Možná jste v minulosti zažili situaci, která ve vás vyvolala emoce – a vy jste je v tu chvíli nedokázali zvládnout. Neměli jste dovednosti nebo podporu, abyste se s nimi vyrovnali. Vaší přirozenou obranou proto bylo stáhnout se a emocionálně se uzavřít. Zafungovalo to a stal se z toho (zlo)zvyk odpojování se od svého vnitřního světa.
„Potlačované emoce se mění v pasivní agresivitu. V takové to naše ‚nic se neděje‘ doprovázené skřípěním zubů. ‚Jasně, já to zvládnu i bez tvé pomoci, dělám to tak ostatně vždycky.‘ Se skrytou výčitkou v podtextu... Ale podle mě možná není takový problém to, co skrývám za poselství vůči těm druhým, jako spíš to, co všechno tím dusím sama v sobě a na co si tím zadělávám. Přetvářka, předstírání jsou vysilující. Jsou i sebedestruktivní,“ upozorňuje lektorka emoční inteligence Jitka Ševčíková v knize Emoce jako náš životní kompas.
Neobviňujte se u toho ani neukazujte prstem na druhé. Vaším cílem není najít viníka, ale překonat povrchní dojmy a dostat se k jádru dané emoce.
