Zaprvé: hledají To Nejlepší Pivo
Kvasnicové, nebo ležák? Svijany, nebo Kácov? Kvašené spodem, nebo horem? Je ovocné či kávové pivo lahůdka, nebo zhůvěřilost pro slečinky? Pivo nabízí otázek na celý život a ty je třeba řešit nejen teoreticky, ale i testováním a degustací. Ve "své" hospodě potom pánové rozebírají výsledky průzkumů nabraných jinde, neb v "jejich" hospodě se neexperimentuje. Tam se maximálně velmi potichu rozebírá místní systém chlazení, technika čepování a stav trubek.
Ženy nejsou podobné diskuse schopny. Chutná? Nechutná? Hotovo a teď o něčem zajímavějším. Třeba proč má vrchní zase o číslo menší košili a ze kterého století pochází proboha jeho účes.
Za druhé: doplňují baterky mužnosti
Pojem mužnost se v tomhle případě vůbec netýká sexu, ale pocitu "Tady jsem muž mezi muži". V angličtině na to používají termín male bonding - něco jako pěstování mužské sounáležitosti. Hospoda je zkrátka takové útočiště před ženským živlem. Podobně jako je pro ženy dětské hřiště, kadeřnictví nebo čekárna u gynekologa.
Za hospodským stolem můžou probrat svoje problémy a dostane se jim stručné mužské reakce. Co je tady řečeno, je tady taky smazáno, žádné dlouhé rozebírání a plky o citečkách. Rozvod, nemoc, nová práce i děti v pubertě tady naberou podoby prostých vět. Řešitelné problémy se vyřeší a neřešitelné se odešlou do míst, kde slunce nesvítí. Stejně věcně se přistupuje i k radostným událostem.
Plácnutí do zad a vlna alkoholu. Prostě ráj mužnosti, kde se nikdo neptá: "Jaký z toho máš pocit?", "Proč o tom nechceš mluvit?" nebo "Počkej, neblbni, to ti fakt řek? A jak se u toho tvářil?"
Za třetí: hrají o peníze i prestiž
Mezi návštěvníky putyk a lokálů můžete vysledovat pár charakteristických skupin. Rváč - vyhledává konflikty, vlní svaly a rád by si bouchnul. Hráč - v kapse chrastí kostkami, ve druhé má karty a papír s tužkou na výsledky. Hráč sportovního typu má i své vlastní šipky opečovávané s něhou čerstvé matky. Historkář - pusu nezavře a z každé události, která ho přes den potká, vytluče pointu i za cenu mírné lži. Kronikář - odnož historkáře. Specializuje se na události v této hospodě a monitoruje konzumaci stálých hostů. Chytrolín - kumuluje funkce stínového prezidenta, všech ministrů, trenéra fotbalové i hokejové reprezentace a kdyby chtěl, mohl by být poradce NATO, EU, všech automobilek, pivovarů a jako vedlejšák má medicínu, jak klasickou, tak alternativní.
Jak vidíte, milé dámy, ani tady nic pro nás. Nepereme se. Naše historky jsou z úplně jiného soudku (pánové jim říkají drby) a hospodářská, fotbalová či vojenská krize nám mohou být ukradeny v jednom zátahu.
Jediná šance k maličké invazi do hospodského světa jsou hry. Pomineme chlapácké výzvy 'Kdo unese na hlavě víc půllitrů' a cokoliv zahrnujícího smršť panáků a půjdeme jenom po kartách a kostkách. Mariáš, poker, vrhcáby, klondike, macháček... to všechno zvládnete a je to zábava. Jenom musíte s postupujícím večerem zvládnout i měnící se slovník svých spoluhráčů.
A jestli vážně chcete zkusit nějakou hru zahrnující panáky, pak zůstaňte u 'Kdo jsi se v lednu narodil, povstaň, povstaň, povstaň'. Tam na vás přijde řada jenom jednou a ráno si budete blahořečit.
Za čtvrté: řídí svět
Ke každému stolu patří jen jeden Chytrolín. Tohle heslo by mělo v hospodách viset pro blaho všech jejich návštěvníků. Chytrolíni totiž bývají hákliví na své stínové funkce i obecnou autoritu u posluchačstva a výskytem dvou Chytrolínů u jednoho stolu vzniká výbušná situace s možností proměny jednoho nebo obou pánů na Rváče.
Správný Chytrolín je ale velmi užitečný, funguje v hospodě lépe než psychoterapeut. Když vás totiž zavalí pocit, že se celý svět i jeho jednotlivé složky řítí do záhuby, on vám vysvětlí, čím to je a jak to všechno napravit. Posluchači pak mohou jít spokojeně domů, protože všechno je přehledně jasné a svět je provždy spasen. Tedy - mohou jít, jakmile dopij "ještě jedno".
Dobrodiní takového Chytrolína si bohužel my ženy nejsme schopné užít. Je-li to muž, pak ho přestaneme v půlce první věty poslouchat (protože politika, ekonomika i sport JSOU pro většinu z nás nudná témata, s tím nic nenaděláme), a je-li to žena, je nám po chvilce jasné, že "si o sobě moc myslí". K vlastní škodě se tak málokdy necháme ukolébat krásně jednoduchým viděním světa, které ještě více zjednodušuje každé další promile pod kůží.
Za páté: mlčí, spí, čtou
Když si do restaurace vyrazí parta žen, většinou ani na chvíli nezavřou pusu.
Komunikace probíhá v několika vrstvách a mistryně svého oboru hravě zároveň vysílají i přijímají. Představa, že by jedna účastnice akce nepromluvila za večer ani slovo, případně by si u stolu četla, je... prostě nepředstavitelná.
Do deseti minut by podlehla soustředěné palbě "Co ti je? Něco doma? V práci? Děti? Manžel? Milenec? Tak co je, mně to přece můžeš říct!"
Naproti tomu v konejšivé náruči mužské hospody nemusíte za celý večer promluvit ani slovo. Nikdo do vás nebude šťourat, co se vám stalo, a tahat z vás niternosti. A když si rozložíte noviny, nebude vám soused u ramene významně pokašlávat, že číst ve společnosti není slušné. Hospoda totiž není společnost, hospoda je "doma".
Klidně se tam můžete i vyspat. A je jen na vás, kterou z klasických poloh si vyberete. Hvězdáře (hlava do záklonu), rybáře (hlava do předklonu) nebo Supermana (čelo na stole podložené skrčenou paží, druhá je volně natažena vpřed). Ohleduplný vrchní vám ještě odstaví půllitr a spolustolovníci ztiší hlas.
Za šesté: prostě žijí
Na hospodách je spousta věcí, které jsou ženám záhadou. Třeba jak je možné zapíjet číšníkovo miminko a nedonést domů informaci, jestli má holku nebo kluka. Nebo jak se dá sedávat sedm let u jednoho stolu s Romanem z protějšího domu a nezjistit, čím se Roman živí.
Taky není dobrý nápad, pokusit se ze svého muže vydolovat přesný výčet a sled událostí ve snaze zjistit, co tam večer těch šest hodin dělal. (Odpověď bude stejná, jako u otázky Co je nového ve škole? Nic!) V hospodě totiž plyne čas jinak. Věci se dějí jinak. A asi to tak má být. Patří to k povolenému procentu záhadovosti ve vztazích. Proto nikdy do žádné hospody v přestrojení za chlapa nepůjdu - jen oficiálně, jako manželka štamgasta. Protože i ta má svá práva. Právo na uctivý pozdrav personálu, právo na otření stolu a právo NEDOZVĚDĚT se nic z toho, co tam její muž předchozí nebo kterýkoliv jiný večer dělal.
Bráníme svůj prostorTakový pobyt v hospodě má svůj vývoj. Chuť na pivo dominuje jen na úvod. Není samozřejmě jedno, co se točí, ale po pátém pivu už těžko někdo bude pomlaskávat, jaká je to lahůdka. Další fázi můžeme říkat třeba probírací. Zazní nové historky, zhodnotí se události. Pak dojde na "evergrýny",tedy nejlepší z historek. U těch se vždycky znovu zasmějeme nebo tím minimálně rozesmějeme někoho, kdo s námi sedí poprvé. Není třeba dodávat, že s přibývajícími pivy se v hospodě proměňuje nejen pocit spokojenosti, ale též slovník. Dochází k nadměrnějšímu používání některých slov, artikulace má sestupnou úroveň. To se již dostáváme do dalšího stadia, které můžeme nazvat třeba volná zábava. Pokud vás ale zajímá to, co nevidíte, co je vám z mužského hospodského světa utajeno, asi vás zklamu, nic zvláštního. Ano, bavíme se i o ženách. Někdy hezky, někdy méně hezky. A pak taky o fotbale, politice, autech, ale ani hadry či shopping nejsou zakázaná témata. Literatura, filmy, vaření? Jasně. A v televizi se také dívám jen na dokumenty na ČT2... Chlapský hospodský svět slouží k ubránění alespoň nějakého svobodného prostoru v partnerském vztahu. Za normálních okolností vám váš partner ale neřekne, že jde do hospody proto, aby měl od vás na chvíli pokoj. Raději to bude balit do nejasných průpovídek o jedinečné atmosféře, která vznikne, když se sejde pár chlápků u piva. V žádném případě se nesnažte po tomto odhalení vašim mužům jejich hospodský svět bořit či brát. To už je lepší se zkusit do něj nenásilně přirozeně nabourat. Ostatně, zakázku na tento sloupek jsem dostal, když jsem se ocitl v hospodě u stolu s kolegyněmi z Ony Dnes. A byl to dobrý večírek... Karel Škrabal, šéfeditor regionů MF DNES |
