„Vždycky mě rozčilovalo, jak nepraktické je dětské oblečení. Zkuste obléknout třicet dětí do úzkých rifliček a všechny je pozapínat,“ vzpomíná Petra na doby, kdy učila v mateřské školce a kdy se také zrodil nápad šít věci, které jsou tak snadné na oblékání, že to zvládne i tříleté dítě.
Mají stejný přední i zadní díl, takže když si je dítě vezme obráceně, vůbec nic se neděje. Nejsou tam žádné zipy, žádné knoflíky. Chytlo se to, učitelky ve školkách začaly samy maminkám toto oblečení doporučovat.
Petra testovala oblečení nejdřív na svých dětech. To, co fungovalo, pak šila doma v obýváku a prodávala na veřejném portálu. Neměla žádné náklady navíc, její zboží bylo opravdu levné. Nakonec si otevřela i vlastní e-shop, ačkoliv to vůbec neměla v plánu.
„Poté, co manžel zdemoloval byt včetně zásob látek, jsem zůstala sama úplně bez prostředků. Nějaké zbytky látek jsem ale zachránila. Byly však tak malé, že se z nich nedalo ušít nic jiného než dětské oblečení. Tak jsem oprášila staré nápady a něco ušila a prodala, abych měla na živobytí.“
Cenu čtenářů MF DNES a iDNES.cz za Nejlepší podnikatelský příběh roku 2017 získala Petra Plemlová a její firma Unuodesign. Předával ji člen představenstva vydavatelství MAFRA Michal Hanák. (27. února 2018)
Vina je i na mé straně
V každém vztahu jsou problémy. Petra však neměla čas je vyhodnocovat, pitvat se v nich. „Starala se o početnou rodinu, dodělávala vysokou školu, podnikala, takže jsem měla spoustu jiných starostí, než sledovat nějaké signály.“ Také si říkala, jestli to není taky trochu její vina.
„Mám extrémně vysoké pracovní nasazení, které je pro mnoho lidí těžce akceptovatelné. To je moje prokletí i zároveň štěstí, že mám neskutečné množství sil. Dokážu dlouhodobě nespat a ještě se pořád usmívat. Takže jsem různé nepěkné projevy manželova chování přičítala spíš tomu. Na to, že je psychicky nemocný, se přišlo až později. A zkuste pak opustit nemocného člověka. Jako byste odešla od táty svých dětí jen proto, že onemocněl rakovinou. Psychická nemoc je zlá v tom, že vás nikdo nelituje, naopak.“
Petra Plemlová
|
Nakonec situace vygradovala natolik, že se Petřin manžel pokusil o sebevraždu. Před tím ale v afektu kompletně zdemoloval celý byt. Petra s dětmi byla v té době naštěstí u rodičů, ale když se vrátila, čekala ji zkáza.
„Bála jsem se, že přijdu o děti. Vzhledem k domácímu násilí jsme byli pod kontrolou sociálky. Kdyby viděli tu spoušť, seberou mi je. Nebýt zákaznic, které mi pomohly, jsou dneska moje děti v dětských domovech. To je odpověď všem, kteří mi říkají, jak jsem skvělá, že jsem se dokázala z toho průšvihu vyhrabat. Sama bych to nikdy nezvládla,“ říká žena, která se loni na podzim stala Podnikatelkou Jihočeského regionu.
Na otázku, jak se při tom zvládá starat o děti, je prý alergická. „To je jako by se mě jinými slovy zeptali, staráš se o ně vůbec? Na to vždycky odpovídám, že jim to řeknu až po té, co se zeptají manažerů chlapů, kteří přece také mají rodiny. Četla jste snad někdy, že bych se chlapa někdo zeptal: A stojíš ty jako otec za něco? Stojíš ty jako manžel za něco, když podnikáš a plníš si tím své sny? Podnikatelé totiž většinou nejsou lidé, kteří to dělají, protože byli ve finanční tísni, ale jsou to feťáci úspěchu. Chceme firmu vést, mít ji úspěšnou, aby se rozvíjela. Já jsem si nikdy nemyslela, že budu podnikat. Já byla vždycky ta hloupá holka, u které se všichni modlili, aby hlavně nějak dodělala tu střední. A teď mám úspěšnou firmu, ze které mám radost. A tu chci mít už pořád.“
