S vnučkou jsme s manželem odmalička trávili hodně času a věnovali jsme se jí. Hlídali jsme ji, vyzvedávali jsme ji ze školky a později z družiny, učili se s ní. Od útlého věku proto na nás byla fixovaná a byla s námi ráda.
Rodinná poradnaPravidelnou týdenní rodinnou poradnu na tomto místě přerušujeme, své dotazy a problémy ale můžete nadále řešit s odbornicemi v rodičovské poradně, právní poradně, socioterapeutické poradně a partnerské poradně. |
Před třemi lety náš syn zemřel a od té doby nemáme nejlepší vztahy s jeho manželkou a problémy nastaly i se stykem s vnučkou. Snacha ji ve styku omezuje, nejhorší to bývá o prázdninách. Vždycky k nám jezdila, letos ji ale snacha nechce pustit k nám na chatu. Přitom ke své matce ji plánuje poslat rovnou na dva týdny.
Můžeme se nějak bránit ? Ani vztahy vnučky se snachou nejsou nejlepší. Nechceme mezi nimi vyvolávat problémy, ale zároveň nám na vnučce záleží a chceme s ní trávit čas.
Děkuji za odpověď
Martina
Odpověď odbornice:
Dobrý den Martino, vztahy s prarodiči jsou pro dítě nesmírně cenné a to i pro dítě dospívající. V současné době vypjatého individualismu a důrazu na „já“ už spolu bohužel neumíme být, a to ani v těch nejužších vztazích. Dítě se schopnosti vztahování musí naučit a kde jinde než ve vztazích může tyto dovednosti získat. Ale hlavně dítě bude potřebovat mít o koho se opřít ve složitých životních situacích a smrt vlastního otce takovou složitou situací bez pochyby je.
Mgr. Petra Stehlíková, psychoterapeutka
Vaše vnučka přišla o otce a přišla o něj v citlivém věku. Po otci zůstalo prázdno, které je zapotřebí zaplnit nějakou vhodnou mužskou postavou, přestože nahradit otce docela v pravdě nelze. Touto „náhradní“ postavou se může stát např. právě dědeček, zvláště pak, když na něj byla vnučka dobře citově navázaná. Rodinný systém by se měl v takovém případě semknout a dát dítěti podporu, ne tuto možnost podpory naopak trhat.
Nedovedu odhadnout, jak ztrátu manžela prožívá vaše snacha, ale i pro ni se můžete stát zdrojem pomoci v těžkém životním období, to pochopitelně podle toho, jaké to pro ni bylo manželství a co pro snachu odchod manžela vlastně znamená. Motivace snachy, proč stykům dcery s vámi brání, může být i ta, že nechce, abyste vnučce smrt jejího otce zpřítomňovali, protože také pro vás je jistě těžké, že jste přišli o syna.
Zabraňování snachy ve styku s vnoučetem se samozřejmě bránit lze. Tuto možnost dává také zákon, ze kterého vyplývá, že prarodiče mohou požádat soud o to, aby snaše styk s prarodiči nařídil. Bránit se pomocí soudů ale může vztahy zhoršit a spory mezi snachou a prarodiči by mohly vnučce ještě více ublížit, nicméně je zapotřebí dát vnučce najevo, že o setkávání s ní mají prarodiče zájem, a pokud to nelze jinak, můžete i tuto soudní možnost využít. Půjčovat si a předávat dítě v atmosféře nenávisti však není vůbec příjemné pro žádného ze zúčastněných.
Proto, než tuto soudem vynucenou variantu zvolíte, pokuste se se snachou promluvit o důvodech, které jí vedou k tomu, že styku s vnučkou zabraňuje. Někdy matky „kryjí“ dítě, které se stydí říci prarodičům, že už je třeba nechce vídat tak často jako dříve (a 16 let je ten věk, kdy bývá touha dětí vídat prarodiče snížená), a vnoučata se tak v jistém smyslu schovávají za rodiče, kteří si třeba vymyslí nevěrohodné malicherné důvody, které setkání brání. Proto je zapotřebí pokusit se promluvit také s vnučkou, jestli o setkávání s prarodiči skutečně stojí nebo chce být loajální s maminkou, která jí jako jediný z rodičů zůstala. Obyčejně od dvanácti let věku dítěte už i soudy přihlížejí k vlastnímu názoru, s kým chce dítě trávit čas. Je to věk, kdy se nepředpokládá, že by názor dítěte byl výrazně ovlivnitelný indoktrinací např. od rodičů nebo od jednoho z nich.
Existují také pracoviště, kam si dětští psychologové mohou pozvat rodiče i prarodiče, aby s nimi v bezpečném prostředí probrali důležitost styku s prarodiči a vůbec celé okolnosti individuálního příběhu. Takovým zařízením je v podmínkách Prahy např. Dům tří přání, ale jistě i další. Předpokladem pro spolupráci s psychologem je však ochota rodičů se takových setkání účastnit.
Zkuste podporovat dobré vztahy v rodině, pokuste se o situaci si otevřeně promluvit, protože otevřená promluva se smyslem pro svobodu druhého je nepochybně efektivnější, než soudně vydobytá vyprázdněná setkání.
Držím palce.
Mgr. Petra Stehlíková, psychoterapeutka centra Modré dveře
