Hostem podcastu NA KAFI byla speciální pedagožka a muzikoterapeutka Barbora Cabalová, která si pěstuje silný vztah k hudbě už odmalička. V Olomouci, kde vystudovala speciální pedagogiku, se také poprvé setkala s muzikoterapií, a napadlo ji spojit hudbu s jejím zaměřením a vydat se tímto směrem.
„Na mateřské jsem oslovila muzikoterapeuta Matěje Lipského, který je vnukem slavného herce Lubomíra Lipského, a který si mne vybral do kurzu. Byla to velká motivace posunout se tímto směrem. Začala jsem se muzikoterapii věnovat a po mateřské jsem ji zavedla i do školy, kde pracuji,“ dodává.
Ženský svět do ušíPodcasty NA KAFI najdete na iDNES.cz, ale i na platformách, jako je Spotify, Apple nebo Google. Ať se vám dobře poslouchá…  |
V rámci terapie Barbora používá klasické hudební nástroje, ale i různé rezonanční nástroje, nebo například ladičky, které vibrují a které klientům přináší i jiný vjem než zvukový.
„Zvuk nám přichází do těla vzduchem přes vnější ucho do vnitřního ucha. Pak máme ale i kostní vedení zvuku a když si někdo lehne na zem a já budu hrát třeba na křišťálovou mísu, která také leží na zemi, přenáší se do těla i vibracemi a má mnohem intenzivnější účinek,“ vysvětlila.
Jaký typ hudby zní v muzikoterapii? „Úplně jakýkoli. A nemusí to být jen melodická linka, ale lze pracovat i s tóny a jednotlivými prvky a elementy, ruchy, zvuky, hlasem,“ vysvětluje Barbora Cabalová.
Muzikoterapie je podle ní terapie jako každá jiná. „Klient si se mnou na začátku nastaví nějaké cíle, které chceme plnit, kterých chce dosáhnout, probíhá nějaká diagnostika a následně se k cílům snažíme postupně dopracovat. Je velkým mýtem je, že muzikoterapie je jednorázovou záležitostí, workshopem či setkáním, jako to třeba stojí na plakátech v lázních, kde s tímto lákají pacienty na nějaký koncert. Je to naopak práce na dlouhé období, která potřebuje svůj čas,“ míní odbornice na tóny a jejich účinek.
Od klasické psychoterapie se její práce liší tím, že komunikačním prostředkem s klientem je tu hudba. „Proto může fungovat jako dobrá alternativa u lidí, kteří mají nějaký problém s mluvou, řeší logopedické problémy, nebo kde není možné se plně vyjádřit, což je typické například u dětí, které ještě své potíže pojmenovat neumí,“ vysvětluje host podcastu NA KAFI.
Muzikoterapie dokáže řešit problémy s mluvou, komunikací vůči okolí, pomáhá lidem s mentálním postižením, hyperaktivitou, agresivitou či poruchami autistikého spektra.
Dokáže muzikoterapeutka s tak silným vztahem k tónům vnímat hudbu jako kulisu a užívat si ji třeba na koncertech či zábavách, nebo raději upřednostňuje ticho?
„Pracuji v komplexu speciálních škol v Hradci Králové jako třídní učitelka u žáků s lehkým mentálním postižením, poté se potkávám s dětmi se středním a těžším mentálním postižením a přidruženými vadami na muzikoterapii. Takže když potom vyzvednu ze školky své dvě děti a dorazím domů, kde se naskytne prostor vnímat hudbu tak, jak ji potřebuji vnímat já, přiznám se, že v rámci pracovního týdne upřednostňuji ticho,“ směje Barbora s tím, že k hudbě přistupuje podle aktuální nálady jako většina lidí. Ráda si poslechne Ewu Farnou i Kabáty, vyrazí v podpatcích na koncert vážné hudby i v křiváku na Rock for People.
Hudba ve výtahu i v obchodech
Nakolik hudba ovlivňuje naše chování a nakolik prostupuje do našich životů – kde všude ji dennodenně slýcháváme, si uvědomuje jen málokdo.
„Posloucháte hudbu v obchodě, ve výtahu, v autě, jako podkres v práci, všude… a i když si dáte do sluchátek svou vlastní hudbu, nevnímáte ji docela. U těchto poslechů vždy děláte něco dalšího, plníte jiný úkol, třeba jen někam jdete. Doporučuji proto všem si udělat na hudbu čas, zavřít oči, skutečně ji vnímat tady a teď. Nechat na sebe působit její rytmus, melodii, slova... úplně se soustředit jen na ten zvukový vjem. Je to zcela jiný druh poslechu,“ radí.
Barbora Cabalová
|
Každý z nás má svou bezpečnou hudbu, tedy oblíbené skladby, ke kterým se vrací a které mu umí navodit určitou náladu nebo vrátit vzpomínky. Hudba v tomto směru funguje jako vůně: dokáže připomínat dávno zasunuté zážitky. A neplatí, že je někdo vůči hudbě imunní.
„Všem, kteří tvrdí, že na ně hudba nefunguje, doporučuji si uvědomit, kde všude hudbu za den slyší a jak se při tom chovají. Už jen ta hudba v obchodě: koupila byste si vše, co máte v košíku, kdyby bylo v obchodě úplné ticho? To je otázka, nad kterou stojí se zamyslet...“
Ticho léčí
Všem, kteří chtějí dobít baterky, doporučuje zkoušet zůstat v tichu sám se sebou, což dokáže jen málokdo, obzvláště po delší dobu. Proč je to pro nás vlastně tak složité?
„Protože když slyšíme denně hudbu všude a máme být najednou v tichu, je to pro nás možná trochu šok. Taky musíte zůstat sami se sebou tady a teď. Začít se vnímat: co cítíte, jak se cítíte, zda se potíte, co se vám neodbytně honí hlavou... podle mne ten, kdo neumí být v tichu, tak má problém být sám se sebou. Moc bych doporučila všem to opakovaně zkoušet,“ doplnila s tím, že v těchto chvílích se člověk o sobě leccos překvapivého dozví.
Vypovídá o nás něco typ hudby, který posloucháme nejraději? Působí hudba jinak na ženy a na muže? A je potřeba mít a muzikoterapii hudební vzdělání? Poslechněte si nejnovější díl podcastu NA KAFI s Barborou Cabalovou. |
