Můj manžel pracuje jako ředitel své vlastní firmy a tráví proto v práci opravdu hodně času. Vždycky jsem se snažila ho podporovat v tom, aby měl vlastní aktivity s naším synem Patrikem, kterému brzy bude 5 let.
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.  |
Každou neděli jsem se snažila jim sbalit batůžky, svačiny a poslat je na plavání. Oba vypadali, že si společně strávený čas užívají. Jenže na konci léta byl syn nemocný a od té doby se k nedělnímu rituálu nějak nedokážeme vrátit - vždycky se to nehodí, třeba protože má přijít návštěva, manžel má nějaké výjimečné jednání po skypu apod.
A od té doby pozoruji, jak se jejich vztah dost zhoršuje. V přítomnosti tatínka syn daleko víc zlobí, odmlouvá, provokuje, zkrátka dělá všechno možné, jenom ne to, co by měl. Když jsem s ním sama tak se takto chová jen výjimečně a většinou se mi povede domluvit mu po dobrém. Jenže manžel na zlobení reaguje podrážděně, křičí, posílá syna do pokoje a tím v něm většinou vyvolá jenom pláč, případně i vztek (kope do sedačky, tříská dveřmi apod.). Manžel prohlašuje, že si se synem nebude hrát, dokud se nenaučí chovat. To se mi zdá docela nefér, vždyť je pořád jenom dítě a vždycky se nedokáže ovládnout, ostatně to občas neumí ani dospělí. Jenže manžel si trvá na svém, i když vidím, že ho to mrzí. Syn je frustrovaný a stejný pocit mám i já. Snažila jsem se manželovi několikrát navrhnout, aby na syna nebyl tak tvrdý a náročný. Jenže on je takhle zvyklý od svého otce a přijde mu to správné, prý aby ze syna vyrostl pořádný chlap.
Máme také roční holčičku a u té podobný problém nepozoruju - zřejmě proto, že ve svém věku ještě ani moc zlobit neumí, stejně tak se nevzteká a netříská dveřmi. Vidím ale, jak Patrika mrzí, že si otec najde chvilku na hraní se sestřičkou, ale jeho odmítá.
Co mám dělat? Chci, aby si k sobě našli cestu a měli v sobě oporu.
Martina
Odpověď odbornice:
Dobrý den, Martino, popisujete, že je váš manžel ředitel své vlastní firmy. Současně píšete o nedávných společných aktivitách syna a otce, které ale byly hodně podporovány vaší snahou, jež ale ustaly. Nyní pozorujete, že se chování syna „ zhoršilo“. Současně slyšíte od svého muže, že si se synem nebude hrát, dokud nebude „hodný“. Je úplně oprávněné a pochopitelné, že chcete, aby syn a otec měli mezi sebou hezkou vazbu.
PhDr. Katřina Siveková Křižáková, psycholožka a rodinná terapeutka
Přemýšlím, zda potřebujete poradit s chováním směrem k synovi, nebo spíše s přístupem k manželovi. Rozhodně nevzdávejte diskusi s mužem ohledně toho, že on sám by se měl podílet na „nápravě“ chování. A cesta trestů či „tvrdého“ přístupu ze strany manžela může být krátkodobě funkční, ale k dobrým vzájemným vztahům asi moc nepovede. Pokuste se situaci pozorovat a při diskusích s mužem jako příklady ukazovat, jak se to daří, když je přístup „tvrdý“ a jak se daří, když je jiný. Pořádný chlap má stejné právo na to být slabý, zlobivý, uplakaný stejně jako pořádná holka. Což, chápu, při možném stereotypní přístupu nemusí být vaším mužem akceptovatelné. Manžel by měl určitě pochopit, že jako rodič malého dítěte by neměl očekávat rozumný přístup potomka. Měl by sám o sobě stát o to, aby s ním chlapec chtěl trávit čas. A je rodičem od toho, aby hledal cestu k tomu, jak být dobrým tátou. Možná by mu mohl posloužit argument, že děti v různém věku vyžadují změnu chování od rodičů, či si ji nastavují sami, protože jsou prostě v jiné fázi svého vývoje.
Chlapec může podvědomě testovat, kam s otcem může dojít. Může skrze zlobení otce usilovat o jeho pozornost a otec to prostě nedokáže rozklíčovat. Je pravděpodobné, že čím méně otec bude vstřícný, tím více kluk bude zlobit, protože paradoxně bude získávat otcovu pozornost, byť negativní. Tím více se pak navzájem mohou vzdalovat a pokud to rodič nedokáže rozseknout, může se to nadlouho zacyklit. Je to poměrně častá a bohužel osvědčená strategie nás lidí.
Pokud nebudou tyto argumenty u vašeho muže funkční, vyzkoušejte i vy jinou strategii a přestaňte být aktivní ve zprostředkovávání kontaktu vašich dětí a jejich otce a nechte to jenom na nich.
Pokud se vám ani tehdy neosvědčí tato strategie, navrhuji navštívit s vašim mužem poradce/psychoterapeuta, který se věnuje rodinnému prostředí a dětem. Možná by stálo za to rozklíčovat vaše vzorce chování směrem k dětem. Z dálky se dá těžko odhadnout, co by mohlo být funkční. Osobní kontakt je v tomto případě výhodou, protože může zachytit aktuální chování a projevy vás, vašeho muže nebo i dětí, pokud by setkání byly přítomny.
Kateřina Siveková, psychoterapeutka a rodinná poradkyně Modré dveře
