S manželem máme dva syny. Staršímu Jáchymovi je dvacet tři let, odstěhoval se od nás nedlouho po maturitě. Má solidní práci a milou přítelkyni. Doma s námi zůstal Čenda, je v prváku na vysoké škole v našem městě. Zatímco Jáchym se rád a často stýkal s kamarády i kamarádkami, chodil na koncerty, na sportovní utkání, na plesy nebo třeba do kina, Čeněk s námi stále sedí doma. Občas někam zajde s bratrem a jeho přítelkyní, ale aby se někam vydal sám, to se skoro nevidí. Loni jsme to ještě přičítali stresu z nadcházející maturity a přijímaček na vysokou, obojí má už ale za sebou.
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat. |
S manželem jsme velmi společenští, rádi chodíme na výstavy, jezdíme na společné výlety a dovolené se známými, zveme je k nám na chalupu. Samozřejmě se Čendy ptáme, proč se někam nevydá se svými novými spolužáky, vybízíme ho, ať jim ukáže naše město nebo se aspoň společně učí. Vždyť vysokoškoláci v tomto věku si většinou užívají života a svobody, mají touhu vidět a zažívat nové věci, cestovat apod. Čenda je ale nejraději sám ve svém pokoji u počítače, ani žádní kamarádi za ním domů nechodí.
Tvrdí nám, že je spokojený, ale někdy si nejsem úplně jistá, jestli je to pravda. Člověk přece potřebuje ve svém životě přátele, zábavu i poznávat lásku a tu přece ve svém pokoji u obrazovky nenajde.
Někdy máme s manželem pocit, jako by byl náš syn důchodce unavený životem. Bojíme se, že mu takhle život a třeba i rodina proteče mezi prsty.
Zuzana
Odpověď odbornice:
PhDr. Katřina Siveková Křižáková, psycholožka a rodinná terapeutka
Dobrý den, je pochopitelné, že máte o Čendu starost a že se vám s manželem nelíbí způsob jeho života. V dopise je málo informací o tom, zda doma Čenda má nějaké povinnosti, nebo mu umožňujete studium a současně „vysedávání“ u počítače celé dny. Roli by zde mohlo hrát to, zda nechodí někam na brigádu a neodlehčuje rodině finanční zátěž vzniklou jeho studiem na škole. Pokud rodině nepomáhá, rozhodně by stálo za intenzivní zapojení Čendy do chodu domácnosti či dokonce zapojení se do nějaké brigády. Kromě toho, že by se finančně rodině odlehčilo, mohl by přijít mezi lidi nebo nalézt jinou aktivitu.
Nepochybně by měl mít své povinnosti, kterými by vyvážil to, že ho u studia podporujete. Pokud jeho trávení volného času ale nezasahuje do dění v rodině, je jen jeho věc, jak naloží se svým volným časem je jeho věc.
Pokud vám naslouchá, neděláte chybu, když mu vysvětlujete, že jeho způsob života je nevhodný či dokonce nezdravý. Jestli mu „život a třeba i rodina proteče mezi prsty“, jak píšete, již budete muset nechat jenom na něm. Pokud by vám smíření se s touto situací dělalo velké problémy, navrhuji návštěvu terapeuta, se kterým můžete svobodně hovořit o svých představách budoucnosti pro svého syna, o obavách a možná i úzkostech, které ve vás vyvolává realita. Je též možné, že se tím sníží vaše tenze a umožní to Čendovi jinak jednat. Rovněž můžete získat větší nadhled při srovnávání Jáchyma a Čendy a respektování jejich a vlastně i vašich vzájemných odlišností.
PhDr. Kateřina Siveková, psychoterapeutka centra Modré dveře
