Jeho tréninky i workshopy jsou plné, chodí k němu cvičit známé tváře a na individuální lekce si člověk počká i tři měsíce. Jako na zubaře. Hostem podcastu Na Kafi byl tentokrát manuální terapeut a rehabilitační trenér Radek Laci. Svou kariéru si doslova vydřel silnou vůlí a cílevědomostí. Startovní pozici totiž neměl vůbec jednoduchou: vyrůstal v kojeneckém ústavu, poté v dětském domově a nějaký čas také v pěstounské rodině, odkud na vlastní žádost odešel. Jaká vzpomínka na toto období jej ovlivňuje nejvíce?
„Viděl jsem, jak děti z dětského domova odcházejí a čeká je složitý a průměrný život. Odcházely do života a nevěděly, jak jej žít. Plácaly se v tom, nějak to koulely, často neměly peníze třeba na jídlo, a tak se do domova opět vracely,“ popsal v podcastu Na Kafi Radek Laci.
„Ptal jsem se sám sebe, proč tolik dětí odešlo a proč je valná většina z nich smutná a nešťastná, nepracuje na sobě a neví, co se svým životem,“ dodává a vysvětluje, že to byla velká motivace na sobě pracovat a zajímat se o systém péče o ohrožené děti.
Domovy objíždí dodnes. Setkává se s dětmi, mluví s nimi o svém světě, o jejich obavách, o tom, jak se postavit na vlastní nohy. Jako jeden z mála proto dokáže posoudit, co světu za branami s cedulí Dětský domov skutečně chybí, a jak se tyto světy v průběhu času mění.
PODCASTY iDNES.czŽenský svět do uší. Redakce ONA pro vás rozjela nové podcasty. NA KAFI najdete na iDNES.cz ale i na platformách, jako je Spotify, Apple nebo Google. Ať se vám dobře poslouchá...  |
„Chybí tam empatie a takzvané neviditelné kvality: pochopení, budování sebevědomí, podpora samostatnosti a poukazování na možnost příležitostí, aby mohlo dítě fungovat samo za sebe, třeba si vybrat školu. Aby se to nescvrklo jen na materiální pomoc, které je díkybohu hodně,“ dodává v podcastu.
„Díky naší pětadvacetileté zkušenosti víme, že i když se ústavy mnohdy snaží poskytnout svěřeným dětem maximální péči, bezpečí a lásku rodiny nikdy nahradit nemohou. Samo prostředí má svá specifika – někde více, jinde méně erární, režimová. A dětem zde může chybět individuální přístup a mít někoho jen pro sebe, kdo jejich potřeby slyší a naplňuje, jako jsou na to zvyklé děti z funkčních rodin,“ potvrzuje ředitelka Nadace Terezy Maxové dětem Terezie Sverdlinová.
Pomáhá technologický pokrok
Přesto se svět ústavní péče podle Radka Laciho mění k lepšímu. „Je to technologiemi, globalizací, sociálními sítěmi. Děti jsou obratnější v myšlení, chtějí víc. Sledují mne třeba na Instagramu a kdykoli mne mohou kontaktovat. Svět děcáků je nyní s vnějším světem mnohem propojenější,“ srovnává Radek Laci dnešní dobu s dobou třeba před sedmi lety, kdy jeho dětský domov, byť uprostřed velkého města, byl izolovaným, uzavřeným místem, kam nikdo neviděl.
Terezie Sverdlinová z nadace to potvrzuje. „Myslím si, že v dané oblasti je opravdu velký posun a příležitostí k rozvoji mají dnešní děti z domovů dostatek. To vidím i v rámci našich speciálních projektů na rozvoj vzdělání a talentu anebo v oblasti přípravy na samostatný život. A stejně jako my, nabízí pomoc i jiné neziskové organizace,“ doplnila.
Někdo z nás
Děti Radkovu cestu do „vnějšího světa“ hltají. V podcastu vysvětluje, jak často malé kroky či nepatrné zmínky mohou jejich osudy ovlivnit.
„Za dětmi jezdím jako Radek, který si prošel děcákem a ukazuju jim, že se to dá zvládnout. Děti vycítí návštěvu, která nemá tu zkušenost s dětským domovem, je tam velký distanc. Mezi námi je ta bariéra rychle prolomená. Ukážu jim stojku nebo zahrajeme fotbal, na bubny a pak se ptají. To je ideální čas, kdy jim mohu předávat své zkušenosti,“ dodává s tím, že spousta věcí ani nemusí být vyslovená, protože děti to cítí a Radek jim rozumí. Dokážou pak mluvit o čemkoli.
„Nejčastější dotaz? Jak jsem to dokázal,“ řekl Radek Laci v podcastu Na Kafi. Celý podcast, kde se s Radkem bavíme nejen o světě dětských domovů, ale v první části také o cvičení, správném přístupu k životu a pohybu, nebo třeba o tom, jak si vybrat správného trenéra, najdete zde:
Ředitelka Nadace Terezy Maxové doplnila, že systém ústavní výchovy už několik let prochází přeměnou dětských domovů, v rámci níž jsou vytvářeny menší rodinné skupiny. „Tam je cílem přiblížit každodenní život co nejvíce tomu rodinnému. Také si myslím, že mohou děti i domovy čerpat z široké nabídky podpory nadací a neziskových organizací v různých tématech. V současnosti mají děti například lepší možnosti psychologické podpory a ošetření traumat, kterými prošly i díky našemu projektu Comenius,“ připomíná.
Nadace by v budoucnu chtěla pomoci i pracovníkům dětských domovů, kteří bývají často velmi přetížení. A v plánu je také posílení bezpečného kontaktu dětí se svou biologickou rodinou. „A to nejen s rodiči, ale i širší rodinou – babičky, tety. Dítě by mělo mít možnost vědět, kde má kořeny a pochopit rodinné vzorce. To hraje důležitou roli v budování jeho sebehodnoty, ukotvení a náhledu na život,“ uzavírá Sverdlinová.
K dítěti by mělo být vždy přistupováno jako k jedinečné osobnosti s respektem k jeho schopnostem, zájmům a přáním.
