Erikovi bylo nedávno pět let, příští rok bude nastupovat do první třídy. Ve školce je spokojený a učitelky ho chválí, že je moc šikovný a bystrý. Doma býval také hodný a býval to můj velký pomocník - pomáhal mi s prádlem, vařením a spoustou dalších věcí, měl vždycky radost, že je užitečný.
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.  |
Proto jsem si myslela, že ho příchod bratříčka potěší a doufala, že i o něj bude s láskou pečovat. Mluvili jsme o tom hodně dopředu a já i manžel mu vysvětlovali, že na naší lásce k němu to nic nezmění. Zdálo se, že se těší, ale nadšení ho rychle přešlo.
Během šestinedělí se život samozřejmě hodně točil okolo miminka, manžel se snažil věnovat i Erikovi, ale on se určitě cítil trochu upozaděný. Od té doby totiž začal být náladový a protivný jako nějaký puberťák. A to včetně odsekávání, sprostých slov (netušíme, odkud je má, my sprostě vůbec nemluvíme) a urážení se.
Chápeme, že je to asi reakce na příchod bratříčka, ale tomu už je teď půl roku a i když se snažíme, s Erikem se to moc nelepší. Navíc se zdá, jako by ho bratr skoro nezajímal, což mě a manžela moc mrzí. Vlastně ho ignoruje, mluví o něm jako o miminu namísto jménem, něco mu podá nebo si s ním hraje jenom, když ho k tomu vyzveme.
Jak máme podpořit jejich vztah? A jak pomoct Erikovi, aby se vyrovnal s tím, že už není jedináček?
Eva
Odpověď odborníka: Nechte Erika cítit, že je součást rodiny
Dobrý den paní Evo, jestli tomu dobře z vašeho dotazu rozumím, prožíváte vy a váš manžel období, kdy je náročné nějak podpořit Erika, aby lépe přijal mladšího bratříčka, tedy krom toho, že se zřejmě i pro vás a manžela nějak změnil s příchodem druhého syna denní režim. Předem mi dovolte, abych Vám i manželovi popřál k narození syna a Erikovi (i když to může s ohledem na situaci, kterou popisujete působit divně) k narození bratříčka.
Mgr. Honza Kaňák z terapeutického centra Modré dveře
Situace, kterou popisujete, jakkoliv tím vůbec nechci shazovat to, že je pro Vás náročná, těžká, je poměrně obvyklou. V tom smyslu, že často i když rodiče dítě připravují na příchod sourozence, tak pak to, že se najednou věnují s láskou ještě někomu dalšímu, vyvolá v dítěti žárlivost či jiné emoce a prožitky. Odborníci a odbornice, které se těmto situacím věnují, nabízejí několik možností, jak podpořit vztah mezi sourozenci. Zkusím Vám je základně popsat a uvidíte, které kroky se Vám budou zamlouvat.
- Pokud se dítě nechce zapojovat do péče o mladšího sourozence, pak není nutné jej nutit. Lze ho ale klidně vybízet k trávení společného času, ke společnému dívání se na mladšího sourozence. Je možné jej také zapojit do vybírání oblečení pro sourozence, ponožek atp. Je možné nechat na starším sourozenci, aby určil barvu či vybral konkrétní část oblečení, do které bude jeho sourozenec oblečen. Někdy to pomáhá podpořit jak vztah k sourozenci, tak vztah mezi rodičem a dítětem.
- Pokud si rodina dělá fotky miminka s tátou a mámou, pak by se měli spíše fotit jako celá rodina, tedy i se starším synem či dcerou.
- Pokud je to možné, je vhodné, aby matka (pokud se o dítě starala převážně matka) trávila určitý čas jen se starším dítětem. Může se jednat o jednu hodinu v určený den v týdnu, ideálně denně – podle toho, jak to provoz domácnosti dovolí. I několik málo minut denně může pomoci staršímu sourozenci, aby zažíval, že je pro rodiče jedinečný. Stejně tak i chvíle otce s dítětem mají smysl a význam.
- Rodičům se také doporučuje mluvit se starším sourozencem o jeho pocitech a ujistit jej, že na tyto pocity má právo. Je obvyklé, že jsou starší sourozenci naštvaní, žárlí, nemají mladšího sourozence rádi, jsou smutní.
- Ujišťovat starší dítě, že je důležitou součástí rodinného života, například přizvat je k výběru toho, co se bude dělat o víkendu, či potvrzovat, že je pro rodinu důležité to, co do ní starší dítě přináší. Např.: „Mám rád(a), když mě takhle rozesměješ.“ nebo „Moc nám pomáhá, když tady takhle uklízíš“.
Pokud byste potřebovala situaci více s někým probrat, na což máte plné právo (a i těch nápadů výše je jen pár), pak se můžete obrátit na Rodičovskou linku. Výhoda rozhovoru s někým je, že se můžete doptat, můžete hledat řešení šitá více na míru situaci, kterou zažíváte.
Držím Vám palce, ať se máte všichni dobře a hezky a díky, že se zajímáte o to, jak je Vašim dětem.
Honza Kaňák, psycholog Terapeutického centra Modré dveře
Jak jste podobnou situaci řešili u vás doma? Podělte se s ostatními v diskusi o své zkušenosti.
