Po příjezdu do střediska se totiž rozhodla, že si svou kajutu zvelebí novou barvou.
„Našla jsem barvu, u které se později ukázalo, že je v Evropě zakázaná. V Americe bohužel ne. Otrávila jsem se a dva dny jsem měla pocit, že umírám,“ popisuje Petra Nesvačilová, kterou řezalo celé tělo a neustále zvracela. Nakonec ji zachránila kolegyně Halka Třešňáková, která u ní proseděla celou noc a každou půlhodinu jí dávala lžičku vody.
„Byla jsem šíleně vyčerpaná, dohadovala jsem se s ní, že nechci, že mi je ještě hůř, a ona se nenechala odbýt, byla velmi trpělivá.“
Díky tomu, že s ostatními herci absolvovala veškeré náročné školení pro misi, se její jméno dostalo do pořadníku čekatelů na cestu na Mars. Herečka však upřímně přiznává, že o takové dobrodružství ani nestojí.
„Kdyby se tam lítalo jako do Paříže jen na otočku, tak ano. Ale na delší dobu, respektive napořád, ani náhodou.“
V poslední době jde z role do role, čeká ji například premiéra filmu Sněží, který režírovala její kamarádka již ze střední školy Kristina Nedvědová, v seriálu Stylista hraje potrhlou bohémskou novinářku.
Vedle hraní se ale Petře Nesvačilové podařilo prorazit i jako dokumentaristice. Její Zákon Helena, který proniká mezi členy Berdychova gangu, byl nominován na Českého lva a na cenu Arpa film festivalu v Los Angeles. Co jí pobyt mezi gangstery dal?
„Já jsem na začátku věřila, že lidi se mohou změnit. V tom jsem už víc skeptická,“ přiznává Petra Nesvačilová.
Petra Nesvačilová (32)
|
„Původně to měl být film, který bude o policistce Heleně Kánové. Hrdince, která tyto lidi dostala do vězení. Jenže když jsem nahlédla do celého toho mafiánského světa, zjistila jsem, jak fascinující je to subkultura. Má svá pravidla a zákony, které všichni v ní respektují a podle nich fungují. Nepracují se soucitem, s empatií. Nás obyčejné lidi navíc na těch gangsterech fascinuje, jak berou osud cizích lidí do vlastních rukou. Proto máme tak rádi kriminálky. Mě zajímalo, co se stalo, že člověk začne produkovat zlo, začne brát lidem jejich životy.“
Premiéry prý prožívá jako herečka i dokumentaristka stejně. Uvnitř sebe cítí soukromé peklo. „Těším se, ale je mi těžko. Divadelní premiéra je o to těžší, že v tomto stavu, který vás paralyzuje, musíte vyjít na jeviště a hrát,“ říká rodačka z jihočeského Tábora.
„S dokumentem Zákon Helena se mi zase dostalo takové pocty, že projekce byla v Los Angeles v nejlepším hollywoodském kině a já z toho byla tak nervózní, že jsem film uvedla a šla si rovnou lehnout na lavičku před kinosál, kde jsem počkala na závěrečné titulky a reakci diváků.“
