Betynu jsme si s manželem pořídili hned po svatbě, říkali jsme, že to bude taková zkouška na dítě, na které jsme se tehdy ještě necítili. Ale časem došlo i na naše vlastní dítě a před pěti lety se nám narodil René. Betyna ho měla odmalička jako člena smečky, hlídala jeho postýlku, chránila ho před ostatními psy a nechala si od něj cokoliv líbit. René ji také miluje, naučila ho hezkému vztahu a respektu ke zvířatům a hodně si spolu vyhrají.
Rodinná poradna |
Betyna už je posledních pár měsíců hodně unavená, neběhá se jí moc dobře a vidím, že se na ní věk začíná podepisovat. Včera jsem s Betynou byla u veterináře a oznámil mi, co jsme s manželem tušili. Má nádor, zbývá jí jenom pár měsíců života a možná i ty budeme muset zkrátit, pokud začne mít velké bolesti. S manželem jsme z toho hodně špatní a teď si navíc nevíme rady, jak to sdělit Renému. Betyna je pro něj jako nejlepší kamarádka.
Prosím, poraďte nám, jak bychom to měli synovi sdělit. A souhlasíte s mým názorem, že o případném utracení je lepší synovi neříkat vůbec? Myslím, že by to ve svém věku mohl špatně pochopit.
Děkuji za radu,
Erika
Odpověď odborníka:
Dobrý den, Eriko, nejdříve bych chtěl poděkovat za důvěru a ocenit, že nad uvedenými věcmi přemýšlíte. Mohlo by se říci, že se jedná jen o psa, a tak není co řešit. Když bude nejhůř, pořídíte si jiného. Pes už ale dávno neplní jen hlídací službu. Jak sama píšete, původně byl takovým dítětem na zkoušku. Mnoho rodin takto řeší ověření si společného soužití. A zvířata, zvláště psi, dnes opravdu hrají roli člena rodiny. Při své terapeutické práci s rodinami si někdy zvu na sezení rodinu i se psem. On totiž může hrát v rodině nezastupitelnou roli. Proto je dobré, že nad nadcházející situací přemýšlíte.
Navíc píšete, že vašemu synovi je pět let. Pro něj může být Betyna ještě tzv. přechodovým objektem. V určitém čase mohla přítomnost Betyny nahrazovat přítomnost vaši. Syn se tak učil, že vzdálit se od matky není zničující, protože je zde pořád něco, nebo někdo, kdo mu její nepřítomnost pomáhá snášet, a tak trochu ji zastupuje. A i kdyby to tak nebylo, je Betyna nedílnou součástí rodiny a její nevysvětlitelné zmizení by mohlo být pro syna velice traumatické.
Ze všech uvedených důvodů je velice dobře, že se na uvedenou skutečnost připravujete a přemýšlíte o ní. Přesný postup vám samozřejmě sdělit nemohu, protože ten záleží na konkrétních okolnostech, které neznám, a které možná neznáte zatím ani vy. Pokud se bude zdravotní stav Betyny viditelně zhoršovat, nebál bych se o tom se synem mluvit. Otevřeně. Smrt se v naší společnosti stává pomalu tabu. Dřív se s ní děti potkávaly mnohem dřív než dnes a nepůsobilo jim to žádnou újmu. Smrt totiž k životu patří. Je to prostě ztráta a se ztrátami se váš syn bude muset naučit žít.
Nejspíš bude smutný, bude plakat, možná se i vztekat, ale to vše ke ztrátám patří. Existuje řada po sobě jdoucích reakcí, pomocí kterých lidé reagují na ztrátu. Jedná se o popírání, hněv, smlouvání, depresi a smíření. Větší seznámení s tímto konceptem přesahuje rámec mé odpovědi, ale pokud by vás to zajímalo, mohu doporučit knihu Elisabeth Kübler-Rossové O smrti a umírání. Popřípadě navštivte nějakého terapeuta. Pro práci s dětmi je dobrá kniha Když Dinosaurům někdo umře – malá knížka o velkých starostech pro malé i velké.
Na závěr k vaší otázce ohledně utracení. Jak jsem psal, základem pro komunikaci s dětmi je nelhat jim. To ale neznamená, že je musíme zaplavovat všemi detaily. Pokud to nebude zřejmé (dítě neuvidí, že s Betynou odjíždíte ke zvěrolékaři) nebo pokud se vás na to syn přímo nezeptá, není třeba rozebírat, jak přesně Betyna zemřela. Pokud by se na to syn přímo zeptal, pak bych doporučoval říci mu pravdu. Každá lež se může stát zárodkem pro budoucí nedůvěru, i když může být myšlena jako ochrana.
Pro rekapitulaci: je dobré, že o dané skutečnosti přemýšlíte a zajímáte se, jak na to bude syn reagovat. Betyna je opravdu členem rodiny a její smrt zasáhne nejen syna, ale s největší pravděpodobností i vás. Proto je o tom třeba mluvit. Syn totiž může ztrátu vnímat i přes vás a váš smutek, který by si mohl nesprávně pochopit a vztáhnout na sebe. Při rozhovoru se nevyhýbat tématu smrti a zásadně nelhat. S tím, že dítě nemusí znát všechny podrobnosti, informace vždy dávkujeme podle věku.
Přeji hodně sil v nadcházejících chvílích, a ať vám zůstanou především pozitivní vzpomínky na prožité chvíle s Betynou.
S pozdravem
Martin Galbavý, psychoterapeut centra Modré dveře