Jste typ, co si oblíbí nějaký kousek a nedokáže se ho vzdát?
Mívala jsem to tak. Ale nedávno jsem udělala ve svém šatníku takový detox. Zjistila jsem totiž, že nosím pořád dokola věci, které už dávno nosit nemám. A tak jsem všechno rozdala a začala znova a jinak. Byl to podobný pocit, jako když ostříháte dlouhé vlasy, které vás už tíží.
Někdo sbírá boty, jiný kabelky, šperky… Máte nějakou podobnou sbírku?
Zbožňuju velké brašny, hlavně v hnědé a černé barvě, ty jsou mojí slabostí. Jednu takovou mám i jako Soňa Čechová v seriálu Ulice a hodně divaček se mě ptá, odkud je. Takže v této brašnové zálibě evidentně nejsem sama.
Zažila jste někdy trend, kdy jste si řekla: „Tak toto na sebe určitě nedám!“?
Jako osmdesátková holka jsem milovala takové ty svítivé gumičky do vlasů a růžové taneční šponovky. Potom lacláče, bokovky, džíny a obrovské mikiny s kapucí. Ale nechápala jsem třeba devadesátkovou módu tenkých linek místo obočí. Nebo takové ty kalhoty, co vypadají jako pytel – těm jsem tedy nepodlehla nikdy. Vždyť se v nich ani nemůžete rozběhnout, hned byste zakopli sami o sebe! Sem tam si na sebe vezmu džíny do pasu, ale to jen proto, že bokovky aktuálně nejsou k dostání.
Největší slevová akce podzimu je tu. Nákupy Ona Dnes potěší vás i peněženku |
To skoro zní, že jsme se vám při focení trefili do vkusu.
Přesně tak, modely se mi moc líbily, jsou podle mého gusta.
V tomto čísle magazínu Ona Dnes je spousta slevových kuponů. Co vy a slevy?
Každá žena má přece radost, když objeví nějakou unikátní záležitost, a ta je navíc ještě ve slevě. U mě v tomto vedou lampy, šaty a různé doplňky do domu. Neodolám zrcadlům se starým rámem a starožitným skříním. Všechno tak, aby to sedlo do mé oblíbené kombinace dřeva, kovu, cihel a přírodních barev.
Jak se stavíte k volbě kamenný obchod, nebo e-shop?
Obojí je prima. Ale přiznávám, že já jsem spíš z doby kamenné… Ovšem online svět dokáže být i vzrušující – občas nevíte, co přesně vám dorazí, a pak třeba koukáte.
Lucie Vondráčkováherečka a zpěvačka (45)
|
Jste spontánní, nebo zacílený kupující?
Když mi cestou něco cvrnkne do klobouku, tak nečekám. Ale častěji chodím cíleně – teď třeba pro lampy do interiéru. A rychle se rozhoduju: Vidím, vím, beru. Pokud si nejsem jistá, je to znamení, že to většinou není pro mě.
Kdybyste měla neomezený rozpočet na „nákupní den snů“, jak by vypadal?
Určitě bych zajela do obchodů s nábytkem: XXXLutz, Donate, Hitra…
Máte doma věc, která nemá velkou materiální hodnotu, ale citově je pro vás nenahraditelná?
Těch je spousta. Ale největší radost mi vždycky udělají věci, které už byly pro někoho na odpis, a já jim dám novou šanci. Povětšinou nábytek. Takové kousky pak lidi nejvíc obdivují a ptají se, kde jsem je sehnala.
Hodně chodíte pěšky, tak to asi budete spíš tenisková než podpatková, že?
To ano. I když v taneční show Star Dance jsem se podpatky naučila nosit, takže dnes už nejsou mým nepřítelem a strašákem. Nicméně do divadla na zkoušky v nich rozhodně necupitám.
Máte svého oblíbeného módního návrháře?
Na akce mě často obléká skvělý Dominik Navrátil. To je takový velice tichý muž s velkou fantazií a ještě větším šarmem.
Pokud byste měla vytvořit vlastní značku, co by nabízela?
Můj sen byl mít vlastní parfém – a ten se splnil v podobě Vitco Perfect. Ještě bych chtěla vysázet les místo nějaké půdy, která pro nikoho nemá cenu. A pak mi taky přijde zajímavé vytvářet takzvané diamanty ze smutku – moderní technologií se z uhlíku z ostatků zesnulého vyrobí umělý diamant.
Představte si, že byste měla žít rok jen s deseti věcmi. Co by se do vašeho seznamu určitě dostalo?
Strom – ten bych zasadila. Pak určitě čaj. Džíny, velký svetr… Stínítko na oči na spaní, protože jinak neusnu. Určitě aspoň troje brýle, protože ty já pořád ztrácím. Lampička a román Kámen a bolest, aby se mnou na tom ostrově byl aspoň sochař Michelangelo…
Máte dva dospívající syny. Jak moc po sobě dědí?
Dědí hlavně trička. Je srandovní vidět toho mladšího v příběhu, který se u staršího odehrál tři roky zpátky. Jinak pořád kupuju spoustu oblečení – protože oni pořád a pořád rostou. Maty už je vyšší než já!
Kam pak oblečení, ze kterého definitivně vyrostli, putuje?
Řeknu vám, někdy je to hrůza – něco obléknou dvakrát, a už jsou v jiné velikosti. Věci, ze kterých vyrostli, odvážejí na koloběžkách do takových těch obrovských kontejnerů všeho druhu dětem, které tolik oblečení nemají. Myslím, že je to pro ně začátek charitativního cítění a pohledu na svět z jiné perspektivy.
Doma máte ještě jednoho kluka – vaším přítelem je zápasník MMA Zdeněk Polívka. Ten má za sebou zdravotně náročné období, pak operace krčního obratle… Už je fit?
Pro nás oba to byl těžký rok. Snad už si zdravotní smůlu odžil. Ale zjistila jsem, jaký je to tvrdý chlap: Než mu přinesete první čaj a začnete ho opečovávat, už je zpátky v tréninku. Příště ho asi přivážu, ať mám aspoň malou šanci se o něj starat. Jsou to prostě trochu šílenci, tihle MMA borci
