Spousta z nás má s novým rokem tendenci otevřít čistý sešit a začít plánovat. Je jedno, jestli jste zastánci klasických papírových diářů, nebo jedete na moderní vlně elektronického journalingu. Bez priorit a především časového rozvrhu jednotlivých úkolů se neobejdete, míní host podcastu NA KAFI, Spoluzakladatelka vzdělávací platformy#HolkyzMarketingu a autorka knihy Organizační porno Aneta Martinek.
Abychom se naučili dobře plánovat a neskončili do léta v chaosu s prázdnými diáři, musíme si tuto činnost zritualizovat. „Plánování si zatím neumíme zařadit do svého života jako rituál. Řekneme si, že si k tomu někdy sedneme. Ale je dobré to udělat třeba jako první věc, když přijdeme do práce: uvařím si kafe a na pět minut si k tomu sednu. Nebo to může být vaše poslední věc, kterou uděláte předtím, než z práce odejdete. Tím si zároveň vyčistíte hlavu a domů odcházíte s čistým štítem,“ radí.
Ženský svět do ušíPodcasty NA KAFI najdete na iDNES.cz, ale i na platformách, jako je Spotify, Apple nebo Google. Ať se vám dobře poslouchají...  |
Sama používá papírový blok i elektronický kalendář. „Mám papíru ve svém životě hodně, mám ho ráda a je to něco, co mi v životě pomáhá utříbit si své myšlenky a naplánovat si svůj den. Ale kalendář mám jen online a pokud nestíhám, sahám jen po něm,“ vysvětlila v podcastu.
Chyb, které v plánování a v organizaci děláme, je podle ní hodně. „První věcí jsou přehnaná očekávání. To je důvod, proč nám předsevzetí nevyjdou. Je důležité být na sebe ve všech ohledech hodní a dávat si reálné cíle. Místo běhání každý den si jděte zaběhat jednou nebo dvakrát týdně, třeba kolem domu. Ale nepřepalte začátky,“ dodává.
Čas pro sebe, který nás nabíjí, ať už je to běhání, čtení knihy, sauna nebo kadeřník, patří do diáře jako první. Až potom vnášejte do diářů pracovní záležitosti. „Často to bereme tak, že tyto činnosti jsou až za odměnu a odstraňujeme je, když nestíháme, ale musí to být naopak. Musíme si říct: tak úterý a čtvrtky půjdu běhat. V pondělí a středy si budu číst knihu a podobně. Abychom dostali tyto věci do svého života, musíme je naplánovat,“ míní Aneta Martinek.
„Často se mne ptají, zda s tím, že mám každý den rozplánovaný, neodchází spontánnost a svoboda. Právě díky tomu, že si naplánuju svůj pracovní den a skutečně odejdu v daný čas domů, mám svobodu a čas dělat věci pro sebe.“
Proč jsou tyto činnosti v našich životech tak důležité? Nabíjejí nás a jen díky nim můžeme být fresh a výkonní. Jídlo, dostatečný spánek a pohyb ovlivňují to, jak se během dne cítíme.
„Když nás druhý den čeká velký výkon nebo třeba náročný den v práci, prostě půjdeme večer předtím zavčasu spát a nebudeme vzhůru do jedné do rána, protože jsme se zrovna začetli do zajímavé knížky. Zároveň nesmíme podcenit své prvotní palivo: dobré a vyvážené jídlo. Volný čas a možnost odpočinku pak ovlivňuje to, jak se cítíme a jak budeme výkonní. Když si uvědomíme, jak pozitivní vliv toto všechno na tělo má, najednou to dostane prioritu,“ vysvětlila v podcastu NA KAFI.
Dnes prezentaci nedám, šéfe
To, co skutečně potřebujeme, podle Anety Martinek všichni cítíme. „Občas má smysl vnímat své potřeby a pocity a přizpůsobit se jim,“ míní.
Ženy a muži se však rozdílně soustředí, fungují jinak ve výkonu i v tom, kolik práce kdy zvládnou. „Bylo by hrozně fajn, kdybychom také vzali v potaz, že ženské tělo funguje jinak než mužské. Pojďme dát prostor ženám, aby s tím začaly fungovat, protože pak budou fungovat mnohem lépe. Zvědomte si pocity, poslouchejte své tělo a jeho reakce. Když máte silnou menstruaci či extrémní bolesti, zpomalte, nepřetvařujte se, že je vám dobře. Více o tom mluvte. Díky bohu v dnešní době není trestné říct nahlas slovo menstruace,“ dodává.
Proč je to tak důležité? „Každý zaměstnavatel přece chce mít ve svém týmu lidi, kteří perfektně zvládají svou práci. A pokud vím, že muži fungují stejně, ale u žen to jede v cyklech, tak proč jim nedovolit si dát na týden home office, když vím, že mi to pak v energii a v kvalitě výkonu vrátí, budou pak v lepší formě? Díky tomu budu mít lepší zaměstnance. Nikdo z nás podle mě nechce, aby vedle nás pracoval člověk, které mu není dobře, který trpí.“
Jak si rozdělit práci na hlubokou a mělkou tak, abyste zvládli co nejvíce? Jak dlouho trvá, než se po vyrušení z hluboké práce opět začneme soustředit? A proč je dobré myslet i na neviditelnou práci? Poslechněte si nový díl podcastu NA KAFI. |
