Sandra miluje Vánoce a čekání na Ježíška, ale už s manželem opravdu hodně váháme, jestli nemáme celou tu krásnou hru ukončit. Na vině jsou hlavně její spolužáci, kteří nevynechají žádnou příležitost vysmát se Sandře za to, že věří na Ježíška.
Záludné otázky a Santa Klaus
Nejdřív to brala sportovně, jako určitou formu pošťuchování, na které je nejlepší nijak nereagovat a nenechat se vyprovokovat k debatě. Jenže teď s manželem vidíme, že jí to začíná všechno nějak šrotovat v hlavě a pokládá nám čím dál tím záludnější otázky.
Poraďte se také |
Už jsme vymysleli spoustu uhýbavých, ale i docela logických odpovědí na to, jak Ježíšek zvládne přečíst dopisy dětí, i když je miminko, jak dokáže rozvážet dárky ke každému až pod stromeček i to, kde na to bere peníze. Letos jsme se po nástupu anglických dvojčat dokonce vyrovnali s „invazí“ Santa Klause.
Jenže situaci neulehčují ani učitelky, které před dětmi probírají, co kupují svým příbuzným a dětem, ani všudypřítomné reklamy s Ježíškem či Santou. Tak s manželem přemýšlíme, kdy je nejvhodnější doba říct Sandře, jak to s Ježíškem vlastně je. A jak to udělat, aniž by si připadala podvedená nebo zrazená. Příští rok jde do školy a tam bude ještě víc starších spolužáků, co vědí, jak to na Vánoce chodí.
Valerie
Odpověď odbornice: Nenechte se nachytat při „lhaní“
Valerie, ptáte se na situaci, kterou řeší více rodičů. Střetáváme se v době, kdy se u nás mísí tradice, různé kultury a různé zvyky. Máte pravdu, televize je plná Santů, Ježíšků a plete se do toho i Mikuláš.
Co si o tom ale sama myslí Sandra, jak to vidí ona? Mohla by padnout otázka, jak by to sama chtěla mít a podpořit ji, že si to může představovat po svém a že na to má právo, stejně jako si to chtějí myslet jiní lidé.
Svět fantazie je kouzelný a za podporu stojí. Děti rozvíjí a v dospělosti nám přináší mnoho krásných chvil. Ovšem pokud si vymýšlíte situace kolem Ježíška, může se vám stát, že vás Sandra u „lhaní“ nachytá, proto buďte při bájení o této postavě opatrní.
Když ji podpoříte ve svobodě myslet si to po svém a současně naznačíte, že to má někdo jinak, otevřete jí cestu i v tom, že i jiní mají svou možnost volby. Pokud je to děvčátko bystré, můžete jí nabídnout i jiné varianty, že může potkat různé kultury, různé zvyky, různé představy a fantazie. Pak už stačí to přenést k jiném vnímání Ježíška u různých dětí a povede se vám tak velký rodičovský krok v učení dítěte, že si svobodně může myslet, co chce, a nikdo mu to vzít nemůže, že je to jen jeho. Což je dovednost, kterou jistě ocení i v budoucnu.
Kateřina Siveková Křižáková, psychoterapeutka z centra Modré dveře
Do kolika vaše děti věřily na Ježíška? A jak se dozvěděly pravdu? Popovídejte si s ostatními v diskusi.