Vlastně bych se ani se svým příběhem nesvěřoval, ale přiměla mě k tomu kamarádka, která mi řekla, že si myslí, že bych potřeboval psychologa nebo psychiatra. To já si nemyslím, nejsem blázen, jsem jen hodně velký introvert a nevyhovuje mi mluvit s lidmi. Vadí mi i to, když mě někdo třeba v MHD osloví nebo na mě mluví lidi v práci.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Nějakým způsobem mě to vyčerpává, bere mi to energii a necítím se při tom dobře. Nevím, jak bych to přesně formuloval, jsem prostě hodně uzavřený a ostýchavý, mám také problém se s lidmi seznamovat, a to jak s muži, tak s ženami. Ani na tábory nebo soustředění jsem kvůli tomu nejezdil. Nerad o sobě mluvím a nikdy nezačínám rozhovor jako první.
Žiju sám, protože jsem zjistil, že to je sice dražší, ale nemusím se nikomu přizpůsobovat a hlavně na mě doma nikdo nemluví. Bydlel jsem dřív ve spolubydlení s kamarády, ale nešlo to, bylo to nad moje síly. Teď mám doma jen kočku a to je v pohodě, protože ta je tichá a klidná a já se nemusím přemáhat ke komunikaci.
Dávám také přednost nakupování online nebo v samoobsluze, protože kontakt s obsluhou mi také není příjemný. Dost se to všechno zhoršilo v době covidových restrikcí, kdy jsme měli školu na dálku a já vlastně zjistil, že mi to vyhovuje. Můžu být doma v klidu, nemusím se s nikým vidět, a co je potřeba, to vyřeším na dálku online.
Příběh Vladimíra: Jede po mně hezká kolegyně v práci, je to těžké dilema |
Jenže loni jsem začal pracovat v korporátní firmě – je celkem fuk, o jakou profesi se jedná, nechci se o tom víc rozepisovat – a tady letos po novém roce přišli s tím, že se ruší režim home office, protože je to neefektivní. Jenže já si tu práci právě proto vybral! Kromě několika meetingů můžu většinu práce dělat z domova, což je super a vyhovuje mi to.
Nemůžu s tím teď nic dělat, možná by se dalo vyjednat si nějakou výjimku, ale to už by ode mne vyžadovalo jít s tím za nadřízenými a požádat o ni, a to mi za ten stres nestojí. Zvažuju, že si najdu jinou práci, nebo zkusím pracovat na volné noze, protože tato situace je pro mě prakticky neřešitelná.
Michal
Názor psycholožky čtěte na další straně.
