Přehnaná touha po zdraví se u Anety projevila už v prvním ročníku na gymnáziu. Obrátila jí život naruby a zasáhla do vztahů s rodinou, se spolužáky i kamarády, kteří ji vnímali jako „tu divnou“, co pořád hubne a nosí si vlastní jídlo.
Jídelníček si sestavuje jen z velmi omezeného množství potravin, často se vyhýbá situacím, kde by neměl své jídlo pod kontrolou – třeba společnému stolování s rodinou nebo přáteli – a cítí vinu, když k tomu dojde.


















