Náš syn Jiří loni úspěšně zakončil studium na vysoké škole, pak si se svou přítelkyní našel společné bydlení a povedlo se mu i získat poměrně dobré místo ve firmě, kde si přivydělával již během studia. Měli jsme tak s manželem radost, jak se nám povedlo úspěšně vyvést syna z hnízda a že má nakročeno k dobrému životu.
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat. |
Jenže před třemi měsíci se něco pokazilo mezi Jiříkem a jeho přítelkyní a skončilo to rozchodem. Když mi jednou večer zavolal, že se pohádali a asi i rozešli a jestli by mohl přespat doma, tak jsem neváhala ani minutu. Myslela jsem si nejdřív, že to nebude až tak žhavé a třeba se po chvíli zase udobří. To se ale nestalo, bývalá přítelkyně už si za něj stihla najít náhradu, takže je asi opravdu lepší, že spolu nejsou.
Syn stále zůstává u nás. Na jednu stranu jsem ráda, že se u nás cítí v bezpečí a dobře, na druhou stranu si s manželem říkáme, že po pár týdnech už by měl dát splín stranou a vrhnout se znovu do života. Jenže Jiří se doma docela příjemně zabydlel a nevypadá, že by se sháněl po jiném bydlení. Principiálně nám doma nijak výrazně nevadí, není to bordelář, nakupuje a občas i vypere. Ale neměl by namísto bydlení s rodiči shánět něco vlastního? Vždyť takhle si žádné nové děvče nenajde, i kamarádům musí být pro smích, že znovu žije s rodiči. S manželem jsme to už nevydrželi a zeptali se ho na to, Jiří byl dost vykolejený a prý nad dalším stěhováním ještě nepřemýšlel. Nechceme ho zbytečně stresovat a vyhánět z domu, ale taky nechceme, aby tu moc zpohodněl a žil s námi dalších pět let.
Jak dlouho se podle vás může kluk v jeho věku sbírat po rozchodu? A jak mu naznačit, aby se poohlédl po bydlení jinde, aniž by mu připadalo, že ho vyháníme?
Děkuji za vaše rady
Helena
Odpověď odbornice:
Heleno dobrý den, v počátku vašeho dopisu se zdá, že popisujete zdravý separační (odlučovací, osamostatňující) proces vašeho syna. Dostudoval, našel si partnerku, odstěhoval se. Každopádně se pro vás situace stala nejistou, když se vám vrátil po rozchodu s přítelkyní domů a zde setrvává.
Začínají se vám objevovat otázky, jak dlouho se ještě bude „sbírat“, jak velkou podporu od vás potřebuje a zdá se, že se ptáte, i jak dlouho mu umožnit soužití s vámi s rodiči, když je dávno dospělý.
Možná začnu trochu oklikou. Přivydělával si brigádami během studia? Když se sestěhoval k přítelkyni, podílel se na financování jejího bytu? Měl již práci? Bylo to jeho první dívka, nebo již nějaký vztah a s
následovným rozchodem zkušenosti měl? Možná tyto otázka patří do
mozaiky kolem vašeho příběhu.
Popisujete, že jste se Jirky ptali, jak to se stěhováním vidí, a jeho reakce byla poměrně jasná. Byl vykolejený a o stěhování nepřemýšlel. Je to poměrně logické, neboť s životem u vás dostává i jasné pohodlí a jistotu. Každopádně v jeho věku již může být skutečně nezdravé žít s rodiči, jak pro dítě (již dospělé), tak i pro rodiče. Narušuje to onen na začátku zdravě vypadající separační proces. Jak to má Jirka dokázat, když po prvním neúspěchu bydlí zpět u maminky a tatínka a dostává se do pozice, která náleží mladšímu věku? Jak se má naučit vytvářet si sám pohodlí a jistotu, natož ji do budoucna poskytovat třeba svým dětem, když se tomu nyní brání? Současně vám jeho přítomnost znemožňuje s manželem se adaptovat na tzv.prázdné hnízdo - tedy nový tvar rodiny, kde již děti nejsou. Mnoho otázek zde položených - možná skrze ně naleznete odpovědi na tu svou.
PhDr. Kateřina Siveková, psychoterapeutka centra Modré dveře