Ve škole nás děsili atomovou válkou, vzpomíná malířka ze Všetat i Austrálie

Austrálii si malířka a designérka Petra McGrath vysnila jako bezpečnou zemi daleko od problémů už jako malá holka. V dospělosti jí země skutečně učarovala a dnes má v Sydney jeden ze dvou domovů. „Ve škole nás vyděsili, že by mohla být atomová válka,“ vzpomíná v rozhovoru, který vznikl ještě před ruskou vojenskou invazí na Ukrajinu.

Pocházíte ze Všetat, což je rodiště Jana Palacha. Znali se s ním vaši rodiče?
Ano, Jan Palach byl spolužákem mojí maminky, devět let na základní škole. A často nám o něm, nejen mně, ale i vnoučatům, vypráví, abychom si tuhle část historie České republiky dobře zapamatovali. Je tam nyní muzeum v jeho zrekonstruovaném rodném domě, tak se tam s dětmi ještě před odletem do Austrálie chystáme, aby věděly všechny souvislosti a dobře si je zapamatovaly. Je to také asi dva dny, kdy jsme byli na procházce v urnovém háji, kde je pomník Jana Palacha.

Petra McGrath

• Malířka a designérka, narodila se 22.8.1972 v Brandýse nad Labem, pochází ze Všetat u Mělníka
• Od roku 2004 žije střídavě v Sydney a v Praze.
• Má dvě děti (Maximilian 2007 a Giselle 2009)
• Vystavuje v zahraničí i doma – aktuálně probíhá její výstava obrazů pod názvem Radost z Umění v showroomu STOPKA, Klimentská 46, Praha 1.

Co vás přivedlo na uměleckou dráhu?
Kresbu miluju od dětství a bude to asi i tím, že jsem vyrůstala v rodině stavitele: všude se objevovaly plány a návrhy na rodinné domy a interiéry. V tom jsem prožila dětství, takže to mělo na moji budoucnost ten největší vliv.

Ze Všetat jste se dostala až do Sydney. Co vás přimělo se přestěhovat do Austrálie?
Určitě to navazuje na moje přání a sny z dětství. Možná je to legrační, ale souvisí to s událostí na základní škole, kdy nám řekli, že máme namalovat pohlednici s prosbou o mír a poslat ji panu Reganovi do Ameriky.

Jak to souvisí s Austrálií?
Namalovala jsem holubici míru, připsala nějaký text a naprosto zdrcená jsem ten den odcházela ze školy domů s tím, že musím požádat rodiče o to, aby zajistili letenky do Austrálie. Ve škole nás totiž vyděsili, že by mohla nastat atomová válka. Říkala jsem si tehdy, že v Austrálii je dobře, je to bezpečná země daleko od všech problémů. A to ve mně nějak zůstalo. Později, když mi bylo třicet a stále jsem neuměla plynně anglicky, jsem si zajistila tříměsíční kurz právě v Austrálii. Odjela jsem tam a Sydney mě tak získalo svou vůní, kouzlem a atmosférou, že už to trvá osmnáct let, kdy máme s dětmi dva domovy: Prahu a Sydney.