Bratři, Vlny, seriál Studna. To je jen pár projektů, na kterých make-up artistka Adéla Anděla Bursová v poslední době spolupracovala. S rtěnkou a řasenkou si hraje od sedmi, jako jedna z mála umí skvěle pracovat s protetickým make-upem a silikonovými nástavbami, dokáže namaskovat i koně tak, aby vypadal zraněný a protkaný ostnatým drátem.
V podcastu NA KAFI prozradila, proč se věnuje českým projektům a nepracuje už v zahraničí, když je tam její práce tak dobře zaplacená a v CV snad nic nemůže vypadat lépe. „Rozdíl je tam snad ve všem, penězi počínaje. Každopádně v zahraniční produkci je to tak, že každý je odborníkem na jeden úkon. Vlastně je to filmová pásová výroba, člověk je malým kolečkem v soukolí. Nechci být nepokorná, jsem za to období velmi vděčná, ale na tento způsob práce nemám povahu,“ přiblížila za mikrofonem.
Ženský svět do ušíPodcasty NA KAFI najdete na iDNES.cz, ale i na platformách, jako je Spotify, Apple nebo Google. Ať se vám dobře poslouchají… |
„Asi tedy nebudu umět ty jednotlivé úkony tak dokonale jako profesionálové v zahraničí, ale dám do práce svůj spirit, bude mě ta práce naplňovat, bude to fungovat,“ dodává.
Filmařina je řehole a běžný natáčecí den trvá i dvanáct hodin. Ne tak pro maskéry, kteří na plac přicházejí mnohem dřív, a ať chtějí nebo ne, odcházejí dávno po hercích mezi posledními ze štábu.
„Připravuji vše potřebné ještě před samotným líčením. Po natáčení ještě odličujeme, uklízíme, čistíme pomůcky. K tomu cestování, kdy bydlím na statku kousek od Bezdězu. Na spánek není moc času,“ přibližuje filmařskou rutinu.
I únava a vlastní tlak na výkon, na precizně odvedenou práci, ji přivedly až k syndromu vyhoření. „Dnes už jsem na sebe hodnější a nejsem taková hrdinka. Mám zodpovědnost za holky kolem mě, za všechny, co kopou za moje nápady, nadšení a moje vize. Když pracuji v Praze, pronajímám si pokojíček, dokonce přemýšlím o koupi bydlení poblíž,“ dodává.
Rutina je smrt
V podcastu jsme probraly i význam make-upu pro ženy a jeho zneužívání pro zdání dokonalé krásy. „Vadí mi honba za věčným mládím, je to toxické, nebezpečné a velmi neudržitelné. Hodně mi vadí filozofie, že žena je automaticky otrokem sexuální krásy, kterou si musí udržet v každém věku,“ upozornila s tím, že to prostě není možné. Některé věci zkrátka změnit nejde.
Ostatně, i pro odborníky je mnohem snazší člověka nechat zestárnout než omladit. „Můžeme přidávat, ale neumíme ubírat. Jedna věc je naše maskérská práce, ale roli tam hraje i energie člověka, jeho pohyby, výraz v očích…“ míní.
Pro ni samotnou není make-up jen ranní nahození očních linek u zrcadla. Měl by se měnit a reflektovat ženu s jejími náladami či fázemi cyklu.
„My nad změnou ve svých deseti minutách ráno před zrcadlem nepřemýšlíme, ale je to nutné. Zaprvé jsme jako ženy cyklické, máme nějaké čtyři fáze ženského menstruačního cyklu, kdy se nám čtyřikrát změní hormonální koktejl v těle a my jsme čtyřikrát jiná holka. Zadruhé je to zdravé i pro muže. Když mají partnerku, která se jim umí proměňovat, tak jim to hodně chlácholí jejich pudy, podle kterých by měli vyhledávat stále nové samičky k rozsévání genů. Pomáhá jim to uklidnit tyto podprahové procesy,“ vysvětluje.
V podcastu dodala, že když se žena roky maluje stejně, jsou na ní víc vidět veškeré drobné změny, jako je únava, nevyspání, stres nebo každá nová vráska.
„Make-up říká vše: jestli jste zdravá, jestli máte špatnou náladu, jestli ovulujete nebo jste nervózní. Podprahově čteme z naší tváře jako zvířátka spousty věcí. Třeba nebudete mít někoho ráda a nevíte proč. A ono to může být tím, že má blbě udělané obočí a posílá vám vzkaz, že je agresivní,“ vysvětlila.
Jakých chyb se v líčení dopouštíme nejčastěji? Proč nikdy nevyjdou z módy červené rty? Kdy jsme začaly zneužívat make-up k tomu, abychom vypadaly dokonalé jako bez něj? Poslechněte si nejnovější díl podcastu NA KAFI. |