Rolničky, koledy, ozdobená náměstí, vůně cukroví a obchody plné reklam zvoucích k nákupu dárků. Nic nemá dokonalejší PR než Vánoce. Proč jsou ale pro mnohé z nás tak těžké?
„Vánoce a to, jak je máme slavit, je do nás vtisknuto odmalička. Máme o nich nějakou představu, žijeme od dětství v tom, že Vánoce jsou důležité, že mají určitým způsobem probíhat, že máme nakupovat dárky a potkávat se s příbuznými. Vše je navíc podporováno tím, co vidíme venku, médii, filmy, písničkami. Nejde tomu uniknout. Ať už se snažíme jakkoli, vždycky to k nám nějak přijde,“ vysvětlila v podcastu NA KAFI psychoterapeutka z online platformy Hedepy Pera Taye s tím, že tlak je velmi intenzivní a přitom čas a prostor na nějaké zastavení a uvědomění si, zda je nám v tom všem dobře a zda to tak opravdu chceme, téměř není.
Příští rok znovu a jinak...
Ženský svět do ušíPodcasty NA KAFI najdete na iDNES.cz, ale i na platformách, jako je Spotify, Apple nebo Google. Ať se vám dobře poslouchá…  |
Je pak velmi těžké odlišit to, co je na Vánocích ještě naše a podle našich přání a představ, a co už máme vnuceno médii či od okolí. „Je zajímavé, že spousta lidí říká v lednu, jak to příští rok udělá jinak. Jak třeba začnou dříve s nakupováním dárků, nebo je nebudou nakupovat vůbec. Jak si promluví se svými rodinnými příslušníky a řeknou jim, že to potřebují příště po svém ... pak se na to zapomene a na konci podzimu znovu spadneme do tohoto šílenství,“ doplňuje Petra Taye poznatky ze své praxe.
Nadcházející zimní svátky jsou podle ní mnohem náročnější v tom, že na světlo světa vytahují naše emoce. Zintenzivňují je a to, co jsme doposud zvládali s trochou práce potlačovat, ukazují v pravém světle. „A ve chvíli, kdy se do toho přidá naše tíživá situace, protože nás někdo opustil, někdo nám zemřel, nebo neseme jinou tíhu na duši, tak jak bychom si běžně dokázali najít na tyto věci prostor a řešení, tak o Vánocích je toho na nás zkrátka příliš. Je to těžší, pro někoho nemožné,“ dodává.
Jak zvládnout Vánoce, když jsme letos na to všechno zůstali sami? „Někdy stačí to, že se zastavíme, podíváme se sami na sebe a zvědomíme si – zkusíme si pojmenovat, jak nám vlastně je, co je pro nás teď to nejtěžší a co bychom potřebovali právě teď, bez ohledu na to, že ty Vánoce jsou,“ radí psychoterapeutka.
Pokud jsou to vaše první Vánoce, bez ohledu na to, že čelíte osamocení delší dobu, přiznejte si, že se něco takového děje, dovolte si tu situaci prožít, říct si o soucit, pochopení a pomoc. „Zkrátka o to, co bych potřebovala slyšet, co bych potřebovala jinak, že bych se třeba vyvarovala některých návštěv a podobně. Nebojte se sdílet,“ radí odbornice, jak své potřeby letos lépe vyjádřit. A je jedno, zda to zvládneme s blízkými, přáteli, v anonymní skupině na sociálních sítích, nebo s terapeutem.
V podcastu NA KAFI dodala, že se naopak umíme obětovat, potlačovat a jít za své hranice. „Ale to není dlouhodobé řešení. V praxi přitom často vidím, že někdy stačí jen se zastavit a říct to, co nás tíží, nahlas. Někdy i to může přinést velkou úlevu,“ doplnila.
I břicho poví, že je něco špatně...
Pokud s námi emoce cloumají a cítíme, že nám přerůstají přes hlavu, projeví se to i fyzicky. Kdy je potřeba zpozornět? „Když jsme často nemocní, když máme ztuhlou šíji a ramena, často nás trápí bolest hlavy či bolesti břicha, máme zažívací potíže a podobně... Pokud fyzické bolesti a potíže neodchází ani poté, co je řešíme, je to signál, že něco není v pořádku. Že něco není v rovnováze, něco se děje a potřeba se tomu pověnovat,“ míní.
Pomáhá před vším tím vánočním humbukem a pozlátky dokonalých svátků utéct? Odjet někam daleko, nebo je ignorovat a neslavit je? „Útěk od něčeho, co nám nevyhovuje, neznamená, že to něco zmizí a vyřeší se to. Dříve nebo později, ať chceme nebo nechceme, nás to dožene, a bylo by špatné, kdyby nás to dohnalo 24. prosince večer,“ míní terapeutka.
Ale pokud je náš únik, třeba na hory, nebo do zahraničí, vědomý a promyšlený, může to být dobré řešení, které často inspiruje i zbytek rodiny či blízkých pro další roky.
Podle Petry Taye bychom si totiž měli tradice přizpůsobovat našim potřebám, mluvit o nich společně a upravit je tak, aby v nich bylo všem dobře.
Petra Taye
|
Před osamocenými vánočními večery je podle ní dobré připravit si krizový plán. Pomáhá zastavit se, chvíli dýchat a uvědomit si, jak se cítíme. Přestat se týrat pocity, že bychom měli být šťastní a nejsme. Taky není nutné jet podle jízdního řádu ostatních a dodržet veškeré zvyky. Raději popřemýšlejte nad tím, bez čeho se obejdete a co můžete s úlevou z letošních Vánoc vyškrtnout.
Je fajn naplánovat si své ideální Vánoce, včetně toho, kde a s kým je chcete trávit a kde budete o Štědrém večeru. Pro případ smutku či splínu je dobré mít připravený oblíbený playlist, film či knihu, která vás vždy zaručeně rozveselí, a seznam několika lidí, kterým se lze ozvat a se kterými je možnost si promluvit.
Jak naopak nabídnout pomoc?
Má smysl nutit blízkého či příbuzného, aby slavil svátky s námi, když je letos poprvé sám? Jak vlastně správně pomoci blízkému člověku?
„Být k dispozici pro druhého je úžasná lidská ctnost, kterou bychom si určitě měli zachovat. Nabídka být tu pro někoho, když on bude potřebovat, může být mnohem efektivnější, než když přijdeme s nějakou dobře míněnou radou a rádoby příkladným typem intervence. To totiž často vede k tomu, že se nám člověk úplně uzavře, případně se rozproudí pocity viny a výčitky,“ upozorňuje psychoterapeutka s tím, že i přesto, že je pro nás situace druhého nepříjemná, měli bychom pomoc jen nabízet a jeho rozhodnutí respektovat. Nesnažit se za každou cenu jej někam dotlačit, ale pomáhat citlivě.
Proč má smysl udělat si před Vánocemi vnitřní inventuru? Jak poznat, že nás kontakty o Vánocích vyživují a nejsme za svými hranicemi? A jak komunikovat své potřeby napříč generacemi? Poslechněte si nejnovější díl podcastu NA KAFI s psychoterapeutkou Petrou Taye. |
