S partnerem jsem se poznala během jeho procesu rozvodu s manželkou, se kterou má dceru. Ta v té době bydlela s matkou a k otci chodila pravidelně na víkendy a jednou v týdnu ji i vyzvedával po škole.
Rodinná poradna |
Můj partner se nakonec s bývalou ženou dohodl na střídavé péči, my jsme se zase mezitím dohodli na společném bydlení. Pro Anežku jsme samozřejmě zařídili pokojíček přesně podle jejích představ, a to mají šestileté holčičky občas dost bujnou fantazii. Nyní Anežka tráví minimálně tři dny v týdnu s námi a mě se moc nelíbí, jak se k ní můj partner chová. I když má krásný pokojíček, tak v něm spávám jenom já, protože Anežka chce spát s tatínkem ve velké posteli. Prý to tak má i doma s maminkou, takže jí to partner povoluje.
Totéž je s koupáním - v šesti letech je podle mě celkem schopná se sama vysprchovat pod dohledem dospělého. Jenže protože s maminkou se sprchují společně, vyžaduje to i po tatínkovi. Přiznám se, že se mi to v jejím věku zdá již trochu nepatřičné a raději bych ho viděla, jak na ni oblečený dohlíží.
Nechci vypadat, že žárlím, ale přijde mi, že je přítel ve vztahu k ní až moc pečovatelský. Zdá se mi, jako by se snažil nějak vyrovnat bývalé manželce a proto dceři povolí, co si řekne.
Jak mám podle vás zareagovat? Mám trvat na spaní v pokojíčku a samostatném sprchování? Jak bych to měla příteli i dceři nejlépe podat?
Děkuji za radu
Vendula
Odpověď odborníka: Ujasněte si s partnerem role a pravidla
Dobrý den, Vendulo, vaše situace není jednoduchá. Jste partnerka muže, který již sebou nese závazky z předchozího vztahu. A vy popisujete závazky emočního charakteru. Jistě někde v pozadí budou i závazky finančního charakteru, ale také například závazky vycházející z rozdílných kultur v rodině. Vstoupila jste do vztahu, kde se závazky z předchozího vztahu ukazují velmi silně. Pro vašeho partnera tak mají v tuto chvíli evidentně velký význam dvě ženy – vy a jeho dcerka. To může být pro vás, ale i pro vašeho muže či jeho dcerku, velmi obtížené na orientaci, protože každá z vás má jinou, velmi odlišnou roli.
Navíc jsou to role, které nejsou v kultuře naší země příliš prověřené, neboť střídavá péče je pojem, který stále ještě není plně usazený a přináší mnoho otázek, na které si musíte sami hledat odpověď. Vytvořili jste logicky novou rodinu, kdy vy nejste biologická matka, ale partner biologický rodič je, a současně se v životě dcerky pohybuje a působí její vlastní matka.
Pokládáte několik otázek a pokusím se některé zodpovědět, případně vám nabídnout různé cesty, jak situaci řešit. Že jste nachystali v prostoru, který s partnerem sdílíte, i hezký pokojík pro jeho dcerku, je fajn. Může jí to umožnit cítit se u vás dobře, prostě jako doma. Ale stejně tak by jste měla mít takový prostor vy a váš partner. Zde je situace ale očividně zamotaná, když spíte v pokoji dcerky vy. Určitě by stálo za to, jasně před vaším partnerem pojmenovat, jaké role vy žena-partnerka a dcerka a on jako muž-partner a otec máte, co těmto rolím přísluší a co ne.
Jistě, v době například horečky dcerky je v pořádku, když s ní jeden rodič tráví noc, nebo na horách v chalupě s omezenými prostory, ale rozhodně není v pořádku, když dcerka nahradí, byť na pár dní v týdnu, vaše místo v ložnici. A argument dcerky, že to tak má s maminkou, by mohl být komentován slovy, že takto to má s maminkou a jinak to má u vás. Na to ale potřebujete být s partnerem jednotní.
Stanislav neviděl svého syna 30 let |
Další dotaz, který se týká společného sprchování otce a dcerky. Zde je skutečně jen na těch dvou, jak to vnímají. To co popisujete vy, se jeví jako intimní důvěrný prostor, který mezi dětmi a rodiči prostě bývá. Pokud jde ale otec s dcerkou do sprchy jen proto, že není schopná se vykoupat sama, možná by stálo za to postupně ji to naučit. V šesti letech, pokud ji k tomu rodiče nevedli, je ještě možné, že to sama nezvládá. Tady se můžete zapojit i vy. Ukázat jí, jak se starat o tělo či vlasy může být pro vás i pro dcerku partnera prima krokem k navázání či prohloubení vašeho vzájemného vztahu, protože i o ten musíte pečovat. Možná o to více, že si nejste vzájemně příbuzné, je těžké najít si k sobě cestu, protože vy matka nejste, dcerka vám není vlastní dcerou, kamarádky nejste také.
Váš další dotaz kolem péče partnera k dcerce, který vnímáte jako přehnaný – vaše posouzení může i nemusí být trefné. Pokud máte pravdu, není to zdravé ani pro dcerku, ani pro váš vztah s partnerem, pokud se mýlíte, může to ukazovat na některé vaše potíže s přijetím faktu, že váš partner již dítě má. Také to může ukázat na to, že jste to ve vaší primární rodině prostě mohla mít jinak a že to v jiných mají též jiné. Zde bych doporučila rodinnou terapii, kde se vám bude věnovat někdo nezávislý a může poukázat na slabá či nezdravá místa ve vašem rodícím se rodinném systému. A určitě stojí za to věnovat se jim hned v počátku, než narostou do nesnesitelné velikosti a dokud se pravidla ve vaší rodině tvoří. S tím, že máte dcerku přítele ve střídavé péči, jste již rodinu vytvořili. Nastavená pravidla se již přerovnávají jen obtížně.
Kateřina Siveková, rodinná terapeutka centra Modré dveře