Ruku na srdce. Kdo z nás občas nepoklepe na dřevo či stůl, aby něco takzvaně „nezakřikl“? Nebo aspoň v duchu nevysloví přání, když na obloze spatří „padající hvězdu“? Ať jsme sebevíc racionální lidé, mnohé pověry jsou v nás tak zakořeněné, že je z hlavy zkrátka nevypudíme. Jak nejobvyklejší pověry vznikly? To už tak známé není a většinou je potřeba pátrat hodně hluboko v minulosti lidstva.
Černá kočka jako zbraň fanatiků
Psal se rok 1227, když ve Vatikánu zavládl papež Řehoř IX. Rodák ze střední Itálie byl jeden ze zakladatelů inkvizice a ve jménu boje proti Satanovi označil za jeho sluhy a špehy i tvory, u nichž by vás to nenapadlo – kočky. Dal tak na radu vlastního vrchního inkvizitora Konráda z Marburku, fanatika se sadistickými sklony.
„Kacíři na mučidlech prozradili, že kočka je převtělení Satana,“ hlásil fanatický vymítač, načež papež vydal listinu Vox in Rama. V té se praví, že Satan nosí z poloviny kočičí podobu a bere ji na sebe zejména během obřadů. Latinský text popisuje iniciační obřad nováčka při satanském rituálu takto:
„K zasvěcenci zprvu přijde záhadná ropucha velikosti psa. Nato se odkudsi objeví bledý muž, jenž polibkem zažehne zapomnění nebožáka na křesťanskou víru. Shromážděná sekta se následně odebéře ke společné krmi, po níž utvoří kruh kolem sochy černé kočky. Ta ožije a kráčí pozadu se vztyčeným ocasem. Nejdříve zasvěcenec a poté mistr sekty políbí kočku na hýždě, což ukáže ke konci rituálu. Následné zhasnutí svící je pokynem ke zvráceným orgiím, často i homosexuálním.“
Po vydání listiny přišla desetiletí a staletí kočičího temna, nevzdělaní lidé pořádali na kočky hon. Došlo to tak daleko, že většina kočičí populace byla vyhubena, což mělo velmi neblahý důsledek – přemnožení krys a šíření moru, na který umíraly miliony lidí.
Polovina lidí v Česku věří pověrám. Nejvíc se bojí černé kočky |
Středověký postoj ke kočkám je patrný dodnes, například v Belgii na festivalu Kattenstoet, kde se ještě v 19. století házely kočky ze zvonice dolů. Naopak Británie, Irsko či USA slaví takzvaný Black cat day (Den černých koček), kdy upozorňují, že černé kočky se nejhůře adoptují, hlavně z důvodu pověr, ale i proto, že nejsou fotogenické. V tento den se třeba v USA neplatí u černých koček adopční poplatek 75 dolarů.
Klepáním na dřevo přivoláme dobrého ducha
Aby člověk něco takzvaně nezakřikl, či neporušil kontinuitu určitého pro něj pozitivního stavu, když se ho na něj někdo ptá, tak zaklepe na dřevo. Jde o jednu z nejstarších pověr vůbec, jejíž kořeny je třeba hledat u Keltů či starých Slovanů. Ti věřili, že dobří duchové žijí ve stromech, a když na strom nebo na dřevo zaklepeme, přivoláme si tak jejich pomoc.
Rozbité zrcadlo zranilo duši
Další významná pověra, které se ve skrytu duše lidé mohou obávat, je rozbité zrcadlo, jímž na sebe člověk přivolá sedm let neštěstí. Mýtus pochází z antiky, kde se věřilo, že v odrazu zrcadla existuje malý střípek duše, a pokud se rozbije, je tím celistvost duše narušena. Duše je pak zranitelná a tedy náchylná k neštěstím a pohromám.
Ale proč zrovna sedm let? Staří Římané byli přesvědčeni, že právě sedm let je doba, za kterou se duše a tělo zcela obnoví. A kupodivu moderní věda jim svým způsobem dává částečně zapravdu. Lidské tělo se totiž opravdu postupně obměňuje.
Ovšem to, že se všechny buňky v těle, a s tím pravděpodobně i psychika, vymění za sedm let, je také pověra. Kompletní obměna kostí trvá například 7 až 10 let, svalů až 16 let. Proti sedmi letům neštěstí však funguje jiná pověra, střepy je třeba nechat na zemi po sedm hodin a pak je uklidit – tím se zlá moc zažehná.
Pronásledování templářů zošklivilo pátek třináctého
„Pátek třináctého“ jsme letos zaznamenali v březnu, další nás čeká v listopadu. Reálný základ je prý třeba hledat ve Francii. V pátek 13. října roku 1307 dal francouzský král Filip IV. Sličný pokyn k pronásledování a zatýkání rytířů z řádu templářů, mnoho jich bylo poté mučeno a upáleno a řád byl později zrušen. Důvodem pronásledování bylo, že bohatí rytíři, jejichž původní služba byla obrana poutníků do Jeruzaléma, se nechtěli podílet na financování královských válečných tažení.
Pátek 13. i samotné číslo dodnes mnoho lidí stresuje. Chorobná obava z čísla 13, ať si jej všimnete v kalendáři, nebo je to číslo hotelového pokoje, se nazývá triskaidekafobie.
Padá hvězda, něco si přej. Bohové pomohou
Není mnoho lidí, kteří v duchu nevysloví nějaké přání, když vidí „padat hvězdu“. Však je tato pověra stará asi 1 900 let. Když jev „padání hvězdy“ pozoroval matematik a astronom Ptolemaios, antický rodák z Alexandrie, tvrdil, že v tu chvíli musí bohové otevřít otvor mezi sférami lidského a božího světa. Otevírali ho proto, aby mohli dění na zemi pozorovat. V takovou chvíli mohly z božího světa do lidského „padat hvězdy“ a bylo možné si něco přát, protože se božstvo dívá směrem dolů a naslouchá.
