Syn chodí na dopoledne do školky, já chodím na těch pár hodin pomáhat do kanceláře s administrativou. Po obědě Honzíka vyzvednu ze školky a odpoledne s ním většinou trávím já. Dvakrát v týdnu chodí manžel z práce domů dřív (večer pak dodělává resty), abychom mohli trávit více času společně, nebo abych si trochu odpočinula, zašla si zacvičit apod.
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.  |
Jenže poslední dobou bývá společně trávený čas spíš stresem než radostí. Když jsem s Honzíkem sama, tak se většinou na všem hezky domluvíme, i když občas se samozřejmě nevyhneme záchvatu vzteku a breku - většinou když mu něco zakážu (vylézt na stůl, hrát si v bytě s míčem). Když je manžel se synem sám, také si většinou spolu hezky vyhrají a nezažívají velká dramata, i když je manžel ve výchově ráznější než já.
Problém nastává, když jsme spolu všichni tři dohromady. Honzík si často začne stavět hlavu, že chce něco dělat buď jenom s maminkou, nebo s tatínkem - prostě s druhou osobou, než která s ním danou činnost provádí. V tu chvíli se nám někdy stane, že se naše trochu rozdílné náhledy na výchovu dostanou do konfliktu. Já bych byla ochotná do určité míry ustoupit, ale manžel již méně. Nakonec je to ale jedno, protože Honzík, i když mu povolím, změní zase názor a problém se opakuje. Již několikrát se nám s manželem stalo, že jsme se kvůli konfliktu nakonec pohádali a oba jsme měli pocit, že by jiný způsob řešení problému měl větší úspěch. Po včerejším rozhovoru po jedné takové hádce nám došlo, že by tomu tak asi nebylo, že nás zkrátka Honzík tak nějak zkouší. A také nám připadá, že nás svým způsobem štve proti sobě.
Jak bychom měli podle vás reagovat, když si syn poroučí, že chce něco dělat s maminkou, nebo s tatínkem? Jak máme zatrhnout manipulaci? Nevím, jestli to může v tomto věku dělat vědomě, nebo nevědomky (na tom se s manželem také neshodneme), ale chtěli bychom tomu do budoucna zabránit. A je takové chování normální, nebo je to příznak nějakého problému v naší výchově?
Děkuji za odpověď
Hanka
Odpověď odbornice: Syn zkouší vaše hranice
Dobrý den Hanko, děkuji za dotaz. Odpověď začnu vaším tvrzením, že vás Honzík zkouší. Zažíváte pravděpodobně to, čemu se říká, že děti testují hranice. Píšete, že Honzík dokáže trávit čas s vámi a s vaším manželem mnohem více v klidu, než když jste spolu. Děti se v útlém věku dokáží velmi dobře orientovat podle emocí druhých. A Honzík se nachází ve věku, kdy si začíná uvědomovat, že jeho chování má sílu ovlivnit emoce a chování druhého. Vzhledem k tomu, že se nerodíme s předem naprogramovanými hranicemi, tak si to musí ozkoušet, kam až může svým chováním zasáhnout do prostoru druhého. Také se domnívám, že Honzíkovi se jeho manipulace s vámi možná i líbí. Dokáže totiž tak ovlivnit i chování vaše a vašeho manžela.
Mgr. Kateřina Halfarová, psycholožka
Pro zamezení vašich hádek a následně i nevhodného chování Honzíka doporučuji si s manželem udělat čas a spolu si sami vyjasnit, kde vy sami máte hranice jako rodiče dohromady, a kde jsou odlišnosti, když trávíte čas odděleně. Je přirozené, že každý z vás má jiné nároky a jiné hranice ve vztahu k synovi. A pro Honzíka je také dobře, že ví, kde je každý z vás má. To, co mi z dotazu také zaznívá, je otázka srozumitelnosti hranic ve vašem společně tráveném čase. Ta nesrozumitelnost může paradoxně posilovat a zesilovat chování Honzíka, které nazýváte manipulace.
Honzík se potřebuje naučit trávit čas s vámi dohromady. Je potřeba, aby se naučil rozumět tomu, že jeden z vás například dělá kompromisy. Kompromisy byste si měli vyjasnit spolu s manželem a zároveň se shodnout, kde jsou vaše společné hranice. Například, že syn si nebude hrát s míčem doma, i kdyby byl manžel pro. A Honzík se musí naučit, kde jsou hranice celé vaší rodiny, tedy v případě času tráveného spolu. To, že tomu rozumí, poznáte tak, že je bude možná testovat, ale bude respektovat jejich jasnost a pevnost.
Ptáte se, jak reagovat, když si syn poroučí, že chce něco dělat s maminkou, nebo s tatínkem. Pokud trávíte čas spolu, je dobré synovi sdělit, že nyní je čas určený pro vaši celou rodinu. A sdělit, jak ten čas vypadá, to znamená „nyní děláme toto a tímto způsobem“. A měl by rozumět tomu, že i ve vašem společném prostoru lze trávit čas s vámi nebo s manželem. Mějte však hranice pevně v rukou vy a mějte na paměti, že funkční hranice jsou výsledkem společného úsilí celé vaší rodiny. Pevně a direktivně nastavené neměnné hranice tak mnohdy mohou v dětech vyvolávat zvýšené vzdorovité chování. U nastavených hranic je nutná srozumitelnost, jednotnost, flexibilnost a důslednost.
Funkční hranice dětem poskytují pocit bezpečí, kde mohou testovat své chování tak, aby mohly následně ve svém vývoji vykročit do společnosti a testovat hranice s ostatními lidmi. Hranice jsou potřebné pro navazování vztahů, ať už kamarádských, partnerských, pracovních, a jiných. Existují lidé s pevně nastavenými hranicemi, i lidé, kteří hranice postrádají. Základ tohoto nastavení lze nacházet ve věku vašeho syna. Hranice jsou živým procesem po celou dobu vývoje vašeho syna i vás jako rodičů a celé rodiny. To, co je důležité, je vaše společné úsilí pro stanovování hranic. A pokud se ptáte, zda to syn dělá vědomě nebo nevědomě, tak si myslím, že oba máte pravdu.
Hodně zdaru
Kateřina Halfarová, psycholožka centra Modré dveře
