Aktuální výstava Eriky Bornové nese název Stíny horkého léta Traudi Schönfeld a startuje v příhodném období: na začátku léta. Malířka a sochařka v podcastu NA KAFI vysvětlila, co ji inspirovalo k tomu osud odsunuté čtrnáctileté dívky zachytit.
Ženský svět do ušíPodcasty NA KAFI najdete na iDNES.cz, ale i na platformách, jako je Spotify, Apple nebo Google. Ať se vám dobře poslouchá...  |
„Dům ve Šluknovském výběžku jsme koupili před několika lety a Traudi se v něm často mihne. Bylo jí 14, když v domě žila. Chodila do BDM (Svaz německých dívek, nacistická dívčí organizace mládeže – poznámka redakce), což bylo něco jako Hitlerjugend, s čímž její rodiče nesouhlasili. Po válce se rozdělili a nechtěli s Traudi mít nic společného. V domě po nich zbylo pár věcí, které jsem zachytila, ale soustředila jsem se i na věci v okolí, tu srnčí parůžek, kus motýlího křídla, brouk…“ popisuje Erika Bornová.
Tvořila mimo jiné na ručně dělaný himalájský papír, malovala olejovými perleťovými pastely. Traudi a věci z jejího zázemí, pak tvořila černým lávovým pískem s pojidlem. „Jediným hmotným trojrozměrným prvkem výstavy je uniforma Traudi, kterou jsem si nechala ušít a která, doufám, na výstavě zůstane a snad ji nezakážou. Nese totiž na sobě svastiku, ale ta k tehdejší době patřila,“ vysvětlila za mikrofonem.
Jak dlouho trvá, než umělec připraví výstavu? „Mně asi čtyři roky. U té aktuální, stejně jako u té předchozí, jde o velký cyklus se všemi jeho detaily. Se vším, co mne zaujalo, co se k příběhu pojí,“ vysvětluje Erika Bornová. Když výstavu tvoří, často má v hlavě obraz, jak bude kompletní výsledek vypadat, i když pak v rámci procesu „ujede“.
Rybí muž a smradlavý materiál
Nyní se Erika Bornová věnuje malbě, desítky let však sochala z polystyrenu, který přirovnává k mramoru: s tím rozdílem, že je lehký a ona s ním mohla bez omezení manipulovat.
Není to však jediný neobvyklý materiál, ze kterého její sochy vznikly. „Jednou jsem chtěla udělat Rybího muže v nadživotní velikosti. Z Třeboně jsem si k tomu přivezla asi čtyři obrovské pytle se šupinami, které jsem tehdy dostala i s ze zbytky ryb a duší... pamatuju si, že tenkrát bylo hrozné horko uprostřed srpna, když jsem tento materiál táhla v Praze do schodů, do bytu, do vany a poctivě jsem každou šupinu čistila a vysušovala v knize. Byla to jedna z nejodpornějších záležitostí,“ vzpomíná.
A následně za mikrofonem trumfuje sama sebe, když vytahuje další netradiční materiál.
Erika Bornová
|
„Do Faustova domu jsem vyřezávala obrovskou dvoumetrovou ruku. A aby vypadala dostatečně ďábelsky, ostříhala jsem svého černého knírače a tu ruku jsem polepila psími chlupy. Později po výstavě a po návratu do ateliéru jsem na něčem pracovala, když jsem najednou měla pocit, že se ruka pohnula. Říkala jsem si, to není možné, byla sice ve Faustově domě, ale… pak jsem zjistila, že ty chlupy jsou totálně rozežrané červy, kteří si tam dělali hnízda. Vypadlo to, jako by se ty chlupy pohybovaly… Musela jsem vše seřezat a vyhodit,“ směje se a dodává, že po zkušenosti s rozežranou rukou už s přírodním materiálem pracovat dlouho nechtěla.
Češi a výtvarno
Jací jsou vlastně Češi fanoušky umění? Dokážeme ocenit výtvarno, umíme si je užít?
„Není to žádná velká sláva a podle mého je to tím, že k tomu nejsme vedeni už od dětství. U nás se nestává, že se děti školního nebo předškolního věku berou do galerií. Nenajdete tam polštáře pro děti ani průvodce či lektory, který by jim umění vysvětlili... přitom ti k dispozici jsou!“ míní umělkyně.
Mohla jsem zešílet, nebo to šílenství zpracovat, vzpomíná Erika Bornová |
Nejspíš si na umění neumíme vyhradit tolik času, jako naši sousedé v zahraničí. „Rodiče často mají strach k umění přijít, tím pádem tam nevodí ani své děti,“ zamýšlí se.
Ona sama pochází z umělecké rodiny, její otec Adolf Born je slavný kreslíř a ilustrátor, díky kterému všichni moc dobře známe příběhy Macha a Šebestové či opičky Žofky.
Stíny horkého léta Traudi Schönfeld
|
„Táta mne velmi nerad pouštěl do svého ateliéru, abych mu nenarušila jeho kruhy, takže návštěvy nebyly vítané. Nicméně v rodině se láska k umění předává,“ vypráví Erika Bornová, jak si vyšlapala svou vlastní cestu k úspěchu.
S manželem Tomášem Císařovským má dvě dospělé dcery, vnuka a tři vnučky. Starší dcera Natálie vystudovala FAMU a je režisérkou, mladší Rozárka vystudovala UMPRUM, je malířkou a vede s manželem galerii v Doubici u Krásné Lípy.
Proč ji tak silně oslovují silné ženské příběhy a sociální témata? Kdy se musela vrátit na umělecký start? Jak dokázala skloubit roli matky a umělkyně. A kde skončily hračky jejich dcer? Poslechněte si nový díl podcastu NA KAFI. |
