Imposter syndrom je v poslední době velmi citovaným slovním spojením. Takzvaný syndrom podvodníka do nás zasel semínko, že nejsme „dost“: dost dobré, dost výkonné, dost fit, dost krásné, dost laskavé... kromě byznys sféry, kde se to promítá do schopnosti prezentovat nebo vést tým, se syndrom, obzvláště ve světě žen, promítá bohužel i do jejich kariérního ohodnocení.
„Data stále bohužel ukazují, že české ženy berou o osmnáct procent méně než muži ve stejných pozicích. A co je ještě smutnější, tak v manažerských pozicích je pay gap ještě větší: tam ztrácíme na muže pětadvacet procent. Ty ženy jdou nahoru, jsou kompetentní, ale kompetentnost říct si o stejné peníze jako mají jejich mužští kolegové, zatím nevzrostla,“ upozornil host podcastu NA KAFI: TEDx koučka a expertka na prezentaci, vyjednávání a leadership Veronika Šamonilová.
Ženský svět do ušíPodcasty NA KAFI najdete na iDNES.cz, ale i na platformách, jako je Spotify, Apple nebo Google. Ať se vám dobře poslouchá…  |
„Setkávám se stále stejným vzorcem: ženy si pořád připadají, že nejsou úspěšné, ať už jde o sebelepší manažerku. A když přijde moment, že je ocení někdo zvenčí, ty ženy se tomu brání a vůbec nechtějí přijmout to, že něco dobře zvládly a že by na sebe měly být pyšné. Jejich přirozená reakce pak bývá taková, že je to samozřejmé, že to patří k jejich práci,“ dodává.
Samostatná silná holka
Proč to tak je? Proč často velmi úspěšné ženy nedokážou přijmout to, že jsou skvělé a daří se jim, že se o něco zasloužily? A proč ještě ony samy sobě způsobují ten obrovský tlak, který je nutí všechno zvládnout a být v tom perfektní?
„V mé praxi narážím na stále se opakující vzorec. Klientky mi opakují, že měly náročnější dětství, že většinou v rodině nebyly přijímány takové, jaké byly, že jejich výchova byla tvrdá a často doteď nemají minimálně s jedním z rodičů dobrý vztah. A je to věc, kterou tyto ženy často řeší na terapiích, protože ještě cítí tlak, že jsou to ony, na jejichž bedrech leží řešení té situace, že ony se o ni mají postarat,“ dodává Šamonilová.
S pocitem méněcennosti a neschopnosti přijmout ocenění se často potýkají Češky ve středním věku a je to velké téma mileniálek, které se teprve nyní učí brát zřetel na své pocity a svůj wellbeing.
„Silná holka má být přece samostatná, nestěžuje si, měla by být samozřejmě hezká, štíhlá a navíc by měla vše zvládnout, na vše slyšet, být poslušná a pomáhat,“ směje se expertka s tím, že jen když všechny tyto nároky nahlas vyslovíme, je to něco, co zkrátka nejde zvládnout a z čeho nám jde po zádech husí kůže.
Chvalte proces a úsilí, ne výsledek
Jak vlastně na pochvalu ideálně reagovat? Rozhodně ne jejím snižováním. Pokud totiž nejsme schopné přijmout ocenění od druhých, vysíláme jim tím dvě informace: „já nevěřím tomu, co říkáš“ a „já nevnímám hodnoty, které vnímáš ty: pro mě to není hodnotné a důležité“.
„Když to takto pojmenujeme, v podstatě druhému vysíláme: tvůj názor já nerespektuji. Pak to má dopad na to, že člověk si příště rozmyslí, jestli nám nějaké ocenění dá,“ míní Veronika Šamonilová.
Dodává, že nejen přijetí pochvaly či ocenění, ale i schopnost je někomu dát, je dovednost. A jako každu jinou dovednost, i tuto se musíme naučit.
„Jde to krásně vidět na typických pochvalách, ať už doma nebo v práci. Jsou sice pozitivní, ale strašně obecné a ten druhý často vůbec neví, co konkrétně dělá dobře, proč je jeho práce smysluplná a co má smysl do budoucna replikovat, jak se má chovat,“ vysvětlila expertka.
Pokud tedy chceme druhého skutečně ocenit, je dobré být konkrétní a zaměřit se na proces, na chování druhého. „Potřebujeme se to neustále učit, protože se učíme tím, že odkoukáváme. A protože jsme neměli možnost to nikde odkoukat, je to pro nás stále velmi těžké,“ dodává.
Na prvním místě laskavost
Naše zažité vzorce nás podle Veroniky Šamonilové omezují v ledasčem, třeba nám neustále do mysli podsouvají, že mít sebevědomí je záležitost arogance. Ovšem sebevědomí znamená být vědom si sám sebe.
„Buďte k sobě laskavější, pracujte na tom, že se naučíte vnímat – tím začnete skutečně vnímat i okolí. A důležité je i to přijmout chybu a naučit se s tím pracovat. Umět pracovat s tím, že když se jednou něco nepovede, neznamená to konec světa, ale novou startovní čáru,“ radí Veronika Šamonilová s tím, že tyto dovednosti je dobré učit se i k malým dětem či k blízkým.
Víte, kterou opici v hlavě krmíte? Jak se vlastně naučit určit si svou vlastní hodnotu? Jakým způsobem pracovat na tom, abychom si uměli pochvalu a ocenění užít? A co s lidmi v našem okolí, kteří nám úspěch nepřejí a neustále nás zmenšují? Poslechněte si nejnovější díl podcastu NA KAFI s Veronikou Šamonilovou. |
