Tak čistě obecně učíme se dík zkušenostem, tak že jakákoli zkušenost ať dobrá či špatná nás něco naučí a tím se posouváme vřed, ne?

Takže třeba když se naučím hrát na hracích automatech, tak mě tahle nová zkušenost posune vpřed?

Mě by zajímalo,kde ti psychologové berou ta svoje ověřená čísla.V kolika letech by například měly ženy začít žít ve vážném vztahu s partnerem?Podle pana doktora Plzáka trvá fáze zamilovanosti cca 2 roky.To se nedá stihnout.Nehledě na to,že po 13 a více vztazích bych si připadala jako děvk.aOstatně co je pozitivního žít s násilnickým a sobeckým partnerem,který vám vezme veškerou radost ze života a udělá z vás submisivní chudinku,která neobstojí díky ztrátě sebevědomí ani na pracovním trhu?Mimo to,ty páry nežijí ve vzduchoprázdnu ,mají většinou děti,které si to,co zažily doma posílají dál.Názor,že člověk si kompenzuje svoje horší já v katastrofálním vztahu je čirý alibismus.Jsou to vůbec psychologové,kdo se na tom článku podíleli,nebo je to opět nepodložený blábol pro peníze?

Pokud si pamatuji, říkal Plzák něco spíš obráceného - že po roce je vztah zralý buď na svatbu nebo na rozchod a jen výjimečně, když se ti dva nevídají moc často, lze období plnohodnotného chození protáhnout na dva roky, ale těžko déle...

Řekla bych, že ani toto už dnes neplatí, ale dvouletá zamilovanost nejspíš též ne.

Onan mě nepřestává bavit, každodenní záplava teoretických žvástů od rádoby fundovaných odborníků. Kdysi se prodával takový časopis, myslím že se jmenoval Hrom. Tam jednou psali o tom jak v noci do někoho vlezl had a přiložena byla i kopie rentgenového snímku. Kvalitativně je tohle na podobné úrovni a myslím že většina rozumných lidí to nebere jinak než četbu pro pobavení. 

no když se podívám na svojí kámošku.., tak je spíš otázka, jestli to celé přežije, než jestli se posune vpřed....

vpred bliz a bliz hrobu

Já tu psychologii půjdu dělat taky.

Myslím, ze po 5-6 stroskotanych vzťahoch, trvajúcich viac ako rok, je sebavedomie obyčajných ludi na tak nízkom leveli, ze pri nasledovnom vzťahu sa pravdepodobnosť "průseru" zvyšuje exponenciálne...

To je asi individualni. Ja svou zivotni lasku nasel v 38 letech, predtim jsem mel neco pred 10 vztahu. Ty mi hodne pomohli v tom co chci a co ne, zaroven jsem se dozvedel jak me partnerky vnimaji (cim imponuji, plusy a minusy charakteru :-) ). Vyjma jedne jsem se vsemi zustali pratele.

To jsou kecy. Nejvíc člověka posune vpřed, když má partnera kvalitního, je v klidu a může se věnovat dalším věcem, než když má stále osobní život v troskách, následně ho vyhodí z práce, z toho všeho vážně onemocní atd.

Lide co si vzali svoji plni lasku maji casto pocit ze o neco prisli. Plati to hlavne u panu, kteri si pak obcas zajdou jinam. Je to pripad vsech mych kamaradu, co si brali sve prvni devce.

Aha. Musí otestovat 37. A který z těch 37 v pořadí to bude. Třeba hned první ... nebo poslední. Po otestování 37 kusů dojde k návratu třeba k č. 26? Je to kravina, sorry.

Ono je to striktne odvodené matematicky a neskutočne dopletené novinárom (ktorý zrejme vôbec netuší, čo píše). 37 je riešenie úlohy, ako vybrať najlepšieho zo 100 kandidátov na niečo (partner, zamestnanec, atď.), pričom kandidáti sú vyhodnocovaní jeden za druhým. Ak sme vybrali, tak výber končí, ak sme odmietli, už sa k nemu nemôžeme vrátiť. Optimálna stratégia je odmietnuť prvých 37 a z ďalších vybrať toho, ktorý je lepší ako prvých 37. Ak takého nenájdeme, skončíme pri kandidátovi č.100, nech už je hociaký.  Vo všeobecnosti, pri výbere z N kandidátov je potrebné ignorovať prvých N/e (e je matematická konštanta, približne 2.71828). Touto stratégiou sa maximalizuje šanca, že vyberieme toho najlepšieho.

Tak to je celkem jasné že najít vhodného partnera je problém. Nás ideálních je prostě málo