Problémové těhotenství a porod patří do nemocnice, na tom se shodneme. Kde byste ale rádi viděli rodit zdravou ženu, u které žádné komplikace nehrozí?
K: Projevy agresivity, násilí, drogy, to jsou následky toho, jakým způsobem jsme se rodili. Podvědomí na tom zážitku staví celý život, proto jsem přesvědčená, že podstatné není kde porodíme, ale péče, která se nám dostane. A prostředí v porodnicích je anonymní a stresující. Přitom žena potřebuje hlavně klid. Psychologové přirovnávají porod k pohlavnímu styku. Obojí jsou dynamické děje, které gradují, mají své vyvrcholení a vylučují se při něm podobné hormony. Představte si, že by v ložnici kolem vás pořád někdo chodil kontroloval vás, měřil... Nechci propagovat porody doma, ale volám po systémové změně v péči o těhotnou matku.
B: Já bych ji viděl rád samozřejmě rodit v porodním ústavu, protože jsem si jistý, že jde o vyšší formu porodnictví, k němuž lidstvo dospělo. Argumenty, které nespokojené ženy udávají, jsou v zásadě nepodstatné. Porod je poměrně extrémně nebezpečná věc. Je celá řada nenadálých komplikací. Hladký porod ženy se z minuty na minutu může změnit v boj o holý život. Domácí porodnictví má možná nějaké výhody pro psychiku, ale jsou podružné ve srovnání s tím, jaké výhody přináší ústavní porodnictví.
K: Výhody? Vždyť většina takzvaných akutních
Vaše porody, jak jste nám je popsaly |
příhod u porodu nastává až poté, co porodník do porodu zasáhne. Když ho urychlí, žena cítí nepřirozeně silnou bolest, kterou musí tlumit, když bolest ztlumí, může s ní potlačit i stahy. Kontrakce tedy zase posílí, přijde znovu bolest a nastává začarovaný kruh. Přitom celé těhotenství ženu nabádáme, aby nebrala žádné léky a najednou, když rodí, cpeme do ní léky horem dolem. Porod je přirozený proces a není jen o matce. I dítě aktivně pracuje, a když ho chceme léky napasovat do porodních cest, může zkolabovat a matka skončí na operačním sále. Medikace ovlivňuje i poporodní odloučení placenty, stahování dělohy a krvácení.
B: Vím, že je nám trochu zazlíváno, že kazíme krásný zážitek, jakým je narození dítěte. Ale ono narození dítěte a porod není totéž. Narození bychom kazit neměli, ale porod je bolestivá, extrémně nebezpečná, krvavá, brutální, hnusná záležitost. A argumenty, že tlumení bolesti je nepřirozené? Pokud je přirozená praxe z předminulého století, kdy nic jiného nebylo, neznamená, že je přirozenost lepší.
Jaká jsou rizika porodu doma v porovnání s porodnicemi?
K: Nejnovější holandská studie týkající se půl milionu zdravých žen tvrdí, že riziko je srovnatelné. Asistentka musí umět rozpoznat, zda může těhotná žena rodit bez lékaře a je školená i pro extrémní případy, které se stávají ale i v porodnicích.
B: Rizika nemohou být stejná. Celá řada komplikací se dá vyřešit, ale jsou i takové, které přicházejí velmi rychle a mají vážné důsledky. Je jich málo: dělám porodnictví přes 25 let a zažil jsem jich, že bych je na prstech rukou spočítal. Ale kdyby ta žena nebyla v té chvíli poblíž operačního sálu, tak umře. Kdo viděl embolii plodovou vodou nebo silné krvácení po porodu, ví, že to jen tak nezastavíte a musíte si poradit během několika minut. Souhlasím, že bychom se měli snažit ženě vyjít vstříc, aby jim bylo v porodnicích lépe, ale to ještě není důvod k tomu přesunout porody do domácností.
U porodu si demokracii nemůžeme dovolit. Kdo má mít hlavní slovo: matka prostřednictvím porodní asistentky, nebo lékař?
K: Porodní asistentka je jediný zdravotník, dnes už s titulem bakaláře, který má přímo v zákoně dáno, že je zodpovědná za vedení fyziologických porodů. Nemá zodpovědnost za dítě ani za matku, ale za poskytování péče. Zodpovědnost musí mít ale i ta žena. Pokud si nerozumí asistentka s lékařem, bývá to spor genderový, svou roli hrají peníze a trochu i ješitnost a moc, kterou mají lékaři neomezenou. Najednou jim ji bereme, protože ženy si chtějí porod prožít po svém.
B: Porod by měl šéfovat ten, kdo za něj zodpovídá a koho zavřou, když se něco stane. A to jsem v té službě já. O ješitnosti to rozhodně není. Ať si ženy klidně rodí doma! Když mě budí ve tři v noci paní, budu radši, když odrodí doma a nebudu mít pocit, že mi někdo bere nějakou moc. Je prakticky jedno, kde normální porod proběhne. Kdyby ale praskla děloha, musím se na ni vrhnout se skalpelem a ženu zachránit.
K: Ale ta děloha jí sama nepraskne.
B: Před měsícem jsem měl krásný porod, tatínek stříhal pupečník a najednou během minuty šla paní do šoku, protože jí praskla děloha. Teklo to jak z vodovodu a do břicha. O dělohu přišla, ale přežila. Kdyby nebyla u nás, anebo někde proklatě blízko sálu, nepřežila by. Ať si ženy rodí, kde je libo, ať si klidně postaví vedle porodnice domeček a rodí si tam třeba na slámě, když chtějí, ale anesteziolog a operační sál by měl být poblíž, právě pro tyto brutální případy.
Jak moc jsou nutné kritizované výkony jako klystýr, holení, nástřih hráze...?
K: Světová zdravotnická organizace nic z toho ve své publikaci o postupech při fyziologickém porodu nedoporučuje. Ale české ženy často nejsou poučené a na názor se jich nikdo neptá. A i když si nic z toho nepřejí, musejí odmítat, místo aby si mohly samy vybírat. Dostal jste někdy klystýr u porodu, pane doktore? Já ano a bylo to fakt hnusný.
B: Klyzma se dává na vyprázdnění tlustého střeva, protože hlavička tlačí obsah střeva před sebou. Mně to nevadí, ale některé matky jsou estétky a mají zábrany tlačit, protože nechtějí, aby před hlavičkou lezlo něco jiného. Já se jich ale vždycky ptám. Vysvětlím, že je to proto, aby se dítě neválelo ve stolici, ale klyzma jim nenutím. Pro porod nutný není, ale ženy mi většinou říkají, že je jim to jedno.
K: Protože jsou nepoučené. A co rutinní holení?
B: Dneska už ženy většinou přicházejí samy oholené.
K: Na gynekologii možná ano, ale k porodu už zase ne. Proč jim nařizujete ležet na zádech?
B: Dělá se problém z věcí naprosto podružných. Poloha na zádech se démonizuje. Měli jsme na sále porodní stoličku, ale za deset let na ní rodila jen jedna žena. Tenkrát mě ostatní personál nenáviděl, protože jak porodila placentu, rozcáklo se to po celém porodním sále.
K: Jde o nenásilný nátlak. Vím to, protože občas chodím s klientkami do porodnice. „Pojďte si lehnout, to budete mít lepší,“ slýchávají. Ale já se na porodníky nezlobím. Chápu je. Za léta jsme se naučili s těhotnými nějak zacházet a máme to zažité. Když jsem si však dělala statistiku z porodů, u nichž jsem asistovala, byla jsem překvapená: valná část jich proběhla v kleče. A musím vás upozornit, že žádná placenta se nikde nerozcákne. Po porodu se sbalí jedna podložka a je uklizeno.
Podle čeho se má zdravá žena tedy rozhodnout, kde porodí?
B: Ať přijde do porodnice a řekne, co si představuje.
Měl byste čas a chuť se jí věnovat?
B: Bylo by jistě krásné, kdyby každá matka měla na sále svou porodní asistentku, ale nejsou na to peníze.
K: Ale určitě by byly.
B: Tak to zařiďte paní Königsmarková.
K: Já bych opravdu viděla jako ideální německý model, kdy má každá budoucí maminka svou porodní asistentku s tím, že v záloze je lékař, který může pomoci. Asistentka tam u porodu být musí, lékař jen v případě nutnosti.
Vraťme se k tomu, jak si vybrat místo k porodu.
K: Měla by jít na nějaký kurz, ale ne do porodnice, protože se obvykle dozví: „u nás to děláme takhle“. Ať se poradí s kamarádkami. Určitě bych sháněla informace v porodnicích. Navštívila bych dvě, tři, čtyři a zeptala se, zda jsou ochotni mi vyjít vstříc v tom a v tom a slíbit mi, že miminko neodnesou, pokud nebude důvod. A pak bych se rozhodla pro tu porodnici, kde jsem se cítila nejlépe. Ženám doporučuji, aby si napsaly nějaká přání, porodní plán a probraly ho s porodnicí.
B: Studiem ani kurzem nezjistíte, o čem porod je. Musíte ho prožít. Nedoporučoval bych žádné písemné plány. Ať to raději řeknou. Když paní přijde, tváří se zarytě a předloží mi z obou stran hustě popsanou A4, kde stojí, co by rozhodně chtěla a co ne, všechno se třemi až pěti vykřičníky a já z toho vidím, že paní netuší, co je to porod, to mě spíš rozladí...
... a koukáte na ni spatra
B: Ano. Jde ale o to, abych jí to nedal najevo. Musím říct, že když mám za sebou tři porody, jsou tři ráno a paní přijde s papírem, je někdy docela problém být chápavý a odpustit si nějakou tu sarkastickou poznámku. Souhlasím s výběrem ústavu, ale v situaci, kdy mají všechny plno, tak si moc vybírat nelze. Až bude dost lůžek i porodnic, které budou na rodičkách existenčně závislé, budeme těm ženám dělat pomyšlení.
K: Jsme u jádra pudla. Přitom je zároveň zbytečné, že o každou rodičku pečujeme, jako by byla vysoce riziková. Péče je tak velmi nákladná a mnohdy i frustrující, protože musí na vyšetření, které by ani podstoupit nemusela. Raději zkontrolujeme všechny, než vytipovat jen rizikové případy. Velkou roli hraje alibismus a rutina.
B: To je pravda. To už jsme u otázky, kolik stojí život člověka. Zda nám investice do preventivních vyšetření za to stojí, když za rok zachráníme třeba jeden život. Rozhodně netvrdím, že v péči o matky není co zlepšovat, ale porody doma jsou určitě krokem zpět.
K: Jenže byly, jsou a budou ženy, které chtějí rodit doma. Od státu je nezodpovědné nastavit porodním asistentkám taková pravidla, že se za pomoc v domácím prostředí pohybují na hranici kriminality. Ženu, která chce přivést na svět své dítě doma, přece nemohu nechat policejní eskortou dopravit do porodnice. Měla by mít právo na poskytnutí péče kdekoliv. Není to o tom, vraťme se všichni do pralesa, ale poskytněme péči tam, kde ji žena potřebuje.
Při pražské porodnici na Bulovce fungovalo Centrum alternativního porodu, kde lékaři spolupracovali s porodními asistentkami. Proč skončilo?
K: Značka ideál, ale Centrum skočilo na ješitnosti. Hlavně domácí střední zdravotní personál nás bral jako náplavy. Sestry nebyly ochotny nás akceptovat a nebyly jsme schopny se navzájem domluvit.
B: Myslím, že Centra jsou dobrá cesta, ale neměla by se prezentovat jako protiklad „hnusného“ porodního sálu. Naopak propojení a spolupráce by všem prospěly.
