Jmenuji se Denisa, za pár týdnů mi bude osmnáct. Žiju jen s mámou, s tátou se rozvedli ještě dřív, než jsem šla do školy. Vídám se s ním, má novou rodinu a já mám tak nevlastní mámu i dva nevlastní bratry. Jsou fajn a já se někdy ani nedivím, že táta od mámy odešel.
Otěhotněla hodně mladá
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Naši se poznali, když bylo mámě zhruba osmnáct, měla krátce před maturitou
a táta už studoval na vysoké. Máma se na ni chystala taky. Jenže po necelém půlroce jejich vztahu otěhotněla. Rodiče jí rovnou řekli, ať nepočítá s tím, že ji budou na škole živit i s dítětem. Buď těhotenství přeruší, nebo ať se o sebe a dítě postará sama.
Mámu prý jejich chování hodně zklamalo, dítě sice ještě nechtěla, ale zároveň se jí příčilo jít na interrupci. Naštěstí táta se zachoval jako správný muž, požádal ji o ruku a řekl jí, že to spolu zvládnou. Nejsou ani první, ani poslední studující pár s dítětem.
Vzali se, začali spolu žít. Táta si přivydělával, měli i nějakou podporu od státu a občas jim pomohla i babička s dědou, tátovi rodiče. Než jsem se narodila, máma studovala, jenže po mém narození to už nezvládala, byla jsem prý hodně neklidné dítě, probrečela jsem hodiny, ve dne, v noci, a máma tak kolikrát do školy jít nezvládla, odrazilo se to i na zkouškách, až nakonec studovat přestala.
Do školy se nevrátila
Táta studoval dál, s mámou se domluvili, že teď bude podporovat ona jeho, až dostuduje a já budu větší, máma se ke studiím sama vrátí. Ovšem nevrátila se, ona tvrdí, že by to prostě sama s dítětem a domácností nezvládala a k tomu ještě studovat.
Táta měl náročnou práci, vracel se domů kdovíkdy a ona byla pořád na všechno sama. Tak mě ve čtyřech letech dali do školky a máma šla pracovat. Jenže táta mi řekl něco jiného, mámě se prostě už nechtělo. Prý říkala, že už nemá myšlenky na studování, pořád by ji něco rozptylovalo. Tvrdil mi, že i když měl časově náročnou práci, zároveň ale i dobře placenou, nebyl by problém sehnat hlídání pro mě, máma by mohla studovat, i on by jí se vším pomohl, ale ona prostě nechtěla.
Jenže maminka to tátovi nechávala tzv. „sežrat“, vím od něj a věřím tomu, znám svou mámu, že měl denně na talíři, že ona musí pracovat za pár šupů, obětovala se kvůli němu, on neznal, co to je ke mně v noci vstávat a tak podobně. Prý to bylo neúnosné. Jednoho dne jí řekl, že už má těch jejích stesků a napadání dost a jestli s tím nepřestane, tak prostě s ní končí. Nešlo to dál, denně se hádali, a nakonec se rozvedli.
Máma zahořkla
Táta ale o mě dál projevoval velký zájem, dokonce jednu dobu uvažoval, že zažádá o moje svěření do péče. Odjel ale služebně na půl roku mimo republiku, tak z toho nakonec sešlo. Pak si našel přítelkyni, mají dva kluky a já mám fajn druhou rodinu.
Máma se už nikdy nevdala, měla asi dva přítele, ale jak s oblibou říkala, táta ji odnaučil milovat. Moc ji zklamal a ona už prý další zklamání nechce zažít. Často mi říkala, že udělala chybu, když kývla na to, že on si bude dál studovat a ona se bude starat o všechno okolo. A vlastně to všechno začalo jejím těhotenstvím, kdyby byla bývala neotěhotněla, kde dneska mohla být.
Co mám podle vás dělat?
Je fakt, že pak vždycky nezapomněla dodat, že je ráda, že mě má, ale stejně mi to bylo vždycky nepříjemné. Pořád jsem poslouchala, že musím být rozumná, nesmím naletět prvnímu klukovi, nedat na jeho sliby, abych se nespálila jako ona.
Když jsem jí jednou oponovala, že táta mi to říkal jinak, že chtěl, aby se i ona věnovala studiu, že by ji podpořil, tak mávla rukou, že by to stejně nevydržel a za chvíli by zase bylo všechno na ní. Je zahořklá, dodnes s ním není schopná normálně komunikovat.
Nikdy mi nebyly její řeči příjemné, je mi jasné, že nečekané těhotenství jí zkomplikovalo život, ale za spoustu věcí si může sama a věřím, že táta jí chtěl pomoct. Ale máma je už prostě taková, pořád si musí stěžovat a být napružená.
Chová se jak posedlá
Když jsem se jí svěřila, že mám přítele, ale náš vztah je teprve v začátcích, tak na mě hned vyjela, že si okamžitě musím nechat předepsat antikoncepci, abych náhodou nedopadla jako ona.
Když jsem jí řekla, že s tím rozhodně nesouhlasím, nechci do sebe takové prášky cpát, hrozně jsme se pohádaly. Řekla jsem jí, že je to moje tělo, já si o něm chci rozhodovat sama, nebudu jíst žádné prášky proti plodnosti. Úplně se mi to hnusí. Pochopitelně nechci otěhotnět, ale antikoncepcí to řešit nebudu.
Máma mě dokonce objednala ke gynekologovi, ale já tam nešla. Je teď naštvaná a nemluví se mnou. Mně to dusno doma hodně vadí, na jednu stranu ji chápu, ale na druhou musí pochopit ona mě.
Denisa
Názor odbornice: Proberte své plány s partnerem
Milá Deniso, je v pořádku, že se zamýšlíte nad tím, jak nejlépe nakládat se svým tělem. Píšete, že máte partnera. Jestliže s ním sexuálně žijete, je na místě, abyste vy dva spolu hovořili o plánech a představách vás obou ohledně případného těhotenství.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Nepíšete, zda by váš partner nyní o dítě stál, stejně tak nevyčtu z vašeho povídání, zda byste se nyní zvládla stát matkou vy sama. Sexuální život dvou zodpovědných partnerů s sebou přináší zvažování možností antikoncepce. Samozřejmě nejste odsouzeni k pojídání hormonální antikoncepce, existuje několik dalších způsobů, jak se chránit.
Sdělujete, že vás matka objednala ke gynekologovi (kam jste nakonec odmítla jít). Máte svého jiného gynekologa? Docházíte k němu pravidelně? Jste dospělá žena, sexuálně žijete, tudíž pravidelné návštěvy gynekologa jsou otázkou ochrany vašeho zdraví, nejsou přeci jen „o antikoncepci“.
Ale i o ní lze s gynekologem hovořit. Probrat možné způsoby, jak se chránit, požádat lékaře, aby vám nabídl metodu, se kterou budete souznět. Nenechejte své aktuální spory s matkou ovlivňovat, jak a nakolik zodpovědně přistoupíte ke svému tělu včetně jeho reprodukční schopnosti.
PhDr. Magdalena Dostálová
