Ona

Pratátové: proč si děti pořizují stále starší muži?

  • 10
Ve svých 69 letech se herec Richard Gere stal před pár týdny podruhé otcem. Není zdaleka jediným mužem, který se v pokročilém věku rozhodl mít potomka. Podle lékařů to rozhodně obnáší mnoho zdravotních rizik. Jaké další nástrahy na postarší rodiče čekají, se dozvíte v článku z magazínu Víkend DNES.

Věčné mládí a genové mutace

Ilustrační snímek

Ve svém životě to už jistě slyšel tisíckrát: „Na svůj věk vypadáš skvěle.“ Že je při mužné síle, to slavný herec Richard Gere dokázal i činem. Zkraje února se stal podruhé otcem. Je mu přitom už 69 let. A byť je takových důchodcovských rodičů poslední dobou čím dál víc, tento důsledek ujišťování se o vlastním věčném mládí lze považovat za poněkud ošidnou módu. I u mužů.

Richard Gere a Alejandra Silva (San Sebastian, Španělsko, 24. září 2016)

Jedna věc je, že až půjde Gereův syn jednou k maturitě, jeho táta už dost možná nebude mezi živými. Druhá, že samotné otcovství ve zralých letech znamená pro ratolest zvýšené nebezpečí.

„U otce existuje riziko vzniku nových genových mutací už ve věku nad pětačtyřicet let,“ tvrdí genetička Monika Koudová z kliniky Gennet. „Mužům se totiž spermie ze zárodečných buněk tvoří zhruba každé tři měsíce, genetická informace se tedy pořád přepisuje. S postupujícím časem od puberty k tomu dojde tolikrát, že při přepisu vzrůstá možnost vzniku chyby. V pozdějším věku se tak mohou objevit nové mutace, které samotný otec sice nemá, ale může je tímto způsobem předat svému dítěti.“

A to se bavíme o otcích čtyřicátnících. U táty ve věku Gerea je to ještě nebezpečnější. „U takto staršího otce hrozí u miminka především riziko vzniku tzv. chromozomální aberace, tedy například Downova syndromu,“ vysvětluje Michal Zikán, přednosta gynekologicko-porodnické kliniky pražské Nemocnice Na Bulovce.  

Rodiče stárnou

Dnes je v kurzu nikam nespěchat a mít první dítě klidně v pětatřiceti.

Z pratatínků a pramaminek se stal docela nenápadně trend. „Starší otcové se nedají strčit do jednoho pytle,“ vysvětloval pro Deník psycholog Václav Mertin. „Někteří z nich už mají dospělé děti. Když byly malé, tak otcové dělali kariéru a dětem se nevěnovali, teď si to naopak chtějí užít. Jiní teprve teď dospěli do stadia, ve kterém by chtěli mít potomka. Starší otec obecně už má mnohem víc zkušeností, má ale také vytvořené silnější stereotypy než v pětadvaceti. V životě se posunul, některé činnosti už si vyzkoušel a teď ho nebaví, takže dítě ho k nim obtížně přesvědčí.“

Dřív to bezesporu vypadalo jinak. Však si vzpomeňte - kdo neměl před sametovou revolucí ve třiceti dítě, byl považován za outsidera nebo přinejmenším za poněkud podezřelého. Teď je v kurzu pravý opak - nikam nespěchat, co nejvíc si užít, nesvazovat se, případně pořádně rozjet kariéru. Mít prvního potomka v pětatřiceti? Úplně běžná věc.

Zatímco ještě v roce 1981 byl průměrný věk prvorodiček téměř 22 let, dnes je to 28,2 roku (v Praze dokonce 31,1). Zatímco v roce 2001 se ženy ve věku 40 až 44 let na celkovém počtu živě narozených dětí podílely pouze z 0,9 %, o 16 let později jejich podíl vzrostl už na 3,7 %. Třeba to na první pohled nevypadá, ale je to významný posun.

„Myslím si, že lidé by měli mít děti dříve, než je dnes běžné,“ míní genetička Koudová. „Proč máme tolik pacientů léčených metodami asistované reprodukce? Protože tu přirozenou reprodukci řada lidí z různých důvodů stále odkládá. A najednou se jim už nedaří počít normálně. U žen je optimální mít první dítě do třiceti, druhé do pětatřiceti. Dnes však řada párů začíná přemýšlet o dítěti až mnohem později.“

Pár pozitiv a pak samá negativa

Mezi pozitiva staršího rodičovství se počítá finanční stabilita a více času.

Jistě, je jiné, když mají dítě dva dvacátníci. Mít starší rodiče nutně nemusí být horší, o tom nedávno psal i list The New York Times. Oslovil děti starších otců, které měly vypovědět, v čem se cítí proti vrstevníkům s mladšími rodiči zvýhodněné. Jako pozitiva nejčastěji uváděly, že rodiče jsou emočně a finančně stabilní, jsou schopni předat mnoho ze své životní moudrosti a zkušeností a také na ně mají mnohem více času. 

Zároveň však nemá smysl předstírat, že je všechno bezproblémové. Italská psychoterapeutka Simonetta Gentile zmiňuje vedle zjevných minusů třeba i toto: „Starší otec je sice uvědomělejší a přikládá větší význam předávání hodnot a znalostí, jenže může mít tendenci věnovat dítěti až přehnanou péči. Je pak zranitelnější, hůř snáší frustraci potomka, což má svůj význam v procesu zrání dítěte.“

A navíc: „S vyšším věkem otce roste u dětí například riziko vzniku achondroplazie neboli trpaslictví. I u několika žen, které byly přenašečkami hemofilie, tedy vrozené poruchy srážlivosti krve, se prokázalo, že měly staršího otce. Přestože byl otec zdráv, dcera od něj tuto vlohu jako novou mutaci získala, a do rizika onemocnění se tak dostali i její synové,“ říká genetička Koudová.

Roli hrají screeningy

V těhotenství se ženám provádí řada screeningových vyšetření.

Ještě před několika lety genetici sčítali věk obou rodičů, a pokud přesáhl sedmdesátku, byl automaticky doporučen odběr plodové vody k vyšetření chromozomální výbavy plodu. Dnes už tak přísní nejsou, záleží na výsledku prenatálního screeningu.

Velkou roli hrají i výsledky neinvazivních testů, které umožňují vyšetřit chromozomy plodu z krve matky. „Úplně všechna rizika spojená s vyšším věkem rodičů ovšem vyloučit nedokážeme,“ vysvětluje Koudová.

Znovu opakuje, že nechce nikoho strašit. Jen je prý dobré vědět o rizicích předem. Mnohá již známe, jiná se teprve zkoumají. Podle pět let starého amerického výzkumu se například otcům nad 45 let častěji rodí děti s duševními onemocněními (schizofrenie, bipolární porucha) a s autismem. Už u čtyřicetiletých otců je podle vědců z Georgetownské univerzity riziko dítěte s autismem 5,7krát vyšší než u dvacetiletých.

Čtyři roky stará švédská studie zase přišla s tím, že takové ratolesti mívají častěji rovněž nižší IQ. U dětí starších otců bylo objeveno až třináctkrát vyšší riziko poruchy pozornosti s hyperaktivitou, dvakrát větší nebezpečí rozvoje závislosti, dvojnásobný počet sebevražd. 

Vědeckých studií samozřejmě vychází tolik, že si mohou kolikrát protiřečit, případně znít na první poslech až absurdně. Rakouský tým profesora Martina Fieldera třeba tvrdil, že otcům po čtyřicítce se v průměru rodí ošklivější děti. Prý o 5 až 10 %. Ale upřímně řečeno - umíte si představit, že by zrovna vyhlášený playboy Gere měl mít nevzhledného potomka?

Biologické hodiny

Starším matkám hrozí potrat, porodní i poporodní problémy.

Rizika spojená s pozdějším rodičovstvím jsou pochopitelně mnohem častěji zmiňována u žen. Za nejrozumnější věk k otěhotnění bývá považováno 25 let. S přibývajícím věkem prvorodičky roste pravděpodobnost onemocnění cukrovkou, porodních a poporodních problémů, zvyšuje se nebezpečí potratu, případně vrozených vad dítěte. Hrozí předčasný porod, případně nižší porodní váha novorozence. Zatímco u dvacetileté matky je riziko Downova syndromu 1/1 500 porodů, u čtyřicetileté už 1/100 porodů.

„U žen ve věku 35 let a víc je vhodné těhotenství důkladněji sledovat, neboť je předpoklad vyššího rizika vzniku chromozomální vady plodu,“ potvrzuje Koudová. Za posledních pět let se přitom v Česku narodilo i ženám mezi 45. a 49. rokem hned 645 dětí, matek s už oslavenou padesátkou pak bylo 36.

„Nechci nikomu nastavovat nějaké limity, ale pokud si potomka pořizuju později, vždycky bych si především měla být jistá, že jsem na to dostatečně zdravá, abych se dožila dospělosti dítěte,“ upozorňuje genetička.

Ve zralejším věku je samozřejmě kolikrát nejtěžší vůbec otěhotnět. Pokud jsou oba partneři zdraví, pak se to ve 23 letech v průběhu jednoho cyklu povede z 25 %. Ve 31 letech se dá taková pravděpodobnost vyčíslit cifrou 20 %, v osmatřiceti 11 %, o dva roky později už jen zhruba 7 %.

Tikání biologických hodin se ostatně týká i mužů. S postupujícím věkem jim klesá hladina testosteronu, snižuje se množství i pohyblivost spermií, a tím pádem též pravděpodobnost oplodnění vajíčka. Tři roky starý britský výzkum konstatuje, že mužům ve věku 45 let trvá počít pětkrát déle než těm v 25 letech.