Jaký byl váš nejtěžší rozhovor, který jste dělala před kamerou?
Upřímně řečeno, ke každému rozhovoru přistupuji víceméně stejně. Vždycky trpím určitou trémou. Jsem typ, který se důkladně připravuje do detailů, a právě proto nedokážu jednoznačně říct, co bylo nejtěžší. Obecně považuju za nejnáročnější rozhovory s pozůstalými po obětech. Například vzpomínám na události spojené se střelbou na fakultě. To jsou vždy nesmírně těžké a náročné okamžiky, kdy balancujete na hraně mezi empatií a profesionalitou. Z logiky věci jsem empatická – děti, které tam zemřely, byly ve stejném věku jako moje děti. Na druhou stranu si emoce hodně hlídám. Ještě se nestalo a ani nestane, že bych se nekontrolovatelně ve vysílání rozplakala nebo rozesmála. Je však těžké zvládnout to vnitřně.
Dědeček vůbec neplánoval ničí budoucnost, ani svoji. Žil ze dne na den. On byl šťastný typ.