Prázdniny děti milují. A jak by také ne? Nemusí ráno brzy vstávat ani se učit. Většina školáků už se nemůže dočkat, až odjedou na letní tábor. Je to ta nejlepší příležitost k dobrodružství a seznamování se s novými kamarády. Jenže pro některé děti může být odjezd na tábor spíš noční můrou.
Dobře zvažte, zda váš potomek zvládne odloučení. Vezměte si, že matku a dítě devět měsíců spojuje pupeční šňůra. Ta se sice po narození odstřihne, vnitřní vzájemné napojení ale přetrvává. A to několik let po narození dítěte v extrémních případech může být dokonce celoživotní.
Je tedy přirozené, že odloučení, zejména to první, je pro obě strany náročné. Jen si vzpomeňte na své pocity, když jste se poprvé musely vzdálit od kojence, i když jste věděly, že je váš drobeček v těch nejlepších rukách. Nejspíš jste byly nervózní, když váš Honzík nebo Anička poprvé nocovali u babičky, a co teprve, když má sotva sedmiletá ratolest odjet na týden, dva nebo tři týdny na tábor.
To už je totiž mnoho dní a nocí. Dítku se minimálně sedm nocí za sebou nedostane maminčina políbení na dobrou noc. A když se v noci probudí, nebude mít po ruce mámu, aby se k ní schoulilo pod peřinu a pokračovalo ve spánku v mámině objetí. Některé děti to snášejí dobře, jiné ne. Některé se rychle přizpůsobí, ale pro jiné může být strach z odloučení silnější než chuť jet na tábor.
Co v takovém případě dělat? V první řadě nepanikařte. Strach je přirozený obranný mechanizmus. Když dítě zjistí, že se není čeho bát, tak se bát nebude. A přesně to by mělo být vaším cílem. Vy jste totiž ten, kdo dítě dokáže nejlépe zbavit zbytečné úzkosti z odloučení.
Mluvte spolu o tom, co hezkého se dá na táboře zažít, vylovte z paměti svoje pěkné vzpomínky. Ještě před tím je ale na místě zvážit, zda je váš potomek na konkrétní typ pobytu opravdu dostatečně zralý.
Kdy na první tábor?
Záleží hlavně na věku a povaze dítěte. Každé není rozeným dobrodruhem ani tvorem společenským, který se na táboře cítí jako ryba ve vodě. „Pro introvertní dítě stranící se kolektivu, které navíc nemá rádo velké změny, by mohl být klasický tábor stresující. Vhodnější je určitě tábor příměstský,“ doporučuje párová terapeutka Lucie Mucalová.
„Dítě nebude muset nikde přespávat, aniž by přišlo o celodenní program s vrstevníky. Je to taková přestupní stanice na budoucí klasický tábor. Příměstské tábory jsou však vhodné i pro mladší děti, které by pobyt bez rodičů přes noc nezvládly.
Pokud naopak máte doma živé a společenské dítě, pro nějž není problém být delší dobu mimo domov a bez rodičů, pak je pro něj klasický tábor ideální. Hledejte tu nejvhodnější varian tu, která bude efektivní pro celou rodinu a nikdo se nebude cítit ve stresu.“
I dítě má svůj názor
Při rozhodování, zda své dítko na tábor poslat, či ne, vycházejte také z jeho postoje a z toho, co si přeje. Bude-li zarytě odmítat, neposílejte ho tam za každou cenu. V tomto případě ale počítejte s tím, že s tímhle prázdninovým řešením možná nepochodíte ani v následujícím roce, v některých případech dokonce nikdy.
Obavy z odloučení se ale netýkají pouze letních táborů. Řeší je i rodiče mladších dětí. Typickým příkladem jsou školky v přírodě, na které odjíždějí i čtyřletá mrňata. I v tomto případě platí, že dítě by se do takových pobytů nemělo nutit.
Pokud zkrátka nebude chtít, tak ho na školku v přírodě neposílejte. S tréninkem ale začít můžete. Co třeba nechat caparta přespat u babičky a dědy, později například u kamarádů? Pokud to dobře zvládne, můžete o školce v přírodě brzy začít uvažovat.
Možnost volby
Jestliže je dítě myšlence dětského tábora nakloněné, dovolte mu, ať se zapojí do jeho výběru. Popřípadě společně vyberte jeho zaměření: výtvarné, sportovní, jezdecké, taneční...
„Hledejte tábor s takovým typem programu, který vaše dítě bude bavit,“ pokračuje Lucie Mucalová. „Pamatujte, že čím více budete spokojeni s tím, kam dítě posíláte, tím větší je šance, že spolu s vámi bude v pohodě i dítě. Na dobře zvoleném táboře bude mít váš potomek příležitost rozvíjet to, v čem vyniká a kam ho to táhne. Podpoříte tím rozvoj jeho talentu.“
Co kdyby tábor třeba navazoval na nějaký zájmový kroužek, který dítě navštěvovalo během školního roku? Zaměstnají-li vašeho potomka jeho oblíbené aktivity, nebude se tolik zaobírat samotným odloučením. Tábor pak přijme lépe, než kdyby na něj odjel nedobrovolně.
Povídejte si a balte spolu
Malé dítě na tábor neposílejte samotné. V ideálním případě by mělo jet s nějakým kamarádem, kterého dobře zná. Ten bude jeho styčným bodem, když ho přepadne stesk. Ještě lepší bude, když těchto kamarádů na tábor odjede víc.
O táboru s dítětem dopředu mluvte. Vysvětlete mu, co ho tam čeká, ale nepřehánějte to. Zavzpomínejte na své dětství a vyprávějte mu svoje vlastní zážitky z dob, kdy jste na tábory jezdili vy sami. Pokud z té doby máte i nějaké fotografie, ukažte mu je. Hodně také pomůže, když se společně podíváte na webové stránky organizátora tábora.
Prohlédněte si fotografie z minulých ročníků, vyzdvihněte všechny aktivity, kterým se děti na táboře budou věnovat. Dítě si pak udělá jasnější představu o tom, co ho na táboře čeká, a nebude mít pocit, že jede úplně do neznáma.
Nechte dítěti zabalit si svůj vlastní kufřík. Musí vědět, co všechno s sebou veze a kde přesně to má uložené. Dovolte mu také vzít si s sebou oblíbeného plyšáka, deku nebo polštářek. Přepadne-li ho stesk, bude se mít k čemu přitulit. Nezakazujte mu přibalit i fotografie rodičů a domácích mazlíčků.
 Pět rad pro rodiče malých táborníkůRadí Lucie Mucalová, párová terapeutka ■ Zjistěte si dopředu co nejvíce informací o provozovateli tábora. O jeho minulosti i zkušenostech. Není na škodu dát i na doporučení známých. Má sousedka dobrou zkušenost z loňského roku s konkrétním táborem? Vezměte si od ní kontakt. ■ Vzpomeňte si, když šlo vaše dítě poprvé do školky. Možná to byla silná emoční bouře nejenom pro něj, ale i pro vás, a cestou ze školky jste si poplakala. Čas a zkušenosti ale zřejmě vše srovnaly. A s táborem to může být podobné. Některé děti na začátku pláčou, ale brzy se nechají vtáhnout do centra dění a jsou spokojené. ■ Neberte jako prohru, když tábor pro dítě bude náročný a přivezete si ho dříve domů. Bude to znamení, že prostě ještě nenastal ten správný čas. Zkuste to později, ovšem netlačte za každou cenu na pilu, ať v dítěti nevypěstujete táborového démona a sami sobě nepůsobíte zbytečný stres. ■ Uvědomte si, že vždy své rozhodnutí můžete změnit. S respektem a láskou k jedinečnosti vašeho dítěte. Tábor není jediným řešením, jak dítě o prázdninách zabavit. Když proto nevyjde, hledejte další. Hlavně buďte v klidu, vy i dítě. ■ A pokud dítě nakonec na tábor odjede, začněte myslet i na sebe. Využijte volný čas a dopřejte si třeba něco, co s dětmi prostě nejde. I malé radosti pomohou urychlit čekání na návrat vaší ratolesti. |
ANKETA Jak jste zvládaly prázdninové odloučení od svých dětí?
„V dětství jsem strašně chtěla jet jako ostatní děti na tábor. Jenže rodiče mě tam nikdy nepustili. Proto jsem svým dětem chtěla něco podobného dopřát. Ale obrečely to jak děti, tak my rodiče, hlavně manžel, který je vezl na tábor přes půl republiky. A těch 14 dní se velmi vleklo všem zúčastněným. Už jsme to nikdy nezopakovali. Velmi populární naopak bylo ježdění na prázdniny k prarodičům na vesnici. Děti byly šťastné, my klidní. Až zpětně, když děti dospěly, jsme se od nich samých dozvídali, co všechno tam tropily. Ten klid evidentně nebyl zcela na místě.“
Mirka Srdínková, šéfredaktorka
„Coby svobodná matka tří dětí (10, 8 a 6 let) jsem zřejmě poněkud »zvláštní případ«. Je totiž jen velmi málo dní, kdy jsem úplně bez dětí. Když byly hodně malé, nebyla šance je někomu všechny předat. Jejich otec si je bere sporadicky. Na prázdniny je za celou dobu, co nejsme spolu, odvezl jen jednou. Tenkrát jsem sice byla nervózní, aby vše proběhlo, jak má, ale zároveň jsem se neskutečně těšila, že se budu moci po dlouhé době věnovat sama sobě. Jenže to nakonec dopadlo tak, že jsem asi třetí den po jejich odjezdu dostala žlučníkový záchvat a do jejich návratu ležela v nemocnici. Minulý rok jsem byla bez dětí asi dva víkendy a snažila se zažít maximum, co jsem mohla. Ale je pravda, že poslední den se mi už stýskalo. Letos by všechny mé tři ratolesti měly poprvé odjet s babičkou a dědou k moři. A ač budu nejspíš celou dobu kontrolovat telefon, zároveň už si v duchu přehrávám, jak to bude skvělé, když si chvíli budu čas plánovat podle sebe. A nebudu jen nakupovat, vařit, spěchat z práce, řešit věčné dilema, jestli raději chvíli uklízet nebo vyrazit někam ven.“
Alena Dušková, redaktorka
„Nevím, zda je to mým věkem či tím, jak jsme s dcerami na sebe napojené, ale kdykoli jsou na více než jednu noc mimo domov, stýská se mi. Starší dcera (10 let) je víc »do světa«, na první školce v přírodě byla v čerstvých pěti (sama se tak rozhodla) a zvládla to bezvadně. Já o trochu hůř, ale věděla jsem, že je o ni dobře postaráno. Od té doby jezdí pravidelně na tábory, a přestože se mi občas zasteskne, nesu to statečně. Zvlášť když vím, že si to užívá stejně tak jako já v jejím věku. Mladší dcera (8 let) odjela na tábor poprvé v sedmi a přiznám se, že o ni jsem se bála víc. Je trochu mamánek, často se mazlíme, potřebujeme kontakt. Přestože tam měla sestru i kamarádku, letos jet nechce. Holky od malička baví s námi cestovat, takže v časech dovolené a prázdnin je většinou nedáváme nikomu na hlídání, ale raději společně objevujeme svět. Za pár let jistě přijde doba, kdy budou chtít víc času trávit bez nás, tak proč si teď ten společný neužít!“
Iva Derková, produkční a fotoeditorka
