Maminka byla osvobozena od jednoho usurpatora ale pro jistotu si doma vychova nahradu a jeste tim znici nadejny vztah. A ze nevezme parnera jako sobe rovneho do vychovy je soucasti toho problemu.On je dospělý a predava vzor chovani dospeleho jejímu synovi.Dite maji naucit, jak se ve vztahu spolupracuje a jak se ve shode vychovava. Vyprask pro dite nad sest let ma byt vzácností, pokud se ho ale nedostalo drive, možná už jiné opravné prostředky nejsou.

Někde jsem četla, že základní výchova a pochopení pravidel jde tak do 8let, pak už se ty návyky těžko předělávají. Pokud není matka ochotna v tomto něco dělat, tak pryč odtud. Strpět řádění malého cizího spratka , proč vlastně? Máma si ho zkazila, nikdo se jí do výchovy nepletl, tak ať si s ním poradí sama.

Já zase slyšela, že dítě jde "vychovat" pouze do 3 let

Nebýt despotou a zároveň neustupovat je hodně tenká hranice, a s vyvíjejícím se dítětem se ji člověk musí znovu a znovu učit hledat... A je to asi nejdůležitější část rodičovství... Bohužel většina rodičů volí extrémy, buď se dítě bojí málem i zeptat, anebo si zase dělá úplně cokoliv, a rodič radši uhne než aby šel do konfliktu...

Libor by si neměl hrát na otce, když jím není a rozmyslet si, jestli si začít s rozvedenou/rozešlou paní s dítětem. Minulost se smazat nedá a mohlo by se stát, že jeho výchovné názory budou zdrojem konfliktů. Pokud mu opravdu záleží na klukovi, měl by jeho matku přesvědčit, aby se s otcem dohodla na podílu na výchově. Je známá pravda, že s dětmi vyrostlými bez otce je spousta výchovných problémů.

Otec nema zajem. Jak chcete nekoho takoveho presvedcit, aby se staral ?

male deti se maji bit a strasit))))

Milý Libore, to že kukáš jeho mámu z tebe nedělá klukova fotra. S tím se smiř nebo se sbal.

Pokud Libor se Zlatou vydrzi, klidne by malemu toho tatu casem nahradil klidne mohl, pokud Zlata bude "pevna v kramflecich" a synovi vymezi mantinely, maly se nauci posloucht. Jeste je cas, patnactileteho fracka uz by tezko prevychovavali. Maly se musi nauci poslouchat dospeleho, nemuze byt vzdycky po jeho, to je cesta do pekla.

Klukovi je 7,to už hodně věcí chápe.Takže dokáže pochopit,že když máma řekne ne,tak prostě ne,i kdyby se na hlavu stavěl.Chce to vydržet,14 dní by mělo stačit,aby to pak nedělal tak intenzivně.Jasně,že to zase zkusí,ale musí vědět,že mu to nic nevynese.Prostě velí dospělí,s tím se musí děti smířit.

Jezisi omylem minus...Mate pravdu. Rodic je autorita a dite musi rozhodnuti rodice respektovat. Jen casto vidim zle, neoblomne rodice, kteri neco zakazi nereknou proc...proste proto. Deti zkousi hranice. Je treba je stanovovat. Vysvetlit proc jo, proc ne a navrhnout alternativu, kdyz ne atd.

Mam to trochu podobne. Mam rocni dcerku a kdyz neco chce a ja ji to dat/dovolit nechci, tak se rozbreci, dupe nozickama do zeme, nekdy vztekle placa do me rukou. Mam to na stridacku. Nekdy vymeknu a dam ji to, nekdy ale vydrzim a nedam a povede se mi ji zabavit necim jinym a plac prejde a zapomene na to, co chtela. Chci jen rict, ze rozumim, jak tezke to muze byt videt sve dite plakat, ze neco po nas chce a my my to nedoprejeme. Snazim se ji vysvetlovat, proc ji to nechci dat, proc to nemuze delat, proc tam nemuze lezt atd, ale vim, ze to nechape. Clovek musi byt trpelivy. Teprve se to ucim, jak neustoupit. Uspechy mam stridave. Nechci na ni rvat, nechci ji za ruku smykat pryc. Je to fakt skola ovladani se, vysvetlovan, trpelivostii a vynalezavosti pro mne:-)

Já to vidím skoro všude kolem sebe. Děti sebou hodí o zem začnou řvát. Vím, že to musí být těžké, ale musíte vydržet a nepodlehnout. Stejně, jak ti děti sebou hodí o zem, tak i přestanou, pokud zjistí, že to nefunguje. Pokud budete dělat střídavé úspěchy, obávám se, že dcera ve svém chování nepřestane, protože ví, že někdy to vyjde a bude to zkoušet. A pokud Vás plácá rukou, to si nesmí dovolit! Postupem času, jak bude dítě větší se bude dohadovat proč a co a může si dovolovat víc a víc. Každopádně přeji hodně trpělivosti.