Naše dcera Renata byla vždycky hrozně snaživý typ a ve škole jí to šlo dobře, učitelky ji měly rády a ona nosila samé jedničky a vyznamenání. Je to naše jediné dítě, byli jsme moc pyšní, když se dostala na gymnázium, odmaturovala a přijali ji na vysokou školu v jiném městě. A to rovnou na práva! Renata se na konci září odstěhovala na kolej, domů jezdila zpočátku každý druhý víkend, pak i méně. Často jsme si ale volaly a ona mi popisovala věci z přednášek, jací jsou profesoři, kolik mají práce a tak. Posílali jsme jí s manželem peníze jako kapesné a platili jsme jí samozřejmě i kolej, telefon a cokoliv dalšího potřebovala.
Rodinná poradnaTrápí vás potíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat. |
Po prváku se vrátila na léto domů na brigádu a pak zase vyrazila studovat. Jezdila k nám čím dál míň, už mi ani tak často nevolala nebo mi nebrala mobil. Vymlouvala se pak, že byla zabraná do učiva, nebo že byla v knihovně. Co za tím bylo, jsme zjistili až letos. Renata už déle než rok práva vůbec nestuduje, vyhodili ji. Našla si proto podnájem a začala si přivydělávat jako servírka. Ale asi to moc nevynášelo, protože si od nás nechala celý rok posílat peníze na všechno jídlo a oblečení i telefon.
Když jsme to s manželem zjistili od jedné známé, málem mě ranila mrtvice. Pak jsme si řekli, že to určitě budou jenom pomluvy, a Renatě jsme zavolali. Po chvilce všechno přiznala, pak řekla, že už musí běžet, a položila to.
Jsem úplně na dně. Jak nám mohlo naše dítě takhle lhát a využívat nás? Jak se máme teď vůbec zachovat? Máme se s ní normálně bavit a jet na návštěvu, nebo chtít vrátit peníze?
Rozálie
Odpověď odborníka:
Dobrý den, nejdříve bych chtěl ocenit odvahu otevřít takovou těžkou a bolestnou situaci veřejně. Z vašeho dopisu cítím veliké zklamání a rozčarování. Jako rodiče jste se starali, aby vaše dcera měla to nejlepší, a ona se vám takto odvděčila. Bez osobního kontaktu není možné postihnout všechny podrobnosti vámi popsané situace, ale můžeme se na to podívat obecně. Hned v úvodu píšete o své dceři jako o chytré holčičce a dodáváte, že vždy byla hrozně snaživý typ a učitelky ji měly rády. To může být jeden z klíčových momentů.
Bc. Martin Galbavý, psychoterapeut
Každé dítě potřebuje cítit podporu, zájem, ocenění. A hlavně lásku. Bez té by vlastně nedokázalo existovat. A proto vědomě i podvědomě vnímá reakce svého okolí a na jejich základě jedná. Většinou tak, aby té lásky, podpory a ocenění bylo co nejvíce. A to může být někdy kámen úrazu. Taková holčička či dívka (samozřejmě i kluk) si může zafixovat, že lásku získá hlavně za dobré výsledky ve škole. Tímto směrem pak upře všechno své úsilí. A ono to funguje. Dostává ocenění od rodičů, od učitelů a nejspíš i od širšího okolí. Své sebevnímání a svou hodnotu začne budovat na školních úspěších. Ale jak všichni víme, jedna noha je vratká. Dítě by své vnímání nemělo odvíjet jen od výkonu, natož pouze od výkonu školního. Pokud se pak nedaří, může to mít neblahé následky, třeba takové, jaké popisujete vy.
Nevím, zda je to přesně váš případ, protože neznám všechny podrobnosti, ale popis tomu dosti nasvědčuje. Netuším, co se následně stalo při studiu na vysoké škole. Jedna z možností je, že dcera prostě na tak náročné studium nestačila. A její obava z toho, jak to přijmete, nebo jak to přijme okolí, byla tak velká, že nedokázala danou skutečnost přiznat. Dá se předpokládat, že život v přetvářce pro ni byl dost složitý, a proto také minimalizovala veškerý kontakt. Ale to už by byly velké spekulace.
V odborné literatuře se u podobných případů setkáte s termínem „falešné self“. Jedná se o sebeobraz jedince, který ale neodpovídá jeho vnitřní realitě. Dítě dostává pozitivní zpětnou vazbu, třeba za dobré sportovní výkony, jeho vnitřní nastavení by ho však vedlo někam jinam. Ale protože ocenění a přijetí od rodičů je tak důležité, přesvědčí samo sebe o tom, že sport ho baví. Po čase se začnou objevovat nepříjemné pocity, nechuť vykonávat danou věc a podobně. Dítě či dospělý je následně překvapen, co se to děje. Podobná situace se mohla odehrát i u vaší dcery. Možná zjistila, že práva nejsou to, co by ji v životě naplňovalo. Ale přiznat to sobě i vám bylo moc těžké. Znovu podotýkám, že je to jen jeden z možných výkladů.
Na závěr bych se chtěl vrátit k vaší otázce, jak se máte postavit k problému peněz. Ať se stalo cokoliv (z výše uvedeného), nebo byla podstata někde jinde, vaše dcera využívala vaše peníze pod záminkou studia, které neprobíhalo. V takovém případě bych doporučil požadovat peníze zpět. Sedněte si s dcerou a zkuste se dohodnout na splátkovém kalendáři. Tak, aby vám mohla peníze začít vracet, ale nedostala se na finanční dno. Dovedu si představit, že se s ní domluvíte i na nějaké jiné podpoře, aby mohla fungovat. Ale peníze, které získala „neoprávněně“ na své studium, by měla vrátit. I to pro ni může být cenná informace do života. „Přestože nestuduji vysokou školu, tak za mnou rodiče stojí. Ale existují pravidla, která se nepřekračují.“
Přeji vám, ať toto těžké období úspěšně zvládnete.
S pozdravem
Martin Galbavý, psychoterapeut a ředitel centra Modré dveře Praha
