Příběh Jindřicha: Žena chce syna učit doma, bojuje tak proti systému

S manželkou máme pětiletého syna, který od tří let navštěvuje lesní školku. Moc jsem pro toto řešení nebyl, ale žena mě přesvědčila, že je to pro dítě dobré, protože bude odolnější, bude hodně venku a v přírodě. Uznal jsem, že na tom něco je. Teď ovšem řešíme další spor.

Rozhodla se, že bude syna učit doma a nepošle ho do klasické základní školy. Podle ní by mu systém, na kterém je založeno naše školství, na celý život poškodil sebevědomí a osobnost. To, co zvládne nějaká paní učitelka, to prý hravě svede i ona sama a ještě mnohem lépe.

Navíc tím prý chlapce uchrání před možnou šikanou, nevhodným vlivem přetechnizované společnosti a především před společenským systémem, který je celkově špatně nastaven.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na [e-mail]. Respektují vaši anonymitu.

Musím ještě dodat, že moje žena je výtvarnice, umělkyně, která pracuje sama na sebe, nikdy v životě nebyla zaměstnána u nějaké firmy a její názory se zejména po období covidu dost zradikalizovaly. Syna nechce nechat na nic očkovat, při léčbě nemocí upřednostňuje homeopatika a celkově má na hodně věcí dost vyhraněné názory.

Dokud se to netýkalo našeho společného dítěte, moc jsem to neřešil, i když ve spoustě věcí to mám jinak. Ale už s tím očkováním mám dost problém, protože si myslím, že současná medicína má velké úspěchy a my jsme (na rozdíl od mnoha jiných lidí na světě) privilegovaní v tom, že si je můžeme dopřát a těžit z nich.

Nějak zvlášť ovšem v oblasti zdraví vzdělán nejsem, pracuji v technickém oboru, a tak jsem toto nechal víceméně na ženě s tím, že jako matka snad ví, co je pro její dítě prospěšné.

Příběh Libora: Žena ode mne před dvěma lety odešla, teď se chce vrátit

Co se ale týká té školy, jsem velmi na pochybách. Myslím si, že dítě se ve škole neučí jen počítat, číst, psát a další věci, ale že je pro něj důležitá také z hlediska sociálního rozvoje. Naučí se tam, že s některými lidmi je lehčí vyjít a s některými je to náročnější, že je třeba respektovat určitá pravidla a taky se tam v kolektivu zocelí.

Moje žena si ale myslí, že toto vše se dá naučit i doma nebo na hřišti s kamarády a touží vzdělávat dítě doma sama. Jak již jsem uvedl, nemá valné mínění o českém školství a ráda by ze syna vychovala jedinečnou osobnost.

Nevím, co si s tím počít, s manželkou se nechci hádat, navíc mi chybí nějaké opravdu zásadní a zlomové argumenty, ale stejně jako ona chci pro naše dítě to nejlepší. Ale která cesta je ta správná?
Jindřich

Názor psycholožky čtěte na další straně.