Vzpomínáte si, že by se vaše babička přela s dědečkem, protože moc rozhazuje (pokud zrovna nepatřil do sorty veselých chlapíků, co z naivní dobroty srdce platili rundu za celou hospodu)? Nebo snad někdy dědeček káral babičku za to, že si pořídila další sukni, i když jich má plnou almaru?
Naši předkové zacházeli s penězi jinak než my. Často obraceli každou korunu, drželi se hesla „Žádné dluhy“, prostě na co nemám, to si nekoupím, a dokázali ušetřit doslova z ničeho.
Tuto superschopnost bravurně ovládaly především ženy. I v domácnosti, která rozhodně neměla na vyhazování, se každou neděli podával k obědu šťavnatý kousek masa a ke kávě štrúdl bohatě naditý ořechy a rozinkami. Nebylo výjimkou, že mnoho žen tehdy drželo ruku nad rodinnými financemi, a dlužno dodat, že tento bezmála už archaický model přetrvává v některých rodinách dodnes.
Při náhledu do financování v některých rodinách mi opravdu jde mráz po zádech. V Česku jsou běžné situace, kdy muž ženě platí už deset let jakýsi paušál, který neodráží růst cen ani finančních nákladů rodiny.
