Je mi jasné, že syn ve svém věku zkouší různé hranice a co ještě vydržíme a kdy vybuchneme. Snažíme se proto s manželkou nastavovat společně limit. Je ale jedna věc, kde moc nevím, co na to říct.
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.  |
Syn mě občas schválně oslovuje mým křestním jménem namísto oslovení tati. Ani nevím, kdy na to přišel, ale hned si všiml, že je mi to nepříjemné. Od té doby mu to přijde ohromně vtipné. Manželce to přitom nikdy nedělá, je to prostě maminka. Je schopen se s náma rozloučit stylem: Ahoj mami a Pavle. Když mu řekneme, že jsem přece táta, tak vesele odpoví, že maminka mi přeci taky říká Pavle.
Vím, že je to docela hloupost, ale je mi to nepříjemné, obzvlášť před lidmi. Všichni na mě pak koukají jako na nějakého strejdu, co chodí s jeho maminkou, přitom jsem jeho táta.
Nedávno jsem si ale všimnul, že to občas dělá i syn mého kamaráda, který je stejně starý jako Pavlík. Kamaráda to taky štve a přiznal se mi, že kvůli tomu svého kluka seřval, ale nepomohlo to. Jak bych měl příště na takové oslovení odpovědět, abych syna přiměl s tím přestat?
Díky
Pavel
Odpověď odborníka:
Dobrý den Pavle, nejdříve bych vám chtěl poděkovat za dotaz a za důvěru s kterou se na nás obracíte. Píšete, že váš čtyřletý syn vás občas oslovuje jménem a to vás štve. Tedy přesněji, považujete to za provokaci, protože vaši manželku syn oslovuje „maminko“. Chápu vaše rozladění. Oslovení často vyjadřuje mimo jiné vztah, jaký k nám dotyčná osoba má. U nás je například typické vykání a tykání, které naznačuje formu blízkosti mezi danými lidmi. Většinou si tykáme s přáteli a rodinou, kdežto vykání patří do oblasti pracovní, nebo k lidem nám spíše cizím. Oslovení „mámo“, „táto“ má ještě specifičtější ráz, odkazuje k jedné z nejtěsnějších vazeb a to je vazba pokrevní. Jinými slovy, Pavlů je na světě spousta, ale táta jste jen vy.
Bc. Martin Galbavý, psychoterapeut
Může to pak vypadat, že se syn snaží zlehčit vaše postavení, nebo že jeho vztah k mamince je pevnější, protože jí říká maminko a vám Pavle. Nakonec, proč ne. Váš syn se nachází v citlivém vývojovém období, které je někdy označováno jako oidipské. V pozadí tohoto období stojí tzv. oidipský komplex. Většinou se zjednodušuje na to, že syn miluje svou matku a snaží se zabít svého otce. Tak také získal tento komplex své jméno. Název byl inspirován příběhem starořeckého Oidipa, který zabil svého otce a matku si vzal za ženu. Ve své podstatě se jedná o to, že dítě se v tomto období přesouvá z „čistě“ dyadického světa (já a matka), do světa triadického (já, matka, otec). Dítě si uvědomuje, že mezi rodiči existuje intimní vztah, z kterého je vyloučen. Touží obnovit exkluzivní vztah, ve vašem případě syn-matka, a snaží se rodičovský pár rozbít. To se samozřejmě děje na symbolické úrovni. Například v jazyce, tím, že vám upírá roli otce, potažmo manžela.
Není to nic neobvyklého, jak sám popisujete, děje se podobná věc i u vašeho kamaráda. Následně většinou děti tento konflikt vyřeší tím, že se snaží identifikovat s postavou rivala. Ve vašem případě tedy s vámi. Dá se předpokládat, že v dohledné době váš syn pochopí nemožnost přivlastnit si matku jen pro sebe a přenese pozornost na vás. Aby se tak od vás naučil, jaké je to být mužem a jak v dospělosti či pubertě získat svou vlastní partnerku.
Jednoduše řečeno rivalita vůči rodičům je pro dané období typická. U chlapců pak rivalita se svým otcem. Pokud je to možné, doporučil bych obrnit se trpělivostí a nadhledem. Jak sám píšete, setkáváte se s podobnou situací i ve svém okolí a řešení typu seřvat syna nemají větší efekt. Teoreticky by mohly mít, ale efekt by byl postavený na strachu. Navrhoval bych v uvedených situacích nereagovat. Vaše negativní reakce mohou syna spíš povzbuzovat. Zkuste si najít víc času na společné akce se synem. Nejlépe jen vy dva. A věnovat se věcem, které vás baví. Podpoříte tak pozitivní vztah mezi sebou a věřím, že časem daný jev odezní.
S pozdravem
Martin Galbavý, psychoterapeut centra Modré dveře
