Co se vám jako první vybaví pod jménem Mozart?
Hlavně zábava. On byl takové drzé děcko s neskutečnou genialitou. A cítím z něho emoce, které vycházejí přímo ze srdce.
Byla zábava režírovat Kouzelnou flétnu?
Když má člověk dělat Kouzelnou flétnu ve Vídeňské státní opeře, cítí určitou tíhu, aby se mu vše povedlo. Ale ano, byla to zábava, zkoušení mě moc bavilo. Od Mozarta mám ráda Figara (pro Národní divadlo zrežírovala operu Figarova svatba – pozn. red.), Flétnou jsem si na začátku nebyla úplně jistá. Hodně mě ale překvapila. Dává neuvěřitelnou volnost, a proto může být interpretovaná klidně tisíckrát, protože bude pokaždé jiná a každý si v ní najde to svoje. Přijde mi taky geniální, jak Mozart propojil dětskou pohádkovost s vážnými politickými a mezilidskými tématy. Je v tom v podstatě celé univerzum.
Když zvýší hlas muž, je to v pořádku, projevuje tím svou autoritu. Když to udělá žena, je za hysterku.
