Jídla nebo druhy potravin, které jako batole jedla, v současné době odmítá a já už častokrát nevím, co jí připravit nebo uvařit, aby se najedla. Často se stane, že i jídlo, které má ráda (např. dýňová polévka, vývar) jednou sní, ale druhý den (nebo i při jiné příležitosti) ho nechce. Domáhá se potom něčeho jiného a na otázku, co jiného by si tedy představovala, odpoví, že „něco jiného“. Sama ani často nedokáže říci, co by jedla.
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.  |
Pokud by bylo na ní, vystačila by si s palačinkami, krupicovou kaší, čokoládovými tvarohovými dezerty a samozřejmě sladkostmi a zákusky. Tento způsob stravování však nepovažuji za vhodný ani za zdravý. Nemám problém dceři po snědení běžného jídla dát sladkou odměnu nebo její oblíbená jídla do jídelníčku zařazovat, ona to však dost často odmítá. Je schopna odmítnout i sladká jídla, pokud nejsou podle jejích představ - když chci ovocný sladký jogurt nahradit tak, že do bílého dám marmeládu, je to špatně, když upeču banánovou buchtu, ani ji neochutná, protože se jí nezdá, že je banánová a chce raději sušenky nebo piškoty.
Přiznám se, že už mě nebaví „točit“ v rodinném jídelníčku dokola těch několik jídel, které je dcera ochotná bez řečí sníst. Ani mi to nechutná. Nevím však, jak ji motivovat k tomu, aby jedla normálně. Rozhodla jsem se, že budu vařit jídla, na která má zbytek rodiny chuť, a bude na dceři, aby to snědla, nebo ne. Ale ideální řešení to není, protože
1/ ztropí (zejména u oběda) vzteklou scénu, že „to jíst nebude a chce něco jiného“
2/ když bude o hladu, dá si ke svačině třeba sladký jogurt, kterým deficit z předchozí části dne dožene
3/ večeři opět odmítne a bude o hladu celý den, resp. bude živa na suchých rohlících...
Od jídla stále odbíhá
Druhý „jídelní“ problém je ten, že (často i oblíbené jídlo) jí nesoustředně. Hraje si s hračkami, když jí je vezmeme, slézá ze židle, opětovně na ni vysedá, padá dolů, lehá si na stůl, neustále mluví... Oběd je u nás pak častokrát záležitost trvající víc než hodinu. Hodně mi vadí, že její „manýry“ od ní přebírá mladší dcera, se kterou nikdy problémy s jídlem nebyly. Pokud ale něco nesní starší, nejí to ani mladší.
Přitom jako rodina jíme všichni často pohromadě a všichni totéž. Snažím se ji pozitivně motivovat - sladká odměna, pozornost, výlet, hra, atp. Zákazy a negativní motivace na ni moc nefungují. Snažím se jí jídlo opakovaně nabízet, nenutit jí ho. Pochválit ji, když alespoň ochutná. Ochutnání však považuje za dostačující - ochutná jednu lžíci a má „splněno“.
Uvítala bych radu, jak tyto problémy alespoň zmírnit. Zkusila jsem toho hodně, ale teď už si moc nevím rady.
Za názor předem děkuji a přeji samé hezké dny.
Zuzana
Rada odbornice: Nenechte dítě ovládat rodinu jídlem
Dobrý den Zuzano. Přijímání potravy má z psychologického hlediska mimořádný význam – je důkazem dobrého zdravotního stavu dítěte, jeho elánu do života a prosperity i do budoucna. Je potěšující sledovat jakékoli mládě, zejména vlastní dítě, jak se chtivě živí. Proto rodiče často trápí a vzbuzuje úzkost a později i vztek to, když dítě méně jí, v jídle je vybíravé, často nabízené jídlo odmítá. Svým postojem se dítě často také stává středem pozornosti v rodině, rodiče vymýšlejí různé taktiky, jak dítě nakrmit, to se začíná bránit a svým nechutenstvím vlastně rodinu ovládá.
PhDr. Helena Schejbalová
Nejčastěji se jedná o batolata a předškolní děti, u kterých je běžné, že odmítají různá jídla a jejich preference se mění. Respektujte sníženou energetickou potřebu dcery - opravdu každý máme „spalování“ a využívání energie z potravy jinak nastavené. Nadále předkládejte dceři vhodná hezky upravená jídla v určené době, na talíř jí ho dejte jen tolik, kolik je reálné, že opravdu sní. Můžete před ní z talíře ještě i kousek odebrat. Jídla nabízejte různorodá a v různých úpravách, některé děti vyžadují spíše kaše, jiné děti dávají přednost kouskům. Před jídlem radikálně omezte sladkosti a sladká pití (někdy se děti před obědem zasytí sladkou šťávou). Co na oběd sní, to sní. Další jídlo bude až svačina.
Je potřeba dodržovat jasná pravidla a dospělí jsou ti, co je zavádějí a kontrolují jejich plnění. Během jídla se nikam neodbíhá, s ničím se nehraje. Pokud odejde od stolu, jídlo skliďte (nebo klidně její porci s chutí snězte). Kdyby se jídla dále dožadovala, tak buďte neoblomní. Velmi rychle se naučí, že se od stolu nevyplácí odbíhat.
Samozřejmě moučník po obědě, který si dává celá rodina, dostane jen v případě, že oběd snědla. Ale nenabízejte jí jako „úplatek“ za snědení jídla sladkost. Jídlo je něco, co nám dodává energii, vitamíny a další potřebné látky a také je požitek, odměna samo o sobě. Není třeba ho dále oceňovat nebo odmítání potravy trestat. Jídlo by mělo být něco samozřejmého, kolem čeho se dlouze nediskutuje.
Víte, jestli ve školce jí spolu s dětmi bez obtíží, anebo zde také „dělá scény?“ S nástupem do školy většinou obtíže, pokud se rodina ke stravování staví zdravě, samy vymizí.
Helena Schejbalová, klinická psycholožka centra Modré dveře
