Sabině budou za měsíc tři roky a je to poměrně živá a aktivní holčička. Jsem s ní stále doma, školku plánujeme až od příštího roku. Děláme spolu přes den spoustu aktivit, ale teď se to trochu začalo komplikovat jejími záchvat vzteku.
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.  |
Jdeme třeba do parku, a když dojdeme k přechodu pro chodce, začne Sabina najednou strašně vřískat a nesrozumitelně křičet. Až po pěti minutách uklidňování z ní vypadlo, že chtěla zmáčknout tlačítko na semaforu pro chodce, ale paní na druhé straně to udělala dřív. Vysvětlovala jsem jí, že s tím nic nenaděláme, že mačká ten, kdo dorazí k tlačítku první, že na tom nezáleží. Ale situace se na přechodech skoro vždycky opakuje. To samé při nastupování do autobusů nebo tramvají. Několikrát jsem již nemohla nastoupit, protože sebou plácla o zem a řvala jak zjednaná.
Namísto zlepšování se to ale přes veškeré vysvětlování jenom horší. Hysterčí, když řeknu, že je čas jít spát nebo si přestat hrát, když jí nechci pustit pohádku nebo nechat si hrát na tabletu. Vymýšlí si, jestli si s ní půjdu vyčistit zuby nebo ji doprovodíme na záchod já nebo manžel a je schopná i kvůli tomu dostat hysterický záchvat. Navíc si zvykla trucovat, takže když na můj zákaz něčeho nereaguje řevem, tak se urazí a odejde trucovat k sobě do pokoje, často k tomu ještě třískne dveřmi.
Jak máme v na její záchvaty vzteku reagovat? A je to vůbec normální? Máme jí nechat vytrucovat, nebo si nějak snažit změnit uraženou náladu?
Děkujeme za radu
Renata s manželem
Odpověď odbornice:
Dobrý den paní Renato, dceři Sabině, jak píšete, jsou tři roky a záchvaty vzteku jsou dle vývojových norem v tomto věku očekávány a jsou brány jako normální. Prosazování si vlastních cílů skrze záchvaty vzteku nebo trucování je vlastně signálem, že se v dceři probouzí její vlastní vůle.
Dcera si testuje svoje možnosti a zkouší, co ji ještě bude dovoleno, kam až může expandovat. Vaše zákazy a omezení jí dávají hranice. Hranice dceru frustrují, tudíž se opět rozčiluje. Hranice ale zároveň dávají mantinely a s tím i pocit bezpečí. Důležitá jsou tedy pravidla a hranice, kterým bude Sabina rozumět a která budete důsledně dodržovat.
Mgr. Petra Domkařová
V situacích, kdy odmítá režimové činnosti, je možné podpořit její motivaci i odměňováním. Mít připravené drobné odměny, které dáváte nejdříve pokaždé za plnění denních aktivit, později už je nahrazujete pochvalou a vlastní radostí. Dcera by měla dostat zprávu, že platí pravidla a za jejich dodržování může mít i odměnu.
K situacím, kdy se Sabina vzteká a ani vlastně nevíte proč, může zafungovat odvedení pozornosti jinam, jakmile je to možné. Přeladit ji jakoby na „jinou vlnu“. Zde musíte v první řadě zvládnout vy své emoce a být pohotová.
Podporou by vám mohlo být, že tyto záchvaty se v důsledku emočního dozrávání budou zmírňovat a postupně ustupovat. Pokud by se však tyto stavy vaší dcery i nadále zhoršovaly a dlouhodobě přetrvávaly, je samozřejmě možné navštívit dětského psychologa.
S pozdravem
Petra Domkařová, psycholožka centra Modré dveře
