Říkáme o nich, že nosí růžové brýle nebo že se vznášejí nad zemí, hlavu mají v oblacích, žijí ve své bublině. Nazýváme je nezdolnými optimisty nebo také „hepíky“ od anglického happy – šťastný. Jsou takoví lidé ale opravdu šťastní? A jaký vliv mají na svoje okolí?
TEST: Stojíte nohama na zemi, nebo jste nezdravý optimista? |
Proč se nezdraví optimisté chovají, tak jak se chovají, bychom museli zkoumat u každého zvlášť. Někdo má takovou povahu, jiný po zkušenostech z dětství vytěsňuje špatné věci, další byl naopak vychováván jako v bavlnce a nemusel si nikdy projít krušným obdobím, takže se později v dospělosti chová, jako by na světě bylo všechno jen pohodové a báječné. Někomu zase ve střetu s realitou může bránit nízké IQ, nebo dokonce nějaká psychická porucha.
Přehnanému optimismu se věnují i odborníci, kteří zjistili, že jím trpí muži i ženy bez ohledu na věk a rodinné nebo majetkové poměry. Tito lidé z nějakého důvodu popírají realitu, zajímají se jen o určité informace, které potvrdí jejich vnímání světa, a jiné k sobě nepustí.
Vytřískejte z života maximum: vnímejte se pozitivně a čtěte |
Když se už k nim dostanou zprávy například o covidu, válce nebo zdražování, potom dané těžkosti úplně zazdí, popřou nebo aspoň umenší tak, že z celosvětového problému zůstane drobná lapálie.
„Hepíci“ si většinou nepřipouštějí rizika, nebývají připraveni na nepředvídatelné situace, neumí se v nich orientovat. A když už by vzali v potaz, že na světě existují nějaké vážné problémy, jsou přesvědčeni, že se jim a jejich blízkým vyhnou, třeba že je nemůže ohrozit ztráta zaměstnání, nehoda nebo nemoc.
Nezdravý optimismus se nazývá i toxická pozitivita a stejně jako jeho pravý opak, tedy přehnaný negativismus, skutečně může mezi lidmi fungovat jako něco jedovatého.
Neodhadnou situaci
Život s nezdravými optimisty bývá těžký. Největším problémem je většinou to, že majitel růžových brýlí nestojí nohama na zemi, a tudíž se neorientuje správně v situacích. Nejenže se o něj nemůžeme opřít nebo se k němu obrátit o radu (pokud tedy zrovna nechceme planou útěchu a otřepané fráze), ale ještě nad nezdolným optimistou někdy přebíráme odpovědnost a snažíme se ho mít pod kontrolou, aby si nezpůsobil nějakou újmu.
Tito lidé totiž snáze naletí podvodníkům nebo se třeba dostanou do dluhové pasti. K tomu jim většinou dělá problémy nést odpovědnost za své činy. Měnit se ale nechtějí, s jejich postoji je jim dobře, cítí se bezpečně, jen když jsou mimo realitu. Je těžké přimět je, aby vyhledali odbornou pomoc. Když jim to navrhnete, jsou překvapeni: „Co to po nás chcete? Vždyť my nemáme žádný problém!“
Někteří odborníci se navíc domnívají, že čím víc se „hepíky“ snažíte dostat do reality, tím víc se obrňují ve svém toxickém optimismu. Jako když chcete vzít dítěti milovanou hračku...
Co na nás prozradí oblečení? Narcisté nosí značky, pesimisté černou |
Někdy to máme každý
Pokud žijete nebo pracujete s někým, kdo bezmezně fandí optimismu a nechce s tím nic dělat, zbývá vám jediné – obrnit se trpělivostí a snažit se dotyčnému aspoň tu a tam sundat ty jeho růžové brýle.
Jako přehnaný optimista se někdy projevuje každý z nás, prostě chceme věřit, že něco dobře dopadne, i když pro to zatím nic nesvědčí. Ta víra nám často pomůže k tomu, že se situace opravdu vyvine v náš prospěch. Například když si věříme při výběrovém řízení, ve kterém jsou zkušenější kandidáti než my, chováme se přesvědčivěji a projevujeme větší zájem.
Souvisí to také s tím, jak se vnímáme, jak si v tu chvíli důvěřujeme a tak dále. K nezdravému optimismu nás často vede i nedostatek informací. Prostě o něčem nic nevíme, je to pro nás nové, a než si něco zjistíme, než si vytvoříme relevantní názor, nějakou dobu to trvá.
Tehdy můžeme projevovat „zaujatost pro optimismus“, byť není na místě. V takové fázi jsme náchylnější k tomu, podlehnout různým scestným představám, ať už příliš kladným, anebo záporným. Proto je důležité hledat kvalitní informace a vytvářet si názor na jejich základě.
