To je stejně úžasný jak v tom věku 2-3-4 roky se ty děti učí celý jazyky jako by nic a pak ve škole je pro lidi problém naučit se jeden jinej. Hlavní je aby si dítě co nejdřív uvědomilo, že umět více jazyků je naprostá výhoda.

Bydlim v Nizozemsku, velka cast mych znamych jsou take zeny-cizinky, vetsina z nich ma za muze Nizozemce. Obvykla situace je takova, ze maminka na deti mluvi svym jazykem, tatinek taky. Vetsina deti s nastupem do skolky nebo skoly da prednost mistnimu jazyku a casto i mamince zacne odpovidat nizozemsky. Nesnadnym ukolem maminky je pak vytrvat a i nadale na nej mluvit svym vlastnim materskym jazykem, dite se ho ve vetsine pripadu nauci velmi dobre (pravidlo 1 osoba = 1 jazyk je pritom opravdu dulezite). Psychologove a detske poradny tu silne doporucuji primarnim vychovatelum (vetsinou tedy maminkam) dusledne se drzet jednoho jazyka (sveho materskeho = toho, ktery ovladaji nejlepe), protoze je velmi dulezite, aby se dite alespon jeden jazyk naucilo co nejlepe; ukazuje se totiz, ze bez dobre znalosti alespon jednoho jazyka je napriklad silne omezena schopnost abstraktniho mysleni. (skoly a skolky bohuzel nekdy naopak tlaci na jednojazycnost, zvlaste pokud dite samo o sobe neni prilis vyrecne nebo prubojne).

Jedna z mych kamaradek (puvodem z Ekvadoru, vystudovala v Brazilii, sama vychovana spanelsko-portugalsky a ovladajici dost dobre asi 5 dalsich jazyku) byla uz celkem nestastna, ze jeji dcerka spanelsky vubec nekomunikuje, pak ale prijela v lete na par tydnu babicka z Brazilie, divenka na ni zpocatku mluvila nizozemsky, babicka krcila rameny, nerozumela ani slovo... Divenka rychle pochopila, ze takhle si moc zabavy neuzije a behem par dnu mluvila skvele spanelsky (protoze to od maminky dobre umela, jen to nepouzivala).

Obema rodicum ve vicejazycne situaci ovsem doporucuji naucit se alespon zbezne i druhy (pripadne i treti) jazyk jeste drive, nez deti dospeji do pubertalniho veku

Velmi vystizne. Mame trojjazycne dite (jazyk otce, matky a mista) a striktne se drzim cestiny. Tatinek tak striktni nebyl a kdyz dcera prisla na to ze rozumi I jinak na jeho jazyk "kaslala". Potom prijela hlidat babicka, ktera ovlada jen svuj rodny jazyk - no a behem 2 tydnu se dcera krasne rozmluvila.

Takze ted I on striktne praktikuje metodu jednoho jazyka a dcera se vsemi tremi jazyky hezky domluvi a nemicha je.

OPOL je nejlepší metoda a rozhodně doporučuji nevzdávat se a promluvit si s dítětem, není na to nic špatného umět další jazyk, rozumná maminka mu to pořádně vysvětlí, jak se radí, opravdu to nebrat jako nevýhodu ale výhodu. A je to jenom fáze, která pomine. Důležité je vytrvat a být důsledný, nemíchat jazyky a nenechat si diktovat podmínky dítětem. Prostě mamka bude dál mluvit španělsky a bude chtít, aby jí odpovídal španělsky a otec bude mluvit česky. Oba rodiče mu vysvětlí, jaká je to výhoda a jak díky více jazykům může dělat víc než ostatní. Každopádně držím palce.

doufam, ze vyhodu vice jak jedne ceske babicky mu vysvetlovat nebudou muset.

Moje sestra žije aktuálně v Německu, ale za muže má Američana, který tam zastupuje velkou korporaci. Oni tito vysocí manažeři často rotují po jednotlivých zemích, kde má firma pobočky nebo zastoupení. Všude jsou tak 3-4 roky a pak nastávají škatulata. Jejich děti (14 a 16) se narodily ve Státech a mají za sebou už čtyři štace - USA, Francie, Polsko a nyní Německo. Když k tomu připočtu, že jejich mateřský jazyk je čeština, tak je to celkem pestrá směska.

Ale proč to píšu. Doma mluví s tátou anglicky s mámou většinou česky, pokud není táta přítomen, ale mezi sebou používají svůj vlastní dorozumívací jazyk, kde základem je syntéza těch dvou základních.

Jestli jste někdy od naší omladiny nebo světáckých manažerů slyšeli skvosty typu: "lůkni sem, můžeš to tejknout, pošli mesič," tak vás musím ubezpečit, že to jde lepit ještě důkladněji.

Prostě někdo se stydí a někdo se nestydí vůbec.

To zní jako klasický mišmaš rodičů, kteří to trošku odflákli. Takže děti umí anglicky a česky mizerně, časem to bude horší. OPOL je vážně nejlepší, pak nezvnikají paskvily - teda ze srandy ano, ale ne vážně.

on se nestydi za maminku, ale za to, ze mluvi jinak. taky bych se stydel, u deti to tak je, byt jiny je slozitejsi. on z toho vyroste

A promluvit si o tom s chlapcem nikoho nenapadlo? Ve 3 letech je už dítě schopné vyjádřit co mu vadí a proč, dá se s ním hovořit, když na něj nebudou tlačit jen si prostě popovídat, co ho trápí a pomoct mu se s tím vyrovnat...

Kamarád je Maďar, manželku má Rusku a mluví spolu anglicky. Žijou v Curychu. Mají dceru, se kterou máma mluví rusky, táta maďarsky a pokud se baví všichni dohromady, tak se baví anglicky.

Když začala chodit do školky, tak k tomu přibyla "švýcrdyč" (což je opravdu něco jiného než němčina), no a pochopitelně ve škole jí čeká hochdeutsch. Čili to máme bratru 5 jazyků!

Děti ale Schweizerdeutsch a Hochdeutsch vůbec nevnímají jako dva jazyky

Nechal bych tomu absolutně volný průchod, ono se to samo poddá (vlastní zkušenost)

My mame trilingvni deti a moje zkusenost je, ze tihnuti k jazykum jde ve vlnach, podle toho, jak moc si uvedomuji okoli. Nicmene OPOL je pro nas s manzelem metoda, kterou uznavame, a nese ovoce. Tesim se, az detem ve skole pribude anglictina a jiny cizi jazyk. A kdykoli se budou chtit naucit cizi jazyky, bude to pro ne snadnejsi nez pro lidi vybavene "jen" s materstinou.