S Radkem Ptáčkem jsme se málem setkali osobně. Přijal pozvání do podcastu Netabuj, kde měl mluvit o tématu fyzických trestů a především o zanedbávání v rodinách. O tom, kde je hranice mezi situací, kdy rodina potřebuje podporu, a okamžikem, kdy už je nutné zasáhnout, aby bylo dítě skutečně chráněno. A také o tom, kdo může být tím, kdo si problému všimne jako první, jestli rodiče, škola, odborníci, nebo samotné dítě.
V den natáčení nám ale svou účast ze zdravotních důvodů odřekl. Nikdo z nás tehdy netušil, že už společně před kameru nezasedneme.
Radek Ptáček: Profesor, klinický psycholog a soudní znalec
 Profesor Radek Ptáček patřil k nejvýraznějším českým odborníkům v oblasti psychologie dětí, rodiny a mezilidských vztahů. Působil jako klinický psycholog, psychoterapeut, soudní znalec a profesor lékařské psychologie. Ve své práci dokázal spojovat akademickou psychologii s každodenní realitou lidí, kterým pomáhal. |
„Celá psychologie je vlastně poslání. Není to velkej byznys nebo cokoliv jiného. Dáváš tomu obrovskou část ze sebe a pouze málo se ti vrací zpátky. Třeba v podobě sebeuspokojení, když přijde pacient a řekne: Strašně jste mi pomohl. Nebo když uděláš výzkum, který vypublikuješ,“ popsal před dvěma lety svou profesi v podcastu Čestmíra Strakatého.
Psychologii neponechával pouze v akademickém prostředí. Výsledky výzkumů a odborné poznatky dokázal přibližovat rodičům, pedagogům i široké veřejnosti a využívat je v praxi při práci s rodinami v obtížných životních situacích.
Profesionál s otevřeným srdcem. Lidé vzpomínají na zesnulého psychologa |
Dospělí často považují dnešní děti za povrchní, drzé a agresivní – přičemž třetina českých rodičů na takové chování ještě stále odpovídá fyzickými tresty, které mylně považuje za součást výchovy. Malých pacientů s psychickými problémy přibývá. A co je vážnější: roste i počet sebevražd dětí.
Radek Ptáček odmítal bití i křik jako výchovné nástroje
Jedním z témat, kterým se Radek Ptáček dlouhodobě věnoval, byla otázka, jak nastavit výchovu tak, aby dítě vedla, ale zároveň mu neubližovala. Ve svých popularizačních textech pro rodiče upozorňoval, že výchova založená na strachu, bolesti nebo ponižování nepomáhá dítěti pochopit důvody pravidel a může narušovat vztah mezi dítětem a rodičem.
Spolupracoval také s organizací Šance dětem, která se zaměřuje na pomoc ohroženým dětem a rodinám. Právě zde opakovaně vysvětloval principy bezpečné výchovy a upozorňoval na postupy, které mohou dětem škodit. Jedním ze základních východisek jeho přístupu bylo jednoduché pravidlo: „Základem je dítě netrestat.“
Upozorňoval, že není podstatné, zda jde o „lehké plácnutí“, ránu rukou nebo jiný způsob potrestání. Samotný princip fyzického trestu považoval za problematický. „Často se mě jako soudního znalce ptali, zda dostávat na zadek jednou denně je horší než třikrát týdně a zda je to horší rukou nebo páskem. Jsou to samozřejmě absurdní otázky, protože jakékoliv fyzické tresty jsou nepřijatelné,“ uvedl v rozhovoru pro OnaDnes.
Sklízíme ovoce liberální výchovy. Děti jsou křehké i sebejisté, říká psycholog |
Kriticky se stavěl také ke křiku, ponižování nebo nadměrnému používání zákazů. Zdůrazňoval, že děti potřebují jasná pravidla, hranice a důslednost, ale zároveň bezpečné prostředí, ve kterém mohou dělat chyby a učit se z nich. Rodičovská autorita podle něj nemá vycházet ze strachu, ale z důvěry, respektu a kvalitního vztahu mezi rodičem a dítětem.
Radek Ptáček zemřel na začátku září 2024 ve věku 48 let. Jeho úmrtí bylo veřejně oznámeno 3. září 2024.
Náhlý odchod v září 2024
Radek Ptáček zemřel na začátku září 2024 ve věku 48 let. Podle informací zveřejněných médii odjel 1. září 2024 z domova a následně byl veden jako pohřešovaný. Jeho rodina se obrátila na policii, která vyhlásila pátrání a požádala veřejnost o pomoc. Dne 3. září 2024 policie oznámila, že pohřešovaného muže nalezla mrtvého v Praze. Podle jejího vyjádření nebyly zjištěny známky cizího zavinění.
Odchod tak výrazné osobnosti české psychologie vyvolal silnou reakci veřejnosti i odborné obce. Pro mnoho lidí byl Radek Ptáček symbolem odbornosti, klidu a schopnosti pomáhat druhým v náročných životních situacích. Právě proto jeho smrt otevřela také širší otázky o psychické zátěži pomáhajících profesí a o tom, že ani odborné znalosti a zkušenosti nemusí člověka automaticky chránit před vlastními obtížemi.
Ředitel Institutu léčení a prevence traumatu Zdeněk Jan Weber ve své reakci upozornil na potřebu zamyslet se nad tím, jak společnost vnímá odborníky, kteří se věnují péči o duševní zdraví druhých:
„Profesor psychologie Radek Ptáček byl něco jako král psychologie a psychoterapie. Krásný, kompetentní, skvěle mluvící, slavný. (...) Nejde mi tu událost nevidět v širších souvislostech. Ve zdravé společnosti bychom si položili otázku: Jak jsme se na tom my spolupodíleli? Co jsme neviděli, že jsme neviděli? Kam jsme nekoukali? Kde jsme necítili?“ uvedl.
Jeho slova odrážela širší debatu, která se po Ptáčkově úmrtí otevřela mezi odborníky a totiž že i lidé, kteří celý profesní život věnují péči o druhé, mohou sami potřebovat podporu a pomoc.
Psycholog: Co se děje, je experiment, jehož výsledky budeme zjišťovat řadu let |
