Své první tetování si nechala udělat už na gymnáziu společně se svou kamarádkou. „Bylo mi asi sedmnáct a s kamarádkou jsme si vymyslely, že si necháme udělat tetování. Chtěly jsme je hned, tak je kamarádka nakreslila a spolu jsme vyrazily na Vinohrady do jednoho tatérského studia, které tam už není. Byl to motýl s lístečky,“ vzpomíná v podcastu NA KAFI na první obrázek na kůži tatérka Mija Markéta Rousová.
Motýla mezitím obklopilo mnoho dalších motivů, ale sesterské či přátelské tetovačky frčí dodnes. „Často chodí na společné tetování lidé, kteří jsou si blízcí. Tvoříme sesterské, partnerské, přátelské tetování, lidé to mají rádi, má to pro ně symboliku a spojuje je,“ dodává za mikrofonem.
Ženský svět do ušíPodcasty NA KAFI najdete na iDNES.cz, ale i na platformách, jako je Spotify, Apple nebo Google. Ať se vám dobře poslouchá...  |
Markéta pochází z umělecké rodiny a i když sama umění nestudovala, vyrůstala v prostředí, kde se šilo a tvořilo, kde to vonělo barvami a terpentýnem.
„Po státnicích jsem si chtěla narovnat život a najít si k umění svou cestu. Odjela jsem asi na rok do Austrálie s tím, že si to celé vymyslím. Samozřejmě jsem nevymyslela nic, vrátila jsem se jen s myšlenkou, že se chci umění věnovat. A taky s návrhem na své tetování, který v Austrálii vznikl a který jsem šla hned po příjezdu zrealizovat. A tam ve studiu to zaklaplo: tam mi došlo, že přesně to je to spojení umění, které mám ráda, a práce s lidmi, kteří jsou pro mne hodně důležití,“ popisuje první myšlenku na vlastní tetovací dráhu.
Koupila si tedy tetovací strojek a nakoupila umělé kůže, na kterých si zkoušela první linky a tahy. Začátky byly nejtěžší, protože si musela osahat práci s tetovacím strojkem a navíc „ve vzduchu“, kdy umělec nad svým objektem většinu času v podstatě „levituje“. Tetovala i na ovoce, třeba na pomeranče, potom to zkoušela na kamarádech, kterým přetetovávala starší motivy.
Doživotní trend?
Lidé si nechávají tetovat různé věci. Frčí florální motivy, mikroobrázky jídla a ovoce, nápisy a motta, nebo realistické obrázky domácích mazlíčků. Někdo si pro své tetování přijde, když se mu zalíbí obrázek, který trenduje na sociálních sítích. Pro jiného má motiv, který s sebou nese k Mije do studia, hluboký význam.
Jak tetování bolí?Otázka, na kterou se ptá každý, kdo přijde do studia pro svůj doživotní obrázek poprvé. „Dle mého je to podobné depilaci, když si trháte strojkem chloupky: trochu to svědí, trochu bolí, trochu pálí...,“ míní Mija. Nejvíce bolestivá jsou místa na hrudní kosti, u podpaží, na žebrech či nárty, kde je kůže velmi tenká a citlivá.  |
„Obojí je v pořádku. Někdo si přijde pro symbol, který má pro něj velký smysl, nebo který jej spojuje s předky, s rodinou. Jiný si dává na kůži věci, které má rád, které se mu líbí. Tetováním člověk vlastně na kůži manifestuje svá niterní přání, a v tom je to vzrůšo,“ míní tatérka Mija.
Jak dlouho se vlastně v tetování drží trendy? „Tak tři čtyři roky. Například u květin frčely lilie, pak růže, pivoňky, poté luční květy a už se zase vrací lilie,“ usmívá se Mija.
Na tetování není podle ní nikdy pozdě, nemá horní věkový limit. „Tetuji i svou mámu, které je 67 let, a je to v pohodě. Do studia k nám přišla i 75letá paní, která si přála celý život tetování a nechala si udělat růžičku na rameno, co mi přijde úžasné,“ dodává Markéta Rousová.
Kůže je většinu našeho života velmi hezká. Ve stáří se k ní jen musí přistupovat jemněji, protože ztrácí kolagen a více se natahuje.
Když tetování hojí...
Na Markétino tetovací studio se často obracejí klientky s jizvami po zranění, sebepoškozování, císařském řezu či ablaci prsou. Když se fyzické zranění zahojí, přichází na řadu zhojit to psychické. Jak sama říká, za tyto příležitosti je Markéta Rousová velmi ráda.
„Tetování zkrátka může fungovat jako terapie, a to nejen v rámci kreativity pro tatéra, ale pro klienta samotného. Je to určitá ženskost a krása, kterou si klientky přichází získat zpět. Tetováním tak společně zcela měníme energii zraněného místa: ať už jde o natetování bradavky po ablaci prsu, lístečku, květinky,... nebo o zakrývání jizev po sebepoškozování v dospívání,“ vysvětluje NA KAFI.
Ač je totiž tato životní etapa dávno minulostí a člověk je s ní vnitřně srovnaný, stigma po ní si mnozí nesou na těle. „Jizvy na předloktí a pažích jsou hodně vidět. I když lidé v sobě toto dávno překonali, je to nekomfortní, protože jizvy přitahují pohledy ostatních, stigmatizují. Když je přetvoříme, člověk to dané místo začne mít zase rád,“ dodává tatérka s tím, že pro ni samotnou toto tetovací překrytí symbolizuje krok vpřed.
„Tetování je vlastně krásnou tečkou za tím velkým bojem, ať už byl jakýkoli,“ míní.
Jaký nejbizarnější motiv zákazník do studia přinesl a vytetovala jej Mija? Dá se vůbec tetování reklamovat? Jak se pod kůží chová bílá barva? A má tetování nějakou trvanlivost? Poslechněte si nejnovější díl podcastu NA KAFI. |
