Když poslouchá komentáře politiků na současnou migrační krizi, hluboce se prý stydí.
„Češi nejsou zvyklí na cizince, nemají s nimi zkušenosti, bojí se rozdílnosti a zejména jiné barvy pleti, což je rozdíl oproti zemím, které měly kolonie,“ vysvětluje.
„Chováme se zle k lidem, kteří by nás nijak neohrožovali, často jsou to kvalifikovaní lidé, zvyklí hodně pracovat,“ říká novinářka Pavla Jazairiová, která putováním po rozvojových zemích strávila podstatnou část svého života.
Právě v cestách do jiných zemí a poznávaní nových míst a zvyklostí spatřuje důležitou prevenci strachu ze všeho, co neznáme.
Zároveň přitom zdůrazňuje, že migrační krizi je třeba zastavit a že Evropa se nemůže stát novou Afrikou. Jenže právě tady udělal vyspělý svět spoustu chyb, na které teď doplácí.
Pavla Jazairiová (73)
|
„Rozvinuté země by měly v Africe více investovat, měly by africké zboží vpustit na světové trhy, což se neděje. Bohaté země drží z pozice síly monopol na všechny možné produkty a Afrika jim slouží především jako zdroj surovin. Drancování mají dnes na svědomí především Číňané,“ popisuje novinářka, která chce knihou Jiná Afrika ukázat způsob života na tomto kontinentu, aby ostatní lidé pochopili, v jakých podmínkách Afričané žijí.
„S dětmi je člověk zranitelnější, dnes se přitom s nimi jezdí docela běžně – přes Mauretánii do Senegalu vyrážejí rodiny v obytných vozech. Pro mě je to nepochopitelné, ale asi vědí, co dělají,“ dodává Pavla Jazairiová.Sama to viděla mnohokrát, do Afriky začala jezdit v 70. letech, když po okupaci dostala zákaz v tehdejším Československém rozhlasu. Afrika ji okouzlila, přes Saharu přejela několikrát, má z odtud historek – třeba když se jim rozbilo v poušti auto nebo když se bála o své děti, které prý tehdy neuváženě na jednu cestu vzala s sebou.