Naše manželství nebylo rozhodně ideální a posledních pár let se vše otočilo ve věčné hádky a výčitky. Nakonec si manžel našel milenku a odstěhoval se za ní. Od té doby projevuje o děti dost vlažný zájem, a to i po finanční stránce. Mám tak co dělat, abych je jako servírka obě uživila. A moje práce samozřejmě obnáší i noční směny, i když se mi kolegyně snaží co nejvíc vycházet vstříc a prohazují si se mnou směny.
Rodinná poradna |
Doufala jsem, že budu mít aspoň trochu opory ve své teď již šestnáctileté dceři Anetě, ale ta mi všechno naopak ještě komplikuje. Chová se, jako by byl celý rozvod moje vina, ošklivě mě obviňuje i před mladším bratrem Adamem a navíc se o něj odmítá starat. Nechce ho třeba vyzvedávat ze školní družiny, i když její gympl je jenom o pár bloků dál. Prosím tak o vyzvedávání babičky kamarádky, maminky spolužáků, ale vlastní dcera ani nehne prstem.
Když potřebuji jít na večerní, tak mi s klidem oznámila, že pokud nechám hlídání a uložení Adámka na ní, tak odejde za kamarádkou a zavolá tátovi, že jsem nechala Adama samotného. Přitom jí za to všechno nabízím zaplacení jako za hlídání, možnost nějaké zábavy jenom pro ni a pro mě, nabídla jsem jí snad už i hodinky s vodotryskem, ale marně. Prostě mi nepomůže a basta, kolikrát ještě se sprškou nadávek. Občas následuje zákaz chození ven, počítače, televize, ale s ní to stejně ani nehne.
Vůbec nevím, co si s tím mám počít. Naše hádky a rozvod pro ni určitě nebyly příjemné, to chápu, asi se jí dotýká i nezájem otce, ale s tím já už nic neudělám. Teď potřebuji, aby se náš život vrátil co nejrychleji do normálních kolejí, ale Aneta mi to svým chováním dost ztěžuje.
Děkuji za jakoukoliv radu, jak to s dcerou urovnat.
Veronika
Odpověď odbornice:
Dobrý den Veroniko, je dobře, že píšete a ptáte se. Rozvodem prochází skutečně hodně rodin. Téma rozvodu je velice aktuální problém. Často v médiích vidíme obrázek rozvodu spíše laděný do barev svobodné a individuální volby jedince. Už méně však zaznívají informace o problémech, které rozvod přináší a se kterými je třeba se vypořádat. Důsledkem bývá, že osoby pociťující obtíže se zvládnutím rozvodové situace se mnohdy cítí samy v prožívaných emocích, zažívají pocit neschopnosti vypořádat se s vzniklou situací. V praxi se setkávám s větou: „Ostatní to zvládli, tak proč to nedokážu já?“.
K vaší situaci. Píšete, že váš rozvod byl nepříjemný, a předcházely mu věčné hádky a výčitky. Máte v péči dvě děti a doufáte v oporu ze strany dcery. Ráda bych proto v úvodu poukázala na skutečnost, že procházíte náročným obdobím jak vy jako žena a matka, tak i vaše dcera, která je navíc v roli dospívající dívky.
Každá žena po náročném rozvodu cítí mnoho druhů emocí, které bývají i protikladné. Důležitým pomocným aspektem je opora poskytnutá jiným člověkem. Sama píšete, že doufáte v oporu ze strany dcery. Dcera však také prožívá proces vyrovnávání se s rozvodem, a to sama za sebe. Navíc je třeba zdůraznit, že dceři je šestnáct let a vedle situace okolo rozvodu prochází důležitým vývojovým obdobím, během něhož začíná hledat své místo v životě. Objevuje sama sebe jako ženu. A nejen pro tento důležitý vývojový úkol potřebuje oporu, podporu a především prostor.
Dcera vám rozvod vyčítá a vše jakoby komplikuje. Nechce vám pomáhat v péči o svého mladšího bratra. Podle vašeho dopisu usuzuji, že dcera ještě zcela neprošla procesem vyrovnání se s rozvodem. Zároveň se proti vám vymezuje, což je přirozený vývoj adekvátní jejímu věku. Usuzuji, že dcera odmítá přijmout odpovědnost za péči o bratra. Situace, které popisujete, tomu napovídají. Dokonce se může zdát, že vás dcera jakoby „trestá“ za to, že jste se dostala do „zbytečně těžké“ situace. U dcery je zmíněný proces součástí vyrovnávání se se situací okolo rozvodu a je to pro její úspěšné zvládnutí dokonce přirozené. Zde je na místě z vaší strany trpělivost, neboť existuje naděje, že zmíněné symptomy vymizí, nebo by k nim mělo přinejmenším docházet čím dál méně. Zároveň tady platí, že čím více budete naléhat na dceru, tím více se bude vymezovat vůči vám.
Pomoci by mohlo promluvit si s dcerou o tom, co cítíte vy sama, co byste ráda, a jak by vaše „nová rodina“ mohla vypadat. Zkuste se zeptat na názor dcery a dát jí pocítit a zakusit i její možnou odpovědnost za to, jakou podobu bude mít vaše rodina v nové konstelaci. Doporučuji také zachovat roli dcery se všemi nároky a povinnostmi, to znamená zanechat také dceři její prostor pro vývoj.
Pokud bude dcera stále vnímat jako jeden celek rozvod rovná se péče o bratra (tzn., že pokud by se rozvod nestal, ona by se nemusela nikdy o bratra starat), tak se její vyrovnávání se situací může stát pomalejší a složitější. Zkuste pokud možno oba dva pro dceru náročné úkoly (zážitek rozvodu a prostor pro vývoj a učení se jak obstát v životě) rozdělit a učit dceru přijímat odpovědnost za sebe i druhé.
Je potřeba směřovat k tomu, aby dcera přijala fakt, že péče o bratra má nějaký cíl, a ten souvisí s ní a s její (třeba i budoucí) rodinou. A nikoli, že péče o bratra je „špatným“ dopadem rozvodu, jak to nyní pravděpodobně dcera cítí. Změnou náhledu pomůžete dceři učit se odpovědnosti za sebe i druhé. A odpovědnosti se dcera naučí mnohem snáze, pokud ucítí z vaší strany pevné hranice, její prostor, vaši oporu a pocit, že i ona může chybovat.
Zároveň si však říkám, že by bylo dobré najít oporu zejména pro vás (a jinde než u dcery). Pokud totiž budete silná vy, můžete dceři umožnit přijetí její role dospívající dcery včetně učení se odpovědnosti za sebe i svou rodinu. Není ostuda a hanba se vydat pro tuto oporu k odborníkovi, který vám může pomoci najít vaše silné stránky a posílit tak pocit, že i vy to dokážete.
Kateřina Halfarová, psycholožka centra Modré dveře