Příběh Pavla: Manželka se každou chvíli urazí, už se bojím doma něco říct

Vždycky jsem si myslel, že jsme s mojí ženou taková sehraná dvojka, a docela jsem se i těšil, až děti vyrostou a odejdou z domu, že si užijeme společný čas, budeme jezdit na výlety, posedíme na zahrádce, prostě pohoda. Jenže poslední dobou je doma spíš pořád oheň na střeše. Manželku urazí každá maličkost, není s ní vůbec řeč.

Abych to upřesnil, oba jsme zdraví pracující padesátníci, obě dcery už mají své rodiny a odstěhovaly se do vlastního. Takže první bod mého „plánu na stará kolena“ by byl splněn. Jenže se něco stalo mezi námi s ženou, nebo spíš se něco přihodilo v její hlavě. Není s ničím spokojená, pořád se kvůli něčemu stresuje a chce se hádat a navíc začala být příšerně urážlivá.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na [e-mail]. Respektují vaši anonymitu.

Stačí, abych řekl něco, co se jí dotkne, a ona udělá velkou scénu nebo se mnou naopak několik dní nepromluví, jen tříská věcmi, pouští si hlasitě televizi a ostentativně uklízí celý dům. Vůbec nevím, co s tím, protože já už si opravdu dávám velký pozor na to, co řeknu, a nejsem si vědom toho, že bych jí nějak slovně ublížil (a už vůbec ne schválně, to bych byl blázen).

Navíc se i dost zhoršil náš intimní život, sex máme jen opravdu zřídka, a to vždycky jen z mé iniciativy. Manželka je často otrávená, v práci ji prý všichni štvou, ani už se moc nepotkává s kamarádkami, se kterými občas někam chodila, je prostě bez nálady a je těžké jí udělat radost. Když se jí zeptám, co se děje, většinou odsekne, že nic, a jde něco přerovnávat nebo uklízet.

Příběh Ivana: Žena hodně přibrala, jde jí o zdraví. Jak to říct a neurazit?

Jediné chvíle, kdy je jakžtakž spokojená, jsou ty, když jsou u nás vnoučata. To jim vymýšlí různé hry, vaří a peče, co mají děti rády, směje se a je docela veselá. Jinak je to denně jako přes kopírák. Občas se mnou sice o víkendu někam jede na výlet, ale často je tam něco špatně, nevyvede se počasí nebo jí nesedne oběd v restauraci nebo si stěžuje na něco jiného. Plánovat dovolenou na léto se docela bojím, protože nevím, jak se jí zavděčit.

Jsem z toho opravdu hodně smutný, protože takhle jsem si čas, kdy budeme po letech zase sami bez dětí, nepředstavoval. Jezdit na výlety, nebo dokonce dovolenou sám nechci, není to můj styl, navíc po skoro 35 letech manželství jsem si myslel, že svou ženu docela znám. A teď mi přijde, že žiju s někým docela cizím.
Pavel

Názor psycholožky čtěte na další straně.