Adámek je jinak celkem hodný kluk, trochu živější, ale to máme tak nějak v rodině. Nástup do školky proběhl celkem bez problémů, už se hodně těšil a obešlo se to bez větších scén a pláče. Kamarádů si tam našel spoustu a učitelky si na něj také nestěžují, ale spíš ho chválí za samostatnost. Problém se však nakonec objevil.
Ošklivá slovíčka
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.  |
Jednou přišel ze školky a začal říkat opravdu sprosté výrazy a nadávky, úplně mi to vyrazilo dech. Snažila jsem se mu vysvětlit, že jsou to ošklivá slovíčka, že ostatním ubližují a že je neříkáme. Vypadal, že to chápe, ale za pár dnů je opakoval znova a repertoár se dokonce rozšířil. Některá slovíčka prý slyšel od větších chlapců na hřišti, kam ho bereme. To mám okřikovat cizí děti na hřišti, že se takhle před menšími dětmi nemluví?
Teď se mi zdá, jako by Adam vždycky čekal na ten nejhorší moment – když jsme v obchodě nebo u lékaře, na návštěvě u tchyně apod. Každému při těch jeho slovech padne čelist a začne mu vykládat, že se to neříká, ale je to marné. Adámek slovíčka opakuje a často i křičí, myslím, že si uvědomuje, jak nás to rozčiluje a má z toho radost.
Děsím se, až si mě zavolají učitelky ze školky a budou si na to stěžovat, protože nevím, jak to mám syna odnaučit. Manžel navrhuje dát mu za to pohlavek nebo na zadek, ale podle mě to pro slovní projevy je až přehnaný trest. Co si myslíte vy? Jak bychom měli Adama odnaučit mluvě dlaždiče?
Děkuji,
Broňa
Odpověď odbornice: Naučte syna, jak zaujmout jinak
Zdravím vás, Broňo,
domnívám se, že nemusíte mít důvod k větším obavám. Nadávky a sprosté výrazy jsou velmi chytlavá slova, která s sebou nesou různé emoční doprovody a téměř vždy vzbuzují pozornost. Dítě se v tomto věku učí především nápodobou, a pokud napodobuje, respektive opakuje slova, která nezná, musí být pro něj dostatečně lákavá (zřejmě tím něco získává). Děti tohoto věku si zároveň těžko představí, že taková slova někomu ubližují a vysvětlení s oporou takových argumentů většinou nestačí.
Mgr. Petra Domkařová
Stejně jako jiné děti si zřejmě i váš syn rychle všimne, že takovými slovy vás může provokovat a zaručeně získávat pozornost pro sebe. Vysvětlení typu „to se nedělá“ nebo „taková slova hodné děti neříkají“ se zcela míjí účinkem. Vyplatí se spíše být konkrétní a přímo říct: „Nelíbí se mi, když říkáš... Stydím se za tebe, nebo zlobím se na tebe... Prosím tě, už neříkej ...“
Pokud má syn z vašeho pohoršení legraci, zkuste ho naučit nějaké vtipy, kterými by mohl druhé zaujmout a pobavit. Posilujte dobré, zralé chování, kdy učiní legraci, aniž by mluvil sprostě. Vyzdvihněte jeho samostatnost a chvalte ho za maličkosti tam, kde si to zaslouží.
Dítě brzy taková slova opustí samo, aniž byste o nich museli dále mluvit. Důvody mohou být samozřejmě i jiné. Určitě je dobré přijít na to, proč to asi dělá, co tím získává a nabídnout mu jinou alternativu, motivovat odměnou spíše než trestem.
Petra Domkařová, psycholožka centra Modré dveře
Jaká je vaše zkušenost s malými dětmi a sprostými slovy? Podělte se s ostatními o své poznatky v diskusi.
