V jednom vašem podcastu mě zaujala myšlenka, že normální adolescent neexistuje. A pokud ano, je nemocný. Znamená to, že když tohle období dítě takříkajíc nesemele, je to podezřelé?
Tahle myšlenka pochází od psychoanalytičky Anny Freudové, dcery Sigmunda Freuda. A přijde mi výstižná. V bolestném období mezi dětstvím a dospělostí se přebudovává mozek. Člověk prochází velkou proměnou srovnatelnou s prvními čtyřiadvaceti měsíci života. Pokud se dospívající chová předvídatelně, klidně a nekonfliktně, tak většinou proto, že potlačuje emoce. Není tím pádem v kontaktu s tím, co cítí, protože mu to rodiče třeba nedovolí. V dospívání zkrátka vzniká někdo jiný. Teenageři nejsou větší děti ani malí dospělí.
Některá maminka má dítě ráda jen kvůli sobě. Miluje přes něj sama sebe a potřebuje do něj investovat, aby se sama zhodnotila. Když dítě dospívá a stává se nezávislým, jako by ztrácela hodnotu.
