Máme s manželkou tři děti, nejstarší dcera a prostřední syn už dávno nejsou doma. Oba si založili rodiny a máme od nich už tři vnoučata. Nejmladší dcera se však z domova odstěhovala teprve před necelým rokem, kdy si našla s kamarádkou nájemní byt. Pak se ovšem kamarádka odstěhovala a ona si k sobě na spolubydlení vzala kolegu z práce, který zrovna neměl kam složit hlavu.
Zdálo se nám to s manželkou zvláštní, ale vysvětlila nám, že tak aspoň ušetří polovinu nájmu a že kolega je fajn kluk, se kterým si dobře rozumí. Neznali jsme ho a ani jsme se o něj nějak blíže nezajímali, jen jsme doufali, že si to dcera dobře promyslela. Po čase jsme se dozvěděli, že s ním začala chodit.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Dlouho nám ho nechtěla ukázat, prý si ještě není jistá, že spolu budou i nadále. Nakonec na to však došlo, vlastně docela náhodou, protože si přijela domů pro věci na lyže a on ji přivezl autem. Manželka je oba pozvala na kafe, tak jsme si sedli do obýváku a začali si trochu povídat.
Moc toho nenamluvil, asi mu náš zájem nebyl moc příjemný. Přiznal jen, že se svými rodiči se moc nevídá, protože z domova odešel už v osmnácti kvůli problémům s otčímem. Později jsme se od dcery dověděli, že tatínka už nemá, protože se upil k smrti, a s matkou si prý nerozumí. Ona na něj ostatně nikdy neměla moc času, má totiž celkem šest dětí.
No, nebudu zastírat, že nás dceřina nová známost zrovna nenadchla. Chlapec sice vypadá sympaticky, ale ukázalo se, že z práce ve zlém odešel a novou si teprve hledá, má snad dokonce nějakou exekuci. Také se prý rád napije a nedovede poznat míru. Dokonce už údajně skončil i na záchytce.
Máme s manželkou upřímně obavu, že to není zrovna ideální partner pro dceru, která je hodná a je to takový ten člověk, co by se pro druhé rozdal a v každém vidí jen to dobré. My jako starší lidé už máme své zkušenosti a taky instinkt nám říká, že tady to nemusí dopadnout dobře. Přáli bychom si pro dceru spokojený vztah a partnera, o kterého se může opřít, ne alkoholika a asi i netáhlo…
Bojíme se, že čím víc jí budeme upozorňovat na možná rizika, tím spíš se ona zatvrdí a bude nám chtít ukázat, že se mýlíme. A nedej bože, že by s ním přišla do jiného stavu, to by teprve mohly začít problémy. Máme strach, že si holka zkazí život hned na začátku, ale co s tím můžeme dělat?
Vladimír
Názor psycholožky čtěte na další straně.
