Martina cestuje od dětství a její životní styl se přirozeně a plynule spojil s cestovatelskou vášní jejího manžela Michala a přenesl se na dceru Miu. Své zážitky Martina sdílí na Instagramu a o cestovatelské rady a tipy se Martina a Michal dělí i na přednáškách. Mia s nimi putuje po světě vlastně od narození. V podcastu Na Kafi jsme proto s Martinou probraly specifika cestování s malým dítětem, krásu velehor i nejvzdálenější místa, které Martina viděla.
„Kilometrově by z toho nejspíše vyšlo západní pobřeží Spojených států, zde se ale člověk necítí daleko od civilizace. Směrem na východ to byl asi Vietnam. Ale pokud se na to podívám jinak, tak úplně nejdále od civilizace jsem se cítila na pamírské dálnici v Tádžikistánu. Cestovali jsme tudy autem asi deset dní a s dálnicí to místo nemá nic společného: je to stará sovětská rozbitá silnice. Vesnice, které jsme po cestě míjeli, byly velmi autentické. Člověk jakoby poznával něco, co ještě poznáno nebylo,“ popisuje Martina Čelišová.
PODCASTY iDNES.czŽenský svět do uší. Podcasty NA KAFI najdete na iDNES.cz, ale i na platformách, jako je Spotify, Apple nebo Google. Ať se vám dobře poslouchá...  |
V Tádžikistánu potkávali tři auta za den a denně neujeli více, než co jim rozbitá silnice dovolila, takže nanejvýš sto kilometrů. „Občas jsme tam někoho potkali, ale obecně jsem se tam cítila velmi dobře, protože jsem se dostala někam, kam se někdo jen tak nedostane. A pokud bude člověk odtud chtít zase zpátky do civilizace, musí putovat hrozně dlouho autem, než vůbec dojede na nějaké letiště.“
Pryč aspoň na měsíc
Martininy cesty malá Mia svým příchodem na svět příliš neovlivnila, ve dvou i ve třech dál velmi svižně poznávají svět. Snad jen délka cesty se jim protáhla, méně než na měsíc už nevyráží. „Pomalu jsme se naladili na slow travelling: pomalé cestování, kdy cesta je cíl. Jediné, co nám do toho hází vidle, je Miin nenadálý a velmi nevyzpytatelný spánek. Je to dítě, které usne kdekoli a kdykoli. Ale pořád s sebou vozím něco, v čem můžeme Miu přenášet: nosítko nebo krosničku, pokud nechci řešit nenadálé návraty domů. V moment, kdy to zalomí, ji poponeseme někam, kde si odpočine a odkud pak navážeme.“
Jaké nástrahy a strachy provázejí rodinu s malým dítětem na cestách? „Největší strach mám z možných zdravotních komplikací, protože když je člověk doma, má veškeré léky a lékárnu v dostupnosti, kdežto během cestování, a především směrem na východ, nejsou některé léky vůbec dostupné, to je věc, kterou řeším nejvíce. S sebou vozím obrovitou lékárničku a snažím se být připravena na všechno.“
Proč cestovat s malým dítětemKromě finančních výhod (malé dítě má letenku zdarma) si Martina užívá sto procent vzájemného času. Není potřeba uklízet, dlouze vyvařovat, mají se s dcerou jen pro sebe. „Spousta lidí tvrdí, že malé dítě z nových míst nic nemá, ale já vidím opak. Mia je ostřílená, nebojí se, spoustu věcí si pamatuje.“ |
Třeba na horskou nemoc. Loni v létě se Čelišovi i s tehdy dvouletou Miou vypravili do Malého Tibetu do Himálaje. Cesta do Indie byla zčásti pracovní. „Ladakh je ve výšce 3500 metrů a dopravíte se sem letadlem, níže to pak už nejde. Můžete jen výše. Vystoupíte na letišti a aklimatizace na nadmořskou výšku prostě není, najednou jste tam. Během cesty nám navíc ztratili kufr s převážně mými a Miinými věcmi a velkou částí lékárničky. Dva dny mi pak jelo hlavou, zda to dáme, zda jsme to nepřepískli. Naštěstí nakonec všechno dobře dopadlo.“
Jak tak malé dítě zvládá tak vysokou nadmořskou výšku? Co dělat v případě, že někdo z výpravy dostane horskou nemoc? Kde se dá na cestování nejlépe ušetřit? A co nesmí v batohu nikdy chybět? Poslechněte si nejnovější díl podcastu Na Kafi.
